Klauni

Podle názvu a obsazení jsem čekal nějakou   legraci. Bohužel, dostalo se mi rádoby   psychologické polostudie se zdlouhavými dialogy   a ničím jiným. Asi po hodině jsem se podíval,   kdy už bude proboha konec a málem mne jeblo. To   co se mi zdálo hodinou, byla polovina. Některé   scény jsou o lidství, o lásce, o štěstí i   smutku. Jenže to všechno je poskládáno tak   debilním způsobem, že se na to velmi špatně   dívá. Nemá to prostě břink. Snad až po   hodině a čtvrt. Jenže to je sakra pozdě.   Takže váhám mezi nulou, anebo alespoň něčím   malým…

Klauni nejsou legrace
Tušil jsem, že Klauni nebudou žádná legrace.   Nejsou, ale film se mi líbil. Čistě napsané   charaktery postav. Kaiser s Lábusem výborní.   Vztah emigranta a jeho dávných přátel je   vykreslen pravdivě. Smutný Lábus, který   tráví život s bláznivou ženou mě nejdřív   vyděsil jak sešle vypadá, měl jsem obavu, že   je v civilním životě nemocný (tlustá tvář   je typická pro léčbu kortikoidy). A tak sem   měl nakonec radost, že je to jen výborná   maska. :-) A Kaiser v roli stárnoucího   nemocného komedianta s mladou ženou, kterou   výborně hraje stará známá Eva   "Vendulka" Jeníčková.

Klauni
Velmidobrý film a velmi dobrý výkon Lábuse i   Kaisra. Osobně si myslím, že Kaisr byl lepší,   než Lábus. Byl opravdu skvělý.

Film je hořkou komedií o třech postarších   umělcích, kteří se po mnoha letech opět mohou   setkat a dát dohromady nějaké to představení.   Jsou to mimové. Před třiceti lety od   současnosti měly na československých prknech   úspěchy, ale trio se v polovině osmdesátých   let rozpadlo. Jeden z členů navíc opustil   rodinu, opustil přátele a emigroval do Francie.   A právě jím začíná celý příběh. Jeho   návratem do vlasti, kdy s sebou veze svoji   současnou partnerku a celou uměleckou skupinu a   hodlá v Praze uskutečnit nějaká představení.   Tuto postavu Oskara vytvořil francouzský herec   Didier Flamand. Ten asi z tria udělal největší   kariéru.
Dalším, koho poznáváme je Max   (Oldřich Kaiser). Bylo mu už šedesát a má   mladou ženu Markétu. V příběhu   pětatřicetiletou matku dvou dětí. Ty děti   mají spolu. Tedy v pozdějším věku si   vytvořil rodinu a také se snaží prosazovat v   umělecké branži.
Třetím do tria je Viktor   (Jiří Lábus). Ten občas učí umění mimů a   klaunů, bydlí v rozpadajícím se postarším   domě a je skoro čtyřicet let ženatý se   Sylvií. Kdysi byla velice nadějnou umělkyni a   krásnou dívkou, o kterou se kdekdo ucházel.   Dnes je ženou těžce postiženou Alzheimerem.   Viktor se o ní trpělivě a s láskou stará. Ale   jinak prožívá těžký mindrák. Nesnáší   své bývalé kolegy a mluví o nich nepěkně a   hází na ně jen a jen špínu.
Aby to nebylo   málo. Tak pozitivnímu ladění filmu moc   nepřispěje Maxova nemoc v podobě rakoviny   konečníku. Zde asi hodně Boris Hybner (autor   scénáře) čerpal ze svých vlastních osobních   zkušeností. Max postupuje chemoterapie,   ozařování a stejně musí postoupit těžkou   operaci, kdy je mu udělán vývod.
Pozitivní to   nemá ani Oskar. Vrací se ke své české   rodině, resp. Se s ní setkává. Snaží se   najít cestu k dceři Natálii. Dnes už je jí   přes třicet let. Natálie jej však nenávidí a   nemůže mu odpustit, že ji v pěti letech   opustil.
Takže – sečteno a potrženo, je to   Psycho. Moc pozitivně film nepůsobí, ale   přesto je komedií a přináší více   úsměvných situací. Je tu silný smysl pro   detail a mnohé situace se divákovi mohou zdát   povědomé. A to jen proto, že je zná z   vlastního domova. V určitých aspektech film   může připomínat letos uvedený film Revival.   Určitá skupina lidí se opět dává dohromady a   jeden člen skupiny je vážně nemocen.
Pro   mužské oko můžou být zajímavé některé   scény s Evou Jeníčkovou. Nic naplat. Píši to   s maximální poklonou i úctou, je to ženská   stále k světu.
Co bych snímku vytkl? Tak v   prvé řadě, čeho jsem si povšiml, byla hrůza   v titulkách. Dialogy ve francouzštině jsou   doprovázeny českými titulky. Nevím, jestli   proběhla nějaká korektura, ale ty hrubky a   další chyby proti češtině jsou příšerné.   A není to úmysl. Prostě ten, kdo dělal   titulky, neumí gramatiku. Např. věta :   „…před třiceti letu tu byly komunistický   kasárny“. Tuším, že jsou to „ta   kasárna“. Anebo jsem blbě viděl.
Jedná se   trochu o autobiografické vyprávění a osobní   pocity. Utvrdil jsem se v tom, že skutečně   umělci žili a žijí v úplně jiném světě,   než ostatní lidé.
Klauni jsou filmem smutným   i veselým. Pokud máte deprese, nechoďte na   něj. Nelze označit ani za divácký film. Plus   bych mohl dát za to, že se našel někdo, kdo   dal opět dohromady Jiřího Lábuse a Oldřicha   Kaisera a nabídl jim společné účinkování ve   filmu.