Zvrácený

Mladá a krásná Alex je v opuštěném podchodu znásilněna a bezcitně zbita neznámým mužem. Její impulzivní a nezávislý manžel Marcus a jejich společný a zdrženlivý přítel Pierre se pak rozhodnou vzít spravedlnost do svých rukou.

Zdroj: Film Europe Media Company

Závěrečné titulky rolují (shora) na samém začátku filmu. Scénář, kamera, střih, režie – Gaspar Noé, říká poslední titulek před nástupem příběhu. „Čas všechno zničí,“ zní nezúčastněná první replika. A pak sledujeme spirálovitý sestup do podzemí děsivě nasnímaného homosexuálního klubu Rectum, žijícího orgiemi – i sestup do afektu. V Rectu se odehraje dlouhý agresivní výstup gradující do brutální vraždy. Příčiny toho, proč Marcus (Vincent Cassel) a jeho kamarád Pierre (Albert Dupontel) vyrazili za pomstou, nám režie odhaluje zpětným chodem vyprávění. Film obsahuje celkem třináct scén a dává divákům co nejintenzivněji pocítit nevratnost hraničních událostí a rozhodnutí.

Klíčovým momentem Zvráceného je desetiminutová scéna surového análního znásilnění Alex (Monica Bellucciová) v podchodu pod ulicí, natočená v jediném záběru. Při světové premiéře v soutěži na festivalu v Cannes v roce 2002 snímek způsobil masivní skandál. Diváci bučeli, údajně více než 250 z nich ze sálu odešlo, těm, v nichž dění na plátně vyvolalo nevolnost, musela být poskytována první pomoc. Vzápětí se dostavil také obdiv kritiků k brilantní formě filmu nebo obvinění jeho autora z homofobie. Na působivosti díla se podílí také hudba Thomase Bangaltera (poloviny elektronického dua Daft Punk) s kontrapunktem Mahlerovy Deváté a Beethovenovy sedmé („Patetické“) symfonie.

Zvrácený završuje styl a témata, která syn argentinského malíře Luise Felipa Noého otevřel iritujícím způsobem už v titulech Carne (1991) a Sám proti všem (Seul contre tous, 1998). Charakterizuje je agresivní kombinace červené a černé barvy, poletující kamera a snaha konfrontovat diváka s násilností a nechutnými, animálními pohnutkami postav. A také s lhostejností okolní společnosti, která umožňuje dát lidskému animalismu průchod. Zvrácený tak tvoří první vrchol Noého filmografie, jehož mistrovským opusem zatím zůstává filmový trip Vejdi do prázdna (Enter the Void, 2009).

Pavel Sladký
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

Většina filmů francouzského režiséra argentinského původu Gaspara Noého (nar. 1963) budí hned po svém uvedení neobyčejně silně kontroverzní reakce. Platí to i o snímku, jehož český název Zvrácený sice zcela neodpovídá původnímu francouzskému titulu (ten by zněl v překladu spíše Nezvratnost), přesto si však dílo již po svém uvedení na MFF v Cannes našlo jak nadšené obdivovatele, tak i nesmiřitelné odpůrce, kteří režiséra napadali ze záliby v perverzních a krutých výjevech. – Stěžejním formálním prvkem vyprávění Gaspara Noého o znásilnění a drsné odplatě je, že se odvíjí „pozpátku“, tedy od konce. Na počátku snímku jsou „závěrečné“, graficky upravené titulky s některými zrcadlově vysázenými literami a s různou velikostí i barevností písma. – Po prologu, v němž se objeví nahý starý muž, koňský řezník Philippe, se ve dvanácti sekvencích seznamujeme s celkem jednoduchým dějem. Z klubu pro homosexuály odvážejí zraněného Marcuse. Policie vyvádí jeho přítele Pierra, který se tam dopustil extrémně brutálního činu. Režisér pak líčí, proč a jak se kamarádi do klubu dostali, jak byla znásilněna Marcusova (a také bývalá Pierrova) milenka Alex, jak byli všichni tři na večírku a jak se na večírek chystali Marcus s Alex. – Filmu dominuje od počátku hekticky působivá kamera, jež v doprovodu sugestivních zvuků krouží a víří a vytrhuje ze tmy kratičké záběry. Po děsivé dantovské vizi pekla v klubu homosexuálů pokračuje prudké a rozpohybované snímání až do okamžiku znásilnění. Tato další šokující scéna nelidského ponížení trvá devět minut a je sledována naopak statickou kamerou. Následuje kontrastní závěrečná (či chcete-li počáteční) hravá idyla dvou krásných nahých lidí v moderním interiéru. Pokud jde o psychologii postav, režisér ji zobrazuje (kromě nevinné Alex) převážně v obnažené animalitě. Ve filmu zazní mj. výňatky z děl Gustava Mahlera (9. symfonie) a Ludwiga van Beethovena (7. symfonie). – Oběť násilí hraje smyslná a vyzývavá Monica Bellucciová, jejího milence její opravdový přítel Vincent Cassel.
Kino aero 2003/12