Ivan Mozžuchin

Slavný ruský herec Ivan Iljič Mozžuchin celý život trval na datu svého narození podle původního juliánského kalendáře, na který Rusko (oproti ostatní Evropě) přešlo až roku 1918 a jako jeho rodný den se tedy většinou uvádí 26. září (čili 8. října podle současného datování) 1889.

Světlo světa sice spatřil v malé vísce Kondol (Saratovská gubernie) na velkostatku svého otce, ale dětství a dospívání strávil v blízké Penze, kde po většinu času celá rodina žila. Mozžuchinovi patřili nejen mezi místní smetánku, ale hlavně platili za velké milovníky umění a oba své syny - Ivana i Alexandra - nechávali jejich rodiče často účinkovat v místním ochotnickém souboru. Když se však oba hoši propracovali i na profesionální scénu - Ivan se rozhodl pro dráhu činohereckou, zatímco starší Alexandr se stal operním pěvcem - byl oheň na střeše.

To už se otci příliš nezamlouvalo, takže se snažil alespoň Ivana přimět spíše ke studiu práv na Moskevské univerzitě - bezúspěšně, syn tam vydržel sotva rok. Bez hereckého vzdělání a otcovy finanční podpory pak u kočovného divadla sbíral zkušenosti po venkovských scénách, až po čase zakotvil v moskevské Vvedenského divadelní společnosti. S filmem Ivan Mozžuchin koketoval už od roku 1908, ale větší pozornost vzbudil až r. 1911, kdy se stal členem Chanžonkova filmařského týmu.

Začínal tu rolemi v takových filmech, jakými byly "Kreutzerova sonáta", "Obrana Sevastopolu" a mnohé další. Jeho profesionální růst je spojen hlavně se jménem režiséra Jevgenije Bauera, pod jehož vedením se z Mozžuchina rychle stává doslova hvězda. Legendární je jeho výkon např. v dramatu Žizň v smerti (1914), kde exceluje v hl. roli doktora Rena. Později Mozžuchin přijal nabídku také od dalšího význačného režiséra, Jakova Protazanova, který se v té době specializoval hlavně na filmové adaptace děl slavných ruských klasiků. Mozžuchinovi tato spolupráce vynesla, mimo jiné, např. krásné role v Pikové dámě (1916) anebo Otci Sergejovi (1918).

Kromě toho samozřejmě hodně vystupoval i na divadle, kde mu častou partnerkou byla jeho manželka Natálie Lysenko, taktéž herečka. Roku 1920 využil příležitosti a spolu s dalšími umělci emigroval během natáčení z Krymu řeckou nákladní lodí do Turecka a později do Francie. Usadill se na okraji Paříže a snažil se navázat na své herecké úspěchy z Ruska, což se mu vcelku vedlo.

Mimo jiné tu r. 1923 podle vlastního scénáře natočil film "Planoucí oheň", kde si hl. ženskou roli zahrála jeho manželka a on sám ztvárnil dokonce několik postav. Pod jménem "Grimasy Paříže" byl tento snímek s velikým úspěchem promítán i v sovětských kinech. Na jaře roku 1926 podepsal Ivan Mozžuchin smlouvu s Universal Pictures a odešel zkoušet štěstí do Hollywoodu. V zámoří ale neuspěl - nepomohlo mu ani přejmenování na kratší podobu "Moskin", ani plastická operace. V USA natočil jediný film (s příhodným názvem "Kapitulace") a raději se vrátil do zpátky Evropy. V letech 1928 - 1930 pracoval v Německu (např. film Bílý ďábel (1930)), ale to už se jeho kariéra kvapem chýlila ke konci.

Důvodem pro to byl hlavně nástup zvukového filmu, v němž neměl Ivan Mozžuchin, díky svému silně ruskému přízvuku, ani tu nejmenší šanci uspět. Promluvil pouze v jediném snímku - Seržant X (1932), kde ztvárnil roli Rusa, učícího se francouzský jazyk. I tak se ale konečný počet jeho filmů, k nimž si často psal i scénáře, odhaduje okolo stovky. Posléze se Ivan Mozžuchin stáhl do ústraní a 17. ledna 1939 jeho životní pouť ukončily rychlé souchotiny (TBC). Zemřel jako padesátiletý, v náručí svého bratra Alexandra, s nímž se dělí i o hrob na pařížském hřbitově v Saint-Genevieve-des-Bois.

Autor: green-tea

26. září 1889 se narodil ruský herec Ivan Iljič Mozžuchin. Studoval nejprve práva na moskevské universitě, ale velmi záhy odešel k divadlu. V roce 1908 začíná jeho filmová dráha. Jeho jméno se stalo známým po vytvoření postavy Truchačevského ve filmu KREUTZEROVA SONÁTA (1911).

Hrál role romantické i dramatické, postavy lidí duševně rozpolcených (doktor Rene ve filmu ŽIVOT VE SMRTI, 1914 ad.). v období občanské války v Rusku odešel s dalšími filmovými tvůrci do Paříže, kde pod vedením režiséra Volkova vytvořil několik rolí, např. ve filmu ZÁHADNÝ DŮM nebo VÁŠEŇ. Léta jeho spolupráce s režisérem Protazanovem (od r. 1915) jsou obdobím jeho největšího tvůrčího rozletu (NIKOLAJ STAVROGIN (1915), PIKOVÁ DÁMA (1916), OTEC SERGEJ (1918) ad.). Zemřel 18. ledna 1939.

[Zdroj: Fimový kalendář 1974, Praha : Československý filmový ústav, 1973.]