Ztracenci

Na temná 50. léta   20.století se jedná o   naprosto vyjímečný film,   který je z nepochopitelných   důvodů opomíjen. Příběh   o třech dezertérech sice má   určitou myšlenku hodnou ke   zneužití propagandou své   doby, ale natočeno je to tak   mistrně, že pokud se tak   skutečně stalo, na dnešní   dobu to zcela vyšumělo.   Jednoduchá povídka Aloise   Jiráska má něco do sebe.   Pojednává o třech   vojácích s názorem o   naprosté nesmyslnosti války   a jejich touze po obyčejném   lidském štěstí. Ale když   jsou náhle napadeni Prusy,   uvědomí si, že o to své   štěstí přeci jen musí   tvrdě bojovat. Příběh je   převážně dialogový s   mírným přesahem do poetiky,   ale svou poklidnou atmosférou   a vypravěčským umem umí   zaujmout. Dějství si neklade   nároky na větší množství   postav a tak se dá říci,   že je tato látka velice   vhodná i na divadelní prkna.   Alois Jirásek napsal hodně   povídek s vojenskou tematikou   a je škoda, že takových   filmových zpracování   nevzniklo více. Režisér   Miloš Makovec již měl   nějaké ty zkušenosti s   výpravnými snímky, a tak   není překvapením jeho   pojetí dané doby. Film za   shlédnutí rozhodně stojí,   neboť má co říci i dnes.

Baladický příběh tří   "vojáků-ztracenců"   ; z 18.století, kdy zuřily   prusko-rakouské konflikty a   lidé nesmyslně (ostatně   jako v každém boji) umírali   pro čest a slávu svého   panovníka. Teprve na samotě   u chalupníka Jíry se osudy   všech tří obyčejných   vojáků tragicky naplní,   Jíra se svou mladou ženou a   maličkým synkem si   zachrání alespoň holý   život...

Je to první predatální film   v kinematografií,ktery   odpovidá stejným filmum se   scenáři Vladimíra   Kornera.Režiser Makovec je   první existenciálista který   v době totality natočil,tak   čistý a osvobozujicí   film,je to vzpoura proti   jakekoliv moci která žene   lidi na jatka.Postava   kyrysníka/dezerter/ -Gustav   Valach který mě tady   učaroval že divák by mu to   opravdu věřil,hraje z hlouby   duše,vynikajicí výkon v   začátku pusobý jako   nejmoudřejší ze všech ale   na konci prozře a pozná že   jeho individualní život je   vlastně sobecký,nenavist mu   vdychla nelasku při závěru   filmu dokáže že je vojakem   humanity.Pěšák Stanislav   Fišer je typickým čistým   vzorem poslušného vojkaka   který věří v to v čem byl   vychován i on sám na konci   zase zklamán válkou,která   mu sebrala všechno i lásku   se stavá buřičem a   poslední husar Hlavatý   který vyrostl v armadě je   zatížen traumatem z   drancovaní,vykoupení na něj   jako na celou trojici čeka na   horské samotě.Hudba Jiří   Srnka který dělal jen   přenadherné   lyricko-poetické melodie tady   na začátku filmu nadherně   upravil pruský marš prince   evžena,i jeho vlastní hudba   je emocialní hned vás   vtáhne do   18.století.Exteriery jsou   točene v jeseníkach vysoko v   horách.Film bych hlavně   doporučil dětem,na mě   zanechal velký dojem,nikdy   nezestárne je věčně   aktualní.