Zlatá ručka [TV film]

Boleslav Polívka a Jiří Stivín ve filmové hudební fantazii o slavné době šašků za panování Karla IV., která i dnes inspiruje básníky, malíře, hudebníky k vyjádření starodávné historie.

Šašek je označení pro komickou postavu. Její výskyt lze prokázat již v řeckých a římských komediích, později ve středověkých fraškách. Šašek se uplatňoval zejména na panovnických dvorech. Nejinak tomu bylo na Pražském hradě v době Otce vlasti – Karla IV. Nezbedný kejklíř býval obvykle oděn v pestrém oblečení, na hlavě míval kuklu s rolničkami nebo s umělýma oslíma ušima.

Tradice dvorních šašků má své kořeny již ve starém Egyptě. V Evropě se rozšířili v období vrcholného středověku, patrně pod vlivem křížových výprav, v muslimském světě byli šašci obvyklou součástí panovnických dvorů již od 7. století. Šašky byli nejčastěji muži, jsou však doloženy i dvorní šaškyně, jako byla např. šaškyně Jana, sloužící anglické královně Marii Krvavé, nebo několik šaškyň ruské carevny Anny Ivanovny. Někteří šašci se uplatnili zároveň jako diplomaté nebo rádci panovníků. Z českých dějin je známý např. Mossén Borro (vlastím jménem Antonio Talander), působící na dvoře císaře Zikmunda Lucemburského, nebo Jan Paleček, šašek a dvořan Jiřího z Poděbrad. Legendárním byl kouzelník Žito, čaroděj na dvoře krále Václava IV. O vtipech, ale i moudrosti a důvtipu všech těchto osobností se dochovala řada pověstí či anekdot, které se často tradují dodnes. Zde vystupují v šaškovských maskách flétnista Jiří Stivín (Svach zvaný Zlatá ručka) a Bolek Polívka (šašek Mařík), kteří se pohybují v gotických prostorách staré Prahy.

Zdroj: Česká televize

Za mimem přichází hráč na píšťalu. Se zapálenými svícemi hrají něco jako šachy. Pak jeden vyřezává ze dřeva ptáčka a cpe jej dalšímu do klece. Na hlavě má posléze podivnou korunu, koupe se a pak jen v prostěradle běhá po hradu. Nakonec si spolu zase ti dva zahrají.

Filmová poéma o šašcích z doby Karla IV.

Autor/Zdroj: /Letní filmová škola