Ztracená tvář

POZOR SPOILER!

Mladý a nadějný doktor Bartoš objevuje novou regenerační techniku přešití tkáně. Jednou je povolán na samotu „U zlodějského plácku“, kde se potká s páterem Hopsasou. Oba brzy přijdou na to, že zde nikdo nebydlí a že byli napáleni. Ovšem doktor po návratu domů zjistí, že tam mám dva nezvané hosty. Je to uprchlý zločinec zvaný Kráječ se svou hopsandou Marion. Po doktorovi chtějí, aby mu přišil jiný obličej. Stačí z mrtvoly, kterou zlosyn ihned zařídí. Je to onen páter Hopsasa, se kterým se doktor na samotě potkal. Operace se zdaří a to velmi dobře. Bartoše se chytne pýcha a vetře se k profesoru Kirchenbruchovi. Zde je zprvu přijímán nevlídně, ale pak se ocitá i v jeho rodině, kde pozná jeho dceru. Zatím jsou někteří v kráječově partě přesvědčeni, že se povahově změnil a činí dobré skutky. Což je sice pravda, ale Kráječ tvrdí, že to dělá schválně. Jenže pak začne Bartoše nahánět policie a jeho fotky jsou na každém rohu. On totiž daroval šperk od Kráječe a ten byl kradený. Kirchenbruch jej vyhodí a tak Bartoš prchá. Nakonec nevidí jiné východisko než přistoupit na návrh Kráječovy milenky a nechá si přešít obličej. Také proto, aby dokázal, že jeho pokus byl úspěšný. A použita je tvář Kráječova. Což asi nebyla ta nejlepší volba, ale jiná nebyla po ruce. Potíž je v tom, že je všemi za Kráječe i považován. Když chce Kirchenbruchovi dokázat že je to on sám, je opět odbyt. A proto využije svého ksichtu a dá dohromady část lidí ze své bandy. Lstí se dostanou až knprofesoru Kirchenbruchovi a zde mu Bartoš předvede, že to jde a jeho pokusy jsou úspěšné. Profesor je ohromen a přímo nadšen. A Bartoš je konečně nahoře, jenže stále má Kráječův ksicht. A že jej bude zapotřebí, to je mu jasné. Začíná totiž boj o peníze a prestiž…

Hrdinou vědeckofantastického příběhu je lékař chudých a zároveň také nadaný vědec dr. Bartoš (Vlastimil Brodský), který objeví novou metodu dokonalé transplantace lidské tváře. Sám podstoupí operaci v okamžiku, kdy je pod nátlakem donucen změnit obličej gangsterovi Urbanovi Kráječi, který je podezřelý z loupeže a vraždy. Bartoš na sebe bere podobu zločince, ve kterého se poté sám postupně proměňuje. Nejprve ztrácí svou tvář fyzickou a později i mravní. Děj příběhu, který vznikl podle námětu a scénáře Josefa Nesvadby, se odehrává v pražském podsvětí 30. let minulého století, v temném prostředí plném honiček s přestřelkami, hrůzných chirurgických zákroků i komických milostných scén.

Film vznikl v době, kdy transplantace lidských orgánů patřily ještě do oblasti sci-fi. Režisér Pavel Hobl vynalézavě a s napětím buduje překvapivé dějové zvraty, stejně dobře pracuje s herci, u kterých respektuje jejich dispozice. Janu Brejchovou zobrazuje jako hvězdu, zajímavé typy vytvářejí vedle Vlastimila Brodského také Martin Růžek či německý herec Fred Delmare. Svůj film obdařil také nezbytným hororovým napětím, sadisticky si počíná zejména v okamžicích, kdy s notnou dávkou naturalismu zobrazuje lékařské pokusy dr. Bartoše. Hlavní důraz však klade především na morální poslání příběhu, ve kterém hledá odpovědi na základní otázky: Co určuje člověka? Jeho tvář, nebo prostředí, ve kterém žije? Je naše povaha neměnná, nebo jsme schopni korigovat své jednání a spoluvytvářet charakter?

(ČTV uvádí: 23.června 1992)
Filmem Ztracená tvář z roku 1965 se představuje v cyklu Kino '60 režisér a scenárista Pavel Hobl. Vystudoval FAMU v roce 1958 a s úspěchem se pak věnoval práci v pražském Studiu dokumentárních filmů. V oblasti celovečerního hraného filmu debutoval snímkem Máte doma lva?, jenž po zásluze získal řadu domácích i zahraničních festivalových ocenění. Od druhé poloviny 60. let se věnoval tvorbě animovaných filmů a práci v televizi (natočil přes padesát televizních filmů a inscenací), aby se od sedmdesátých let stal významným režisérem našich multivizních programů. V celém širokém poli audiovizuální tvorby by se sotva našlo nějaké místo, do kterého by Pavel Hobl nezasáhl.
Ztracená tvář je podobně jako Já, spravedlnost filmem vědeckofantastickým. Byl natočen podle námětu specialisty na tento žánr Josefa Nesvadby. Hrdinou filmu je dr. Bartoš, lékař z předměstské čtvrti, který všechen svůj volný čas věnuje studiu možností transplantace části mrtvého těla na tělo živé.
Náhle se před ním vynořuje možnost ověření teorie v praxi. Hledaný vrah a lupič potřebuje změnit totožnost. Operace se povede, tvář mrtvého člověka změní zločince k nepoznání. Zdá se však, že mění i jeho charakter. Dr.Bartoš se tak dostává do soukolí, z něhož není úniku: Gangsteři, policie, lékaři toužící po vlastním obohacení víc než po prospěchu lidstva...
Děj filmu se odehrává v pražském podsvětí třicátých let, které je bizarní kulisou „hrůzostrašného vyprávění plného loupěží, násilností a vražd," jak se praví v prologu. Přestože ve filmu není o tyto momenty nouze, vše je pojednáno z groteskního, lehce komediálního odstupu, jehož přesvědčivým nositelem je Vlastimil Brodský v hlavní roli. Ztracená tvář je filmem s nevšední atmosférou, jež je dána zajímavým prolínáním žánrových poloh. Je také filmem, nad nímž lze zapřemýšlet.
sdk Cinema 1992/6/67

Autor/Zdroj: sdk/Cinema

Fantastický příběh z pražské periférie 20. let: Chudinský lékař objeví převratnou metodu operativní transplantace živé tkáně. Možnost dokonalé výměny obličeje začne využívat mezinárodní zločinecká organizace.
Zajímavý námět postrádá nutnou dynamiku a napětí. Diváky výrazněji nezaujal.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Václav Březina: Lexikon českého filmu