Libuše Šafránková

Životopisů Libuše Šafránkové bylo sepsáno už několik. Dokonce vyšla i nádherně zpracovaná kniha o jejím životě. Přesto jsem se rozhodla napsat ho i já. A tak tedy … Národem milovaná herečka se narodila 7. června 1953 ve Šlapanicích u Brna. Její tatínek byl místním učitelem a varhaníkem v kostele a maminka učitelkou na oděvní průmyslové škole. Už od dětství bylo jasné, že malá Libuška je něčím výjimečná. Do školky chodila nerada a nejlépe jí bylo u její babičky, která ji naučila spoustu oper a operet. Její nejoblíbenější písní je árie z Rusalky (Měsíčku na nebi). Když dnes někdo vysloví její jméno, všichni, kdo se s ní osobně setkali, mluví o tom, že má v sobě něco nadpozemského. Snad je to i proto, že si jako dítě hrávala v kruzích v obilí. Rok před tím, než Libuška usedla do školní lavice, přišla na svět její sestra Miroslava. To, že má naše nejkouzelnější herečka dar od Boha, se potvrdilo už ve škole, kdy začala chodit na recitační soutěže, které s přehledem vyhrávala. Vedle toho taky účinkovala v ochotnickém souboru, což byla její první zastávka při cestě na prkna, která znamenají svět. Po škole si drobná dívenka splnila svůj sen a přihlásila se na dramatické oddělení brněnské konzervatoře, kam byla přijata. Svou první velkou příležitost dostala díky roli Julie (představení Romeo a Julie) v brněnském Mahenově divadle. Režisér Zdeněk Kaloč si spolupráci s ní nemohl vynachválit, a tak tato role nebyla zdaleka jedinou. A právě v době jejích studií Antonín Moskalyk hledal představitelku Barunky do dvoudílného filmu Babička. Díky tomu se Libuše Šafránková poprvé ocitla před kamerou. Její první záběr byl zároveň posledním záběrem celého filmu, kdy Barunka vyběhne k úlům a oznámí včeličkám, že babička zemřela. Tímto momentem se odstartovala celá herecká kariéra hvězdy našich srdcí. Po odvysílání filmu se Libušce otevřely nové možnosti a přestěhovala se do Prahy, kde hrála v divadle Za branou. Toto divadlo a s ním i jeho soubor neměli však komunisté v lásce. Jeho konci nemohlo nic zabránit. Přestože tehdy mladá avšak velmi talentovaná herečka byla vstřícná, milá a pokorná, dokázala v sobě najít odvahu a postavit se za správnou věc. Zájem o ni tehdy měla různá pražská divadla, ovšem podmínkou bylo, aby vstoupila do strany. Ona to však pokaždé odmítla. Naštěstí pro ni a jednoho z jejích kolegů jim bylo nabídnuto angažmá v Činoherním klubu, kde se seznámila se svým manželem, hercem Josefem Abrhámem. Zajímavostí je, že oba dva si poměrně dlouhou dobu vykali. A právě v té době přišla další filmová nabídka. Tentokrát na roli, která herečku proslavila nejen u nás, ale dá se říci, že po celém světě – na roli Popelky.

O tomto filmu režiséra Václava Vorlíčka byla napsána samostatná kniha. A není snad jediné dítě, které by ho alespoň jednou nevidělo. Libuše Šafránková si však nebyla jistá, zda má nebo nemá přijmout. Měla totiž v divadle rozezkoušenou další inscenaci. Ke správnému rozhodnutí ji přiměl až Jan Kačer. Při natáčení pohádky mohla mladičká herečka zúročit své zkušenosti z jízdy na koni. Od mala totiž jezdila i bez sedla, což bylo znát. Ani práce s ostatními zvířaty jí problémy nedělala. Zvířata totiž dokážou rozpoznat charakter člověka, a proto ji holoubci, kočka, pes i sova Rozárka považovali za jejich přítelkyni. Traduje se, že během natáčení se do ní zamiloval nejen princ Pavel Trávníček, ale celý štáb. Libuška však tehdy měla jiné starosti. Nejen, že se natáčelo ve velkých mrazech, ale protože byla důsledná, létala z Německa do Československa, kde odehrála představení v Činoherním klubu, a pak se zase vracela zpátky. Na kvalitě jejích výkonů se to však nepodepsalo, a tak je po právu označována za nejkrásnější Popelku. Tato role ji vystřelila mezi herecké hvězdy, kam bezpochyby patří. Ona si to ovšem nikdy nepřipustila a ke každé své roli se stavěla stejně zodpovědně. Mezi nejznámější filmy, kde si zahrála, patří například: Můj brácha má prima bráchu a Brácha za všechny peníze, Malá mořská víla, kde si zahrála po boku své sestry Miroslavy, dále Princ a Večernice, Třetí princ, Vesničko má středisková, Báječná léta pod psa, či seriál Gympl s ručením omezeným. Se svým manželem pak ztvárnila nezapomenutelné role v komediích: Vrchní, prchni!, Svatební cesta do Jiljí, Dokonalý muž, dokonalá žena, Restaurace u prince atd. Ale také role emotivní např. ve filmech: Všichni moji blízcí nebo Play Strindberg. Na tomto místě je potřeba zmínit, že Libuše Šafránková v roce 1996 obdržela sošku Českého lva, za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli ve filmu Kolja. Dle mého názoru však pro ni bylo mnohem větší ocenění to, že se v roce 2008 stala Hvězdou našich srdcí. Dodávám, že zcela oprávněně.

O jejím soukromí se toho moc neví. A to je právě jeden z důvodů, proč ji nejen Češi tak milují. Je jednou z mála hereček, které nepotřebují plnit titulní stránky bulvárních časopisů. To samé se týká i jejího manžela, se kterým příští rok oslaví už 40. výročí svatby. Spolu mají syna Josefa Abrháma ml., který se stal režisérem a o svých rodičích natočil krásné a zajímavé dokumenty. Radost manželům dělají i jejich vnoučata Toník a Josífek, kteří prý rádi poslouchají babičkou namluvené pohádky O zvědavém štěňátku (a nejsou sami). Libuše Šafránková a Josef Abrhám byli zvoleni nejoblíbenějším hereckým párem. Aby také ne, když k sobě i po letech chovají úctu a jeden je druhému oporou. A to i v těch nejtěžších chvílích.

Myslím, že ze slov, které jsou napsány výše je jasné, že si paní Šafránkové i jejího muže velmi vážím. Patřím mezi jejich skalní fanoušky a dokonce jsme s kamarádkou založily její fanouškovskou stránku. Proč mě vlastně tato malá dáma s velkým srdcem tak okouzlila? Je to tím, že v její přítomnosti má člověk pocit, že se mu nic zlého nemůže stát. Ona je slavnou herečkou, a přesto úplně obyčejným laskavým a pokorným člověkem. A do dnešních dní neztratila vůbec nic na tom kouzlu, které měla jako Popelka. To, že nemá ráda novináře, je po útocích na její osobu, kdy byla neprávem obviněna z alkoholismu, pochopitelné. Na své fanoušky ovšem nezanevřela a dokáže jim dát pocit, že i obyčejní lidé jsou něčím výjimeční (tak jako nám 30.11.2013 na Staroměstském náměstí). A proto si ji vážím. A proto budu spolu s řadou dalších stát za ní, ať se stane cokoliv. Na své fanoušky se může vždycky spolehnout. Libuše Šafránková totiž byla, je a bude hvězdou našich srdcí.

Autor: topca92

V malém, malebném městečku, na jižní Moravě, ve Šlapanicích, zkoušela první své krůčky, naše nejoblíbenější herečka a nejlepší princezna z filmu, Libuška Šafránková, která se narodila v roce 1953 a před pár dny oslavila významné jubileum, šedesátku v plné svěžesti. Libuška je o pět let starší od své sestry Miroslavy, která se rovněž jednu dobu o film zajímala. Miroslava natočila např. Malá mořská víla, Robinzonka nebo si zahrála v Arabele, v pokračování. Již se filmu nevěnuje, vdala se do ciziny a vrhla se na podnikání. Tatínek byl učitel, který hrou na varhany, vypomáhal v kostele. Ono to tenkrát ani jinak nešlo. Maminka byla nadanou oděvní kreslířkou a učila na oděvní průmyslovce. Libuška navštěvovala Lidovou školu v Brně a na konzervatoř to měla přes ulici.
Režisér Moskalyk chystal natáčení filmu Babička, s Jarmilou Kurandovou, v titulní roli a stále neměl herečku, která by dotvořila roli Barunky. Konkurzy prošlo desítky dívek, které snily, o tom, státi se herečkou. Režisér nakonec měl šťastnou volbu, když jeho volba padla na mladou, křehkou, mladou dívku, Libušku Šafránkovou, která šla tvrdě za svým cílem a ta se uprostřed hvězd, jako Magda Vašáryová, Květa Fialová, Míla Myslíková a především po boku Jarmily Kurandové se neztratila. A zrodila se hvězda. Ta splnila vše, co se do ní vkládalo a byl to velice dobrý start, státi se superstár československého filmu. Dvířka k herecké kariéře jsou otevřená a nyní záleží na herečce i na nabídkách od režisérů.
Dva roky na to měl stejný problém režisér Vorlíček, jako režisér Moskalyk, chce natáčet Popelku a jeho hlavní představitelka, Jana Preissová, přišla do jiného stavu a musel hledat její náhradnici. Vzpomněl si, na televizní Babičku a na představitelku Barunky, Libušku Šafránkovou, a rázem tu máme, moderní a nejkrásnější pohádku, Tři oříšky pro Popelku. Film byl natočen v koprodukci s německými partnery a natáčelo se i na zámku Moritzburg u Drážďan. Vedle německých herců se ve filmu blýskli především Pavel Trávníček a Libuška Šafránková. Ale své herecké kreace zde mají i Vladimír Menšík, Helena Růžičková nebo Dana Hlaváčová.
Herečka nastoupila do angažmá v pražském Činoherním klubu, kde se setkala i s hercem Josefem Abrhámem, ze začátku se míjeli ale po roce se situace změnila. Zde byl jeden šmodrchel, Josef několik let žil s naší zpěvačkou Naďou Urbánkovou, kterou, aniž to Naďa věděla, Libuška vystřídala. Svatba se konala na Karlštejně v roce 1976 a po roce se jim narodil syn Josef. Oba herci jsou vzorem příkladného manželství. Ne, že by se v manželství nezamračilo, ale bouře a problémy se řešily na místě, některé se vytěsnily zpěvem. Vždy to nešlo lehce, tatínek a syn v jednu dobu zápasili o život, tatínek svůj boj po půl roce prohrál a chlapec Josef, který onemocněl virovým zápalem mozku, se vyléčil a možná i zásluhou Libušky, která jej často navštěvovala v nemocnici a předčítala mu pohádky. Nyní vyrostl, stal se z něj úspěšný režisér a stihne si zahrát ještě na saxofon.
Po něžné revoluci, se noviny dostaly k novým majitelům, kteří za honbou po zisku, začaly uveřejňovat články, které nebyly lichotivé. Rodina byla kontrolována očima, čtenářů bulváru, zda se manželé nemotají pod vlivem alkoholu. Zde pomohli podporou kolegové i soudní lidé, byl soud a viníci se mohli smát, dostali jen podmíněné tresty. Oblíbení herci odcházejí z jejich oblíbené scény, také je tu možná i restituce, kdy Josef Abrhám restituoval cihelnu v Kunovicích na Moravě. Jenže hrát pro diváky a starat se o chod cihelny, kdy se zvyšuje konkurence, nelze, proto cihelna byla uzavřená v roce 2007.
Herci jdou z filmu do filmu, hrají v seriálech, diváci je mají rádi, syn jim slibuje, že s nimi natočí film.
Herci Libuška Šafránková a Josef Abrhám hráli též : Vrchní prchni ( 1980), Svatební cesta do Jiljí (1983), Náhrdelník ( 1992), Nemocnice na kraji města..nové osudy ( 2007),
Libuška hrála mezi jinné : Jak utopit Dr. Mráčka ( 1974), Můj brácha má príma bráchu ( 1975), Brácha za všechny peníze ( 1978), Princ a Večernice ( 1978), Třetí princ (1982), Vesnička má středisková ( 1985), Obecná škola ( 1991), Kolja ( 1996), Četnické humoresky ( 2003, 2007), Micimutr ( 2011), Gympl (20

Autor: jarda53

Filmová, televizní a divadelní herečka Libuše Šafránková se narodila 7.6.1953 ve Šlapanicích u Brna, je sestrou bývalé herečky Mirky Šafránkové.

O Libušce už bylo napsáno hodně článků, a také biografií. A já bych na ní ráda zavzpomínala tak trošku jinak, a to především na dobu jejího studia v Brně na herecké konzervatoři. S touto krásnou, jemnou, subtilní holčičkou s nádhernými prstýnky kaštanově hnědých vlasů jsem se poprvé setkala u učitele zpěvu Bernarda Kočaře. Byla tak drobná, že jsem si ve srovnání s ní připadala jako čmelák vedle mušky (měřím 169 cm). U Kočaře se setkávali herci, známí operní zpěváci i brněnští zpěváci big beatu a pop music jako byli sólisté orch. Gustava Broma - Milan Černohouz, Jiří Štědroň, Vladěna Pavlíčková, Jana Girgelová, Sonja Salvis, Jarmila Veselá, Tibor Lenský, Petr Dopita, Věra Martinová, Froso Tarasidu a občas i já Marta Šafaříková...

Libuška měla v roce 1971 vystupovat ve foyeru Mahenova divadla spolu s hercem Alfrédem Strejčkem ve hře - Romeo a Julie, a měla v té době trochu problém s hlasovým fondem. Pan Kočař pomáhal nám všem, abychom při zpěvu i mluvě lépe dýchali, vyslovovali, abychom měli znělý, silný hlas, který se nám také snažil „posadit“. Šlo zde také o velmi důležitou práci s bránicí a její posílení. Když jsme se u něj v čekárně spolu několikrát setkaly, bavily jsme se o divadle, a o tom, co by Libka ráda. Její přání bylo jak jinak - hrát v divadle a ve filmu. Byla příjemná, naprosto přirozená a milá, a já si tento obrázek a vzpomínku na ni odnesla i do jejího prvního filmového křtu, kterým byla role Barunky ve druhém zpracování filmu Babička, který režíroval Antonín Moskalyk.

Uplynul čas, a já sleduji její herecký přerod od pohádkových princezen, mladých energických dívek - její charakterové pojetí v typově různorodých postavách. Často také dokázala, jakou je přímo neodolatelnou ženskou komičkou, která má ten správný cit pro přesné načasování a pointu situací. Zajímavé příležitosti dostala Libuška Šafránková v 90. letech, kdy začala hrát úlohy žen, kterým není cizí ironie, ale ani mírně skeptický humor. Navíc je obdivuhodná i tím, jak se poslední dobou píše v různých časopisech, že "dokáže elegantně stárnout" (zajímavá věta).

Libuška Šafránková patří mezi nejvýznamnější herečky v dějinách soudobého českého divadla i filmu. Od té doby, co odešla do Prahy, jsem se s ní nesetkala, ale zůstávám navždy její upřímnou obdivovatelkou nejen pro její talent, ale hlavně i pro to, jaká podle mne je.

Marta Holubová-clara.bow

Autor: clara.bow

Libuše Šafránková se narodila 7. června 1953 v Brně. Nikdy se nestala hvězdou ve smyslu, jak byla například v 60. letech vnímána Jana Brejchová, nezískala ani masovou a proklamovanou popularitu Jiřiny Bohdalové, přesto patří bez diskuzí k nejlepším českým herečkám posledních několika dekád. Libka Šafránková pochází ze Šlapanic u Brna,a od dětství tíhla k divadlu. Navštěvovala dramatické kroužky, následně vystudovala herectví na konzervatoři v Brně a poté hrála Julii v brněnském Mahenově divadle. Do své televizní adaptace Babičky (1971) ji pak obsadil režisér Antonín Moskalyk v roli Barunky, čímž se Šafránkové otevřely nové možnosti. Přešla do Prahy, krátce působila v Divadle Za branou, v letech 1972-1992 pak hrála v Činoherním klubu, poté vystupovala v Národním divadle, kde ostatně pohostinsky hrála již v 70. letech. Po Babičce hrála v roce 1972 v již pozapomenutých filmech Rodeo a Strýčkův sen, pak přišla další velká role, a sice Popelky v legendární pohádce Tři oříšky pro Popelku (1973). Do rolí princezen (a několikrát také znovu po boku Pavla Trávníčka) byla pak obsazována častěji, přesto se díky i jiným příležitostem vyhnula zaškatulkování. Dívčí roli Popelky považují mnozí za její nejlepší, přesto ji překonala především charakterovými úlohami v 90. letech. Vedle pohádek (Malá mořská víla, 1976; Princ a Večernice, 1978; Třetí princ, 1982) se doménou Libuše Šafránkové staly především komedie, v nichž prokázala schopnost uplatnit se i v tomto žánru; především je nutno připomenout film Jak utopit doktora Mráčka (1974), zatímco dodnes reprízované snímky Můj brácha má prima bráchu (1975) a Brácha za všechny peníze (1978) rozhodně nepatří k nejlepším dílům. Ve filmu Křtiny (1981) pak Šafránková předvedla až překvapivě ochotnický výkon. V roce 1977 měla Šafránková hrát roli doktorky Čeňkové v seriálu Nemocnice na kraji města, protože však v té době byla těhotná, byla nahrazena Eliškou Balzerovou. Ostatně, dočasnému odchodu do soukromí odpovídá i méně početná filmografie z té doby. K určitému zlomu došlo s filmem Vrchní, prchni (1980). Podobně jako Daniele Kolářové pomohla spolupráce s duem Svěrák-Smoljak, k témuž došlo i u Šafránkové. V dodnes slavné komedii Vrchní, prchni navíc hrála poprvé se svým manželem Josefem Abrhámem. S ním pak hrála také v televizní komedii Svatební cesta do Jiljí (1982), dále pak ve filmu Jára Cimrman, ležící spící (1983; opět z dílny Svěrák-Smoljak). Také ve hvězdně obsazeném filmu Vesničko má, středisková (1985; znovu scénář Zdeňka Svěráka) se Šafránková prosadila v komediální roli mladé ženy po boku žárlivého manžela. V 80. letech pak hrála také menší role v seriálech, např. Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984), Zlá krev (1986) nebo Cirkus Humberto (1988). Velké herecké příležitosti dostala Libuše Šafránková v 90. letech, kdy znovu spolupracovala se Zdeňkem Svěrákem, potažmo jeho synem Janem, a dostala velké role v jejich filmech Obecná škola (1991) a Kolja (1996). Výrazné role pak zahrála v komedii Báječná léta pod psa (1997; nominace na Českého lva) a v dramatu Všichni moji blízcí (1999; zde po několika letech znovu po boku Josefa Abrháma). Z televizních počinů je nutno připomenout hlavní roli ve velkoryse koncipovaném historickém seriálu Náhrdelník (1992). Objevila se také znovu v pohádkách, nikoli již v rolích princezen; v Nesmrtelné tetě (1993) hrála roli Štěstí. Na Libuši Šafránkové je sympatická absence na společenských událostech a důsledné odmítání účasti v zábavných pořadech. Ostatně, ani její filmografie není tak početná jako u jiných hereček, o to příjemnější je každé setkání s ní. Dlouho se vyhýbala také spolupráci s televizí Nova, až v současnosti se objevila v jedné epizodě seriálu Soukromé pasti (2007); nutno ale dodat, že toto dílo se vymyká běžné produkci komerční televize. Šafránková se neangažuje ani – opět na rozdíl od mnoha jiných – v dabingu, z minulosti má však z tohoto pole působnosti za sebou jednu velkou roli – princezna Arabela v podání Jany Nagyové ve stejnojmenném seriálu (1979) mluví právě hlasem Libuše Šafránkové. Z ocenění Libuše Šafránkové je na místě vyzdvihnout Zlatého dudka za nejlepší dívčí herecký výkon v pohádce Tři oříšky pro Popelku (1973), o tři roky později získala Cenu Svazu dramatických umělců za roli princezny v Malé mořské víle (1976). V roce 1996 obdržela Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v oscarovém Koljovi. V divácké anketě Týtý byla v roce 2003 vyhlášena nejlepší herečkou. V další anketě České televize Hvězda mého srdce získala první místo (2008). Ocenění získala také za své divadelní role. Libuše Šafránková je od roku 1976 manželkou herce Josefa Abrháma (*1939), s nímž má jednoho syna. Mladší sestra Libuše Šafránkové, Miroslava Šafránková (*1958) byla v minulosti též příležitostnou herečkou.

Autor: argenson

Narodila se 7.6.1953 v Brně.Libuše Šafránková je česká filmová, televizní a divadelní herečka, manželka Josefa Abrháma(seriál Nemocnice na kraji města,Hraběnky).Je pro ni charakteristický dívčí vzhled a přednes i v 54 letech vypadá stále dobře.Z filmů, ve kterých si zahrála jmenujme např. Babička (1971), Tři oříšky pro Popelku (1973)-velmi slavná pohádka,zahrála si zde hlavní roli.
Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974), Brácha za všechny peníze (1978),kde si zahrála například po boku Jana hrušinského,
Princ a Večernice (1978) zde si zahrál také Vladimír Menšík, Vrchní, prchni! (1981),zde si zahrála se svým manželem(Josefem Abrhámem), Sůl nad zlato (1982), Slavnosti sněženek (1983), Vesničko má, středisková (1985), Obecná škola (1991) nebo Kolja (1996).Libuše Šafránková získala Českého lva za film Kolja a znovu na něj byla nominována za snímek Báječná léta pod psa.

Autor: Michal.

Narodila se v roce 1953 ve Šlapanicích u Brna. Po herecké konzervatoři přišla první velká role Barunky v Moskalykově televizním filmu Babička a po jejím odvysílání i první nabídka z Prahy. V sedmnácti už Libuše Šafránková hrála v Divadle Za branou, odkud po roce zamířila do Činoherního klubu.
Tady odehrála dvacet sezon a tady potkala i svého manžela Josefa Abrháma. I když… První rok se Libuše s Josefem pouze míjeli. Ona se tajně chodila dívat na jeho představení, on na její. V roce 1973 spolu poprvé vystupovali v inscenaci Poprask na laguně, ale ještě si vykali. O tři roky později se v kostele vzali. Jako manželé spolu hráli v televizní komedii Svatební cesta do Jiljí a později ve filmu Vrchní, prchni!
I když se v divadle představila ve významných rolích, veřejnost zná Libuši Šafránkovou hlavně z televize. Dodnes ji lidé milují jako hlavní hrdinku nezapomenutelné pohádky Tři oříšky pro Popelku. Nezapomenutelná je i jako vodnice v komedii Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách nebo jako nevěrná manželka ve filmu Vesničko má středisková. Za postavu zpěvačky v oscarovém Koljovi dostala Českého lva.
Před nedávnem se Libuška Šafránková stala babičkou. Partnerka jejího třicetiletého syna Josefa, přivedla na svět syna. Manželé Abrhámovi navíc letos oslavili třicáté výročí svatby. Samozřejmě, jak je v rodině zvykem, zcela diskrétně a pouze s nejbližšími.

Autor: agatha