Pjotr Čardynin

Pjotr Ivanovič Čardynin se narodil jako Pjotr Ivanovič Krasavcev v městě Simbirsk v 10. 2. 1873, ještě v carském Rusku, nově Uljanovsk. Lze takřka s jistou tvrdit, že byl jedním z prvních ruských předrevolučních režisérů. Nejprve studoval hudbu na Moskevské konzervatoři, kam vstoupil v roce 1890. Po ukončení studií působil u provinčních divadelních scén. Ve filmu zahájil svou činnost v roce 1907. Především se zabýval filmovými adaptacemi známých klasických románů. Sám si vybíral ruské herce s vysokou náročností na jejich hercké schopnosti. Natáčel vedle dramat i poměrně často salónní komedie a veselohry. K nejznámějším filmům Pjotra Čardynina z předrevolučního období patřila adaptace Gogolovy stejnojmenné hry - Ženitba /1910/ a hra téhož autora - Mrtvé duše /1910/. Za podklad další filmové adaptace si vybral román F. M. Dostojevského - Idiot /1911/. Po získaných zklušenostech s natáčením filmů podle klasických literárních předloh se zabýval ve své další vývojové etapě dílem L. N. Tolstého. Notočil filmy Kaťuša Maslovova a Nataša Rostovova /1913/. Ve své době byl považován za mistra sladkých melodramat. Po roce 1917 se umělecky odmlčel. V létech 1921 až 1923 žil v Lotyšsku, které bylo v té době nezávislou republikou. Zde natočil v té době krátce po vybudování filmového studia Latvju films /Lotyšský film/ snímek V vichre vremeni /Ve víru doby- 1921/, veden snahou ukázat okolnosti vzniku demokratické lotyšské republiky. Natočil zde ještě snímky Psicheja /Psychea/ a Volkami brošennaja žertva /Vlky povržená oběť. Krátce poté odešel pracovat do sovětského Ruska. Po návratu do vlasti a ve změněných podmínkách natočil velmi významný histortický film Taras Šervčenko /1926/. V roce 1924 si zahrál ve filmu Balada o sedmi oběšených, podle povídky L.Andrejeva. V roce 1925 natočil první ruské akční drama Ukrazija o neohroženém partyzánském rozvědčíkovi v bělogvardějské armádě. Čardynin zemřel ve věku 61 let 14. 8. 1934 v Oděse. Erkul