Malá Sharon trpí náměsíčností a nočními můrami. Ve svých snech se vydává do tajemného městečka Silent Hill a vždy se budí s hrozivým křikem, přičemž po probuzení si nic ze svých snů nepamatuje. Její adoptivní rodiče Rose (Radha Mitchell) a Christopher (Sean Bean) jsou tím znepokojeni a Christopher je přesvědčen, že nejlepší cestou, jak malé Sharon pomoci, je odborná lékařská pomoc. Rose se nehodlá své dcery jen tak lehce vzdát a tak se s ní, proti vůli svého manžela, vydává do městečka Silent Hill, neboť má podezření, že právě tam se Sharon kdysi narodila. Rose doufá, že až tam společně dorazí, tak si Sharon vybaví své dětství a noční můry se rozplynou. Před městem však s autem havaruje a po probuzení s hrůzou zjišťuje, že Rose zmizela. Vydává se do města duchů, kde se pod všudypřítomnou mlha ukrývá absolutní zlo, aby našla svou dceru.

Silent Hill je natočený podle stejnojmenné slavné japonské herní série, která si získala milióny fanoušků po celém světě svou hutnou atmosférou a promyšlenými příběhy. Nehodlám prozrazovat nějaké podrobnosti ohledně děje a toho, oč vlastně ve městě jde, nicméně pro znalé předlohy jen podotknu, že dějově film vychází především z prvního dílu, přičemž si sem tam nějaký ten detail vypůjčí z dílů ostatních. Scénárista Roger Avary, který mimojiné spolupracoval na povídkách v Pulp Fiction, přistoupil k látce natolik šikovně, že se u filmu nebudou nudit jak znalí předlohy, tak naprostí nováčci, kteří se tímto filmem vydají do temných zákoutí města Silent Hill poprvé.

Film sleduje dvě dějové linie – linii Rose, která se zoufale snaží najít svou malou holčičku v Silent Hillu a linii jejího manžela Christophera, kterému policie do města uzavře přístup a on se vydává po stopách starých policejních složek, aby odhalil minulost Silent Hillu a pochopil tak, proč mu místní policie situaci komplikuje. Zatímco linie Rose je vesměs jedna velká hra nervů, plná křiku, útěků, hnisu a monster, Christopherovo pátrání podbízí divákovu zvědavost a odpovídá mu na různé nastolené otázky typu „kdo je kdo a proč co dělá“. Původně v příběhu žádné pasáže s manželem nebyly (lépe řečeno nebyl v příběhu žádný muž), ale to se studiu nelíbilo a tak byl původní děj poupraven a byla dodána linie s manželem. Zásah samotný není nijak zvlášť patrný a na samotném konci z něj tvůrci dokonce vykřesají velmi dobrou pointu, nicméně je pravdou, že hutnou atmosféru města přeci jen rozmělňuje Christopherovo pátrání mimo něj. Na druhou stranu tak tvůrci dobře vyřešili, přes koho vlastně odpovídat na nastolené otázky.

Děj bude samozřejmě podstatně zajímavější pro neznalé předlohy – znalým bude rekapitulací faktů, nicméně rekapitulací svižnou (akorát závěrečné vysvětlení je možná až příliš podrobné). Již svým promyšleným dějem se Silent Hill rapidně vymyká ostatním herním adaptacím, pro které je slovo „děj“ pomalu sprostým slovem. Pro pochopení naprosto všech stop je zde přeci jen třeba více šedé kůry mozkové, než je v tomto žánru zvykem. Nicméně promyšlený děj není to jediné, čím Silent Hill výrazně ční nad ostatními herními adaptacemi. Režisér Christophe Gans má předlohu zmáknutou do posledního pixelu (je její velký fanoušek) a své nadšení pro projekt dokázal lehce přenést na plátno. V celovečerní verzi je tak dokonale vystižena tíživá a depresivní atmosféra předlohy (nemluvě o tom, že nejeden záběr je jak vystřižený přímo z videohry). Gans si neustále pohrává se zpustošeným prostředím (energické nájezdy kamery, rychlé přechody) a dodává filmu nabušený look, který okořeňuje několika neskutečnými gore scénami, které v áčkových filmech posledních let nemají obdoby... ostnatý drát si ještě nikdy ve filmu nevydobyl takový respekt! Vyzdvihnout si zaslouží i výprava – zpustošené městečko je naprosto fantastické, každý kousek je ztělesněnou noční můrou, a když dojde na "obyvatele" Silent Hillu, jen málokdo bude mít chuť si to s Rose vyměnit.

Což je samozřejmě zásluha i energického výkonu Radhy Mitchell, které není zatěžko uvěřit jak paniku, tak odhodlání v hledání dcery. Obsazení se celkově vydařilo a vedle Michell si vyzdvihnout zaslouží především Jodelle Ferland, která hraje dceru Rose a Alice Krige coby fanatická Christabella – ukázkový příklad záporné postavy, kterou by jeden nejraději uškrtil vlastníma rukama.

Silent Hill se zkrátka povedl. Takhle nějak mohl vypadat filmový Doom, kdyby měl režisér Andrzej Bartkowiak talent a především koule na to jet s atmosférou na maximum. Gans se krve nebojí, s hutnou atmosférou pracuje s ďábelskou lehkostí a jednotlivé stopy dávkuje v přesných intervalech. Nebýt několika zbytečných nelogických drobností a pár strojenějších dialogů, byl by to dokonalý žánrový film. I tak je ale Silent Hill současně perfektní žánrovkou, nejlepším filmem podle videohry vůbec, jedinou videoherní adaptací, která plně využívá potenciál své předlohy a zároveň jedinou adaptací, která funguje i jako samostatný film... a to jsem se ještě nestihl zmínit o nápaditém provedení závěrečných titulků, což je taková milá třešnička na dortu.

Jednoho tak až zamrzí, že nakonec nedošlo na realizaci původního neosekaného scénáře, který počítal se stopáží přesahující tři hodiny. Takhle nám musí stačit dvouhodinový výlet do děsivého Silent Hillu, který ani na minutku nenudí a který pocuchá nervy stejně jistě, jako jeho předloha. Můžeme jen tiše doufat, že se dvojice Gans/Avary k Silent Hillu vrátí - tyhle děsivé kulisy toho mají ještě hodně co říct. Sečteno a podtrženo, jedno z nejpříjemnějších (a nejmrazivějších) překvapení letošního roku.

…a mimochodem, už v životě se nevzruším při představě toho, že by mě ošetřovala dobře rostlá zdravotní sestřička v minisukni!