Doznání

Pro mě je nejpikantnější fakt, že dva z   největších podporovatelů Komunistické strany   Francie v padesátých a šedesátých letech   minulého století a zároveň jedni z   nejobdivovanějších herců Yves Montand a Simone   Signoret (životní partneři), vytvořili hlavní   role manželů Londonových. Oči jim otevřela   ruská okupace Československa v roce 1968 a   další události téhož roku ve Francii. Film   jsem viděl poprvé někdy v polovině osmdesátek   na VHS, které nelegálně putovaly v tzv. kruhu.   Režisér často politických filmů Costa-Gavras   točil v roce 1970 příběh o českých reálií   bez dnešního odtajnění soudních spisů a   nelze než obdivovat, jak film vyznívá   hodnověrně. Zvěrstva tehdejšího vedení KSČ   se ukázala později a dnes se na ně hodně   zapomíná.

Mrazivé svědectví politických procesů v   tehdejším socialistickém Československu na   počátku 50.let natočené podle stejnojmenného   autobiografického románu Arthura Londona.   Vzhledem k tomu, že jsem tuto svým způsobem   otřesnou knihu četl dokážu ocenit jak v   mezích filmových výrazových prostředků   dokázali tvůrci tuto silnou látku zpracovat.   Herecké výkony francouzských hvězd Simone   Signoret a zejména Yvese Montanda jsou výtečné   a celé je to velmi emoční záležitost. Film je   to velmi kvalitní ale určitě zdaleka ne pro   každého.

Politické procesy v 50. rokoch, ktoré pekne   ukazujú, ako "strana" šrotovala svoje   ovečky. Film sa síce nevyhne pár hluchším   miestam, ale inak celkom pôsobivé.

Československo, 50. léta a nelidský teror na   lidech v podobě vykonstruovaných procesů.   Francouzský filmový přepis autentických   vzpomínek popsané v knize od československého   komunistického politika, diplomata a publicisty   Artura Londona, který emigroval do Francie.   Doslova horor mající reálné základy.   Příběh vypráví osud Antona Ludvika, toho   času náměstka ministra zahraničních věcí v   Československu, který je sledován StB až do   dne kdy je zatčen a umístěn v izolačním   vězení, kde je mučen dokud se nedozná ke   zradě. Stojí za připomenutí, že něco   takového natočili i čeští tvůrci, ale   bohužel a nepochopitelně tento snímek upadl v   zapomnění. Jmenuje se ´Jen o rodinných   záležitostech´ a pro změnu byl natočen podle   románu Jaromíry Kolárové vydaného v roce   1965, jehož děj je tomuto podobný jako vejce   vejci. Scénář byl však dokončen až v roce   1988 a do kin se film dostal zrovna v době tzv.   Sametové revoluce a co si budeme povídat, kdo by   v tuto dobu chodil do kina. Tento francouzský   film však pochopitelně také neměl v   Československu na růžích ustláno. Byl   striktně zakázaný. A není divu. Tohle by se   mělo v televizi promítat hodně často, neb   lidé zapomínají a z dob komunismu si   připomínají jen to dobré. A rozhodně se na to   měli podívat čeští tvůrci, kteří stojí za   filmem ´Milada´. Takhle nějak ten film měl   vypadat.

Herci se svých rolí zhostili dokonale, a v   podstatě nebylo ve filmu hlucho. Jen je velká   škoda, že jsme si to nenatočili sami, ale   museli to za nás udělat cizí. Skvělý snímek   a zatím hodnotím hodně vysoko. Uvidím co   napodruhé, někdy v budoucnu.

Tento film byl u nás promítán někdy na   počátku devadesátých let a pak už nikdy   neopakován. Je natočen podle knihy a osobních   prožitků Arthura Londona. Ten na vlastní kůži   poznal vyšetřovací metody a justici   padesátých let dvacátého století. Byl to mimo   jiné i boj o moc, kdy bylo nutné zbavit se   nepohodlných osob. Soudím, že snímek měl   větší hodnotu a význam před nějakými 25   lety, než dnes.

Film dle skutečných událostí. Protistátní   spiklenecké centrum v čele s Rudolfem   Slánským, komu z nás toto něco říká? Padlo   11 rozsudků smrti, 3 doživotí. Ve filmu se   dozvídáme, jak to vlastně bylo. Obžalovaní se   museli vše naučit nazpaměť včetně   odmlk.Žádost o milost zamítnutá, popel   vysypán na zledovatělou silnici.
Revoluce   začala požírat své vlastní děti.