Jiří Menzel

Nahrát obrázek

Povolání:

herec / režisér

Národnost:

česká

Narození:

23.2. 1938, Praha, Československo

Úmrtí:

5.9. 2020, Praha, Česká republika

Fotogalerie: (obsahuje 134 fotografií)

imdb.com

osobnosti-kultury.cz

Zajímavosti k herci Jiří Menzel

tomka2000 Napsat uživateli zprávu	14.01.2010
http://drziteleoscara.blog.cz/

Erkul Napsat uživateli zprávu	18.12.2011
Myšlenky-názory-postřehy-výroky Jiřího Menzela: … Nemám rád tendenční divadlo. Asi i proto, že jsem do divadla začal chodit v padesátých letech a viděl spoustu hloupostí, které urážely diváka tím, že se mu snažily něco vnutit. To dnešní bubnování po angažovanosti mi dost připomíná dnes už zapomenuté bolševické apely proti únikovosti, měšťáctví a podobně. Myslím, že divadlo, které burcuje, je k ničemu. Vzburcovaný ho nepotřebuje a ti ostatní se takovému divadlu vyhnou. Moje divácká zkušenost mi říká, že to, co diváka skutečně může oslovit, přichází do jeho mysli a srdce nenápadně, nevědomky, buzarem, jak říkal pan Hrabal. Okázalá oslovení diváka nemají podle mne moc smyslu, je to často jen plácnutí do vody. Při práci v divadle myslím na lidi, kteří bydlí ve stejném městě jako já. Potřebují posilovat v sobě vědomí, co je slušnost, morálka, pozitivní vztah k životu. pokud jim to divadlo nenabídne, budou sedět doma u hloupých televizních seriálů. Mají právo vidět i něco, co je nezblbne a nezdeptá./1/ …– dělat komedii se musí umět. Ve správné komedii je vždycky i trošku smutku, neměla by odvádět pozornost od bolestí tohoto světa, spíš má posílit vůli v něm žít. Zato i ve velkých tragédiích se musí najít místo pro úsměv, proč by jinak pořád zabíral Shakespeare nebo Čechov. Humor je pro mne třeba i v Kafkovi. Smrtelná vážnost je hysterická, přehnaná, předstíraná, neupřímná. Kazatelství je jen projevem špatného svědomí./2/ … Kult novosti je otázkou tohoto století. Když jsem byl mladý a hloupý, taky jsem si myslel, že to, co není nové, avantgardní a je lidem přístupné, je málo umělecké. Naštěstí jsem brzy přišel na to, že to, co dělám, má mít smysl, má být mostem k divákovi. Pokud ten most nikam nevede, nikde nekončí, je to výstřel do prázdna./3/ …koncem šedesátých let poprvé dostal do Francie, zíral jsem, jaké blbosti se tam hrály v kinech i v televizi a kolik komiksů a hloupých magazínů se prodávalo v kioscích. Byl jsem tenkrát pyšný na to, že jsou to věci, které by u nás neměly úspěch. Lidi u nás v Čechách přece četli Hemingwaye. Před knihkupectvím stály fronty. V kině bylo plno i když se hrál Bergman. Češi byli nevinní, nezkažení, nevěděli, co je to skutečný brak. Ten socialistický jim byl přirozeně odporný a protiváhu měli ve skutečné kultuře. Teď jsme velmi rychle západ dohonili, a měli bychom vidět, jak ta spirála poklesu vkusu a nároků jde nezadržitelně dolů. Všechny ty televize, magazíny, rádia a vlastně i noviny si vychovávají diváky a posluchače ke svému vkusu, a masa směřuje velmi rychle k ještě větší otupělosti a manipulovatelnosti./4/ … Dneska je strašně snadné být odvážný. A mně nejde o originalitu. Úkolem divadla je hrát kus, který v divákovi rezonuje. Proto se může znova a znova hrát Hamlet, nebo Maryša. Samozřejmě kritici, kteří už z titulu své profese viděli osmdesátkrát Strýčka Váňu, ocení, když ten jedenaosmdesátý chodí ve slipech nebo ve skafandru. Ale já myslím na normální lidi, kteří Strýčka Váňu uvidí možná jednou nebo dvakrát za život a chtějí poznat Čechova, nikoli režisérskou originalitu. Nevyznávám režisérské exhibice, jsem rád, když si v divadle či v kině vůbec neuvědomuju, že ten kus má taky režiséra. Jde o to, aby si člověk z divadla odnesl nejen intelektuální, ale také a především emotivní zážitek./5/ … si vážím takových dělníků divadla, kteří divadlu slouží, dělají na sobě a nejdou jenom od kšeftu ke kšeftu. Takový je zrovna na Vinohradech třeba Viktor Preiss a řada dalších. Vinohradští herci jsou známí, chodí se na ně, ale jisté je, že základem divadla musí být kompaktní soubor. Divadlo je řemeslná dílna, my jsme v něm dělníci. E. F. Burian říkal, že divadlu se má sloužit a já si to myslím taky. Dělat divadlo, to je jako pěstovat zahradu. Musí se dbát na to, kde co zasadit, musí se ošetřovat, zbavovat plevele a i jinak o ni pečovat. Pak je soubor soudržný. To se mi líbilo v Činoherním klubu – tam byly hvězdy, ale přitom ti kluci hráli spolu, hráli srdcem, Josef Abrhám říkal, že hraní musí být jako jam session – podle toho, jak hraje jeden, hraje i druhý, slyší ho, vnímá, reaguje, a všichni rezonují s publikem./6/ …. Ty, co se cpou dopředu na úkor ostatních, nemiluju. Divadlo je kolektivní dílo, ne dílo jednotlivce a přihrávačů. A herci, jak známo, rostou s úkoly./7/ … všimněte si, jak často herci i na velkých jevištích mají tu svou »čtvrtou stěnu«, jak hrají tak maximálně ještě pro pátou řadu, dál už nejsou ani vidět ani slyšet. Hercova dikce, gesta a mimika tvoří styl divadla. Mnozí herci jsou bohužel televizí, filmem a konec konců i dabingem natolik ovlivněni, že hrají jakoby »ze života«. Nabízejí realitu a ne divadelní iluzi. Jevištní řeč trpí na úbytě. Přitom oni většinou mluvit umějí, jen se na dikci musí dbát už od první čtené zkoušky./8/ … Studoval jsem filmovou školu, protože mě nevzali na divadelní. Ale celou dobu studií jsem kamarádil s lidmi s DAMU, chodil jsem za Abrhámem a Čepkem, na jejich klauzurní představení. Všichni o mně věděli, že mám rád divadlo – taky jsem si mohl vychutnat dobu, kdy naráz dělali divadlo Ornest, Werich, E. F. Burian, Krejča. Ke Krejčovi jsem chodil na hospitace a to byla pro mě ta nejlepší škola. Takže když se zakládal Činoherní klub a bylo třeba nazkoušet několik premiér, pozvali mě stejně jako Evalda Schorma, ať něco připravíme. Ředitel Vostrý mi tehdy řekl, ať si vyberu hru, jakou chci, jen by to mělo být pro pět kluků, kteří zrovna nezkoušejí: Čepek, Hrzán, Husák, Somr a Hálek. Našel jsem tedy doma v knihovně Mandragoru, která má právě pět pánských rolí, seškrtali jsme ji, Vostrý ji z větší části během zkoušek ještě přepsal, protože nebyla dobře přeložená – a hrála se pak devět let. Objeli jsme s ní půl Evropy. A já dostal první zahraniční angažmá./9/ /1-9, Divadelní noviny 3/2000/

Erkul Napsat uživateli zprávu	20.12.2011
Myšlenky-názory-postřehy-výroky Jiřího Menzela: …točit pro děti-Měl jsem dělat Tři oříšky pro Popelku. Už to bylo rozjetý, jenomže ve chvíli, kdy ředitel Purš byl někde v jižní Americe, si mě zavolal ústřední dramaturg Toman a řekl, že to dělat nebudu. Že nejsem vhodný ke spolupráci s NDR. A dali to spolehlivému Vorlíčkovi./1/ …To, že mě nevzali na divadelní fakultu. Nebyl jsem přijat pro nedostatek talentu. To bylo po maturitě, měl jsem rok dva do vojny, tak jsem šel do televize. Tam jsem nosil balíky v archívu a tyk jsem dělal asistenta asistenta. Televize tenkrát začínala, existovala u nás teprve třetí rok, a já si říkal, ta se bude rozšiřovat, ta bude potřebovat všechny, i nás netalentovaný. A když na divadlo nestačím, možná budu dobrý pro tu televizi.Tak jsem se přihlásil na filmovou školu a tam mě vzali./2/ …Film totiž nikdy není úplně realistický. Jenom občas se toporně o realismus snaží./3/ …když nedodáš do filmu styl, tak vlastně jenom ilustruješ holý děj předlohy. Musíš vždycky pochopit styl věci. To byl můj úkol u Hrabala, u Vančury…Pochopit, jakým způsobem autor cítil a myslel a sloužit mu. Stejně jako když překládáš z jazyka do jiného jazyka. Co se týče Poláčka, tam byl problém v tom, najít filmový ekvivalent Poláčkova jazyka, který tak krásně vystihl klukovský, dětský pohled na svět. Najít k těm slovům adekvátní filmový výraz. Moc mě mrzí, že jsem se o to nepokusil./4/ …./pozn.Rozmarné léto a cizina/… Měli jsme štěstí na kameramana Šofra, jo. Herci byli kouzelní a Jaromír Šofr tomu dal navíc atmosféru. Takže Němci, kteří byli už zvyklí na jiný druh filmu, to nežrali. Ale ve Švýcarsku měl tenhle film úspěch. Protože pochopili atmosféru. Když ve Vesničce střediskové recituje pan Hrušinský Máchův Máj, Francouzi mu nechali recitovat Baudelaira. A to mělo velký úspěch./5/ …u některých nových filmu mi vadí jejich sebestřednost . To je obecná nemoc, to není jenom u nás, a to není jenom ve filmu. My jsme ještě žili v iluzi, že všechno, co člověk dělá, má mít smysl, má to být k něčemu dobré. Kdežto dneska je taková tendence, že člověk se musí sám prosadit a musí mít úspěch. Hodně filmů je prostě děláno hlavně proto, aby na sebe upozornily./6/ …Když si vezmeš naše spisovatele, až do konce druhé světové války to byli více méně buditelé. Čapek, Poláček a před tím Neruda. Všichni se snažili probudit ve čtenářích něco lepšího. Lepší pocity, větší vědomí o světě, že náležíme jeden druhému. Psali o tom,co je dobro, a co je zlo. To se změnilo… Umění dneška je fascinováno zlem. Lidi mají rádi zlo. A umělci zlo šíří. Mně chybí literatura, která by v lidech povzbuzovala pozitivní myšlenky/7/ /1-8, Cinema 12/2000/

Erkul Napsat uživateli zprávu	02.03.2012
Myšlenky-názory-postřehy-výroky Jiřího Menzla: …myšlenka, nemá-li odrazovat diváka, má z díla vycházet bezděčně./1/ …Myslím, že ta úporná snaha o poselství autora svazuje, brzdí ho. Ti opravdu velcí autoři psali, skládali, malovali i filmovali samozřejmě, tak jako se dýchá. Sdělovali jen to, co v nich už bylo a vycházelo z nich do jejich knih, skladeb, obrazů i filmů samo od sebe, bezděčně, tou nejpřirozenější cestou./2/ …Ta vážnost má ovšem svůj rub. Divák se při vší úctě cítí před těmi díly příliš nedokonalý, a to ho od nich trochu odrazuje./3/ /1-3, Jiří Menzel; v čl. Neměl pocit svobody, 15.2.2006/

Erkul Napsat uživateli zprávu	18.03.2012
Řekli a napsali o Jiřím Menzelovi: … Jako nestraník prošel tvrdými podmínkami barrandovského kádrování. Jeho šťastné spojení ve spolupráci se spisovatelem Bohumilem Hrabalem objevilo Menzelovu jemnou, laskavou ironii, která ohlazovala ostrý až krutý posměch Hrabalových textů. Zde objevil Menzel svůj poetický komediální charakter, který provází celou jeho tvorbu. /Otakar Vávra, Paměti aneb Moje filmové 100letí,2011/str.181

Erkul Napsat uživateli zprávu	24.09.2012
Myšlenky- názory-postřehy-výroky Jiřího Menzela: ...Já bych chtěl točit filmy tak, jak Božena Němcová napsala ,,Babičku". V dobách největšího strádání a bídy usedla a vytvořila idylický obrázek českého venkova. I já bych chtěl točit samou radost. Film je pohádka o životě. /Mladý svět č. 47/1966/ ...křest tiskařskou černí se nevyrovná ničemu./1/ ...Místopřísežně prohlašuji, že Oscar je cena pouze čestná a že ani z výtěžku promítání filmu v USA nemám zhola nic. To adresuji všem, kdo by si chtěli ode mne půjčit./2/ /1-2, Mladý svět č. 17/1968/

Erkul Napsat uživateli zprávu	31.03.2013
Zajímavost z archívů: J.V.Stalin Jiří Menzel 6. střední škola,Praha-Strašnice To jméno zháštita je míru, chrání naše továrny a domy, na toto jméno myslí každý z pionýrů ať už se učí nebo vysazuje stromy. Už zemřel Stalin nemoc zákařná ho zabila. Řekne dělník: k čemu nářek planý, z naší práce-jeho mohyla. Zármutek těžký naše srdce svírá odešel ten, kdo v našem čele stál. Zapláče tvář mladého pionýra pak řekne: Stalin zemřel. V naších srdcíh však žije dál! /Pionýrské noviny č.28 z 12. března 1953/ Jiří Menzel dodává v Mladém světě č.17 z 27.4.1968 k této roztomilé básničce toto: ... Skutečně jsem vstoupil do literatury touto básní. Kmotr byl tehdejší šéfredaktor Pionýrských novin a dnešní můj ředitel Alois Poledňák... ...křest tiskařskou črní se nevyrovná ničemu. ...Chtěl jsem být novinářem. Ve třídě jsme byli dva takoví. Já, a ještě jedna dívka. A tehdy jsem měl velkou radost, že jsem jí totou básničkou natřel. ..../ fotili a zaznamenali Miroslav Hucek, Jaroslav Pacovský, spolupráce Jiří Janoušek.

SvoKar Napsat uživateli zprávu	05.01.2015
"Stárnutí se nebojím."

SvoKar Napsat uživateli zprávu	10.03.2017
"Tvrdá pravda se říká nejlépe, když je příjemná."