Karel IV.

Otec vlasti, osvícený panovník, moudrý muž - KAREL IV.- přišel na svět jako syn poslední Přemyslovny - Elišky (1292-1330 - dcery Václava II. a Guty Habsburské) a Jana Lucemburského (1296-1346 -syna Jindřicha VII. Lucemburka a Markéty Brabantské). Své místo v této galerii osobností si jistě zaslouží především kvůli latinsky psané autobiografii Vita Caroli, ale i díky zájmu filmařů, kterým jeho život a dílo, přetrvávající staletí, poskytly mnoho námětů... Narodil se nepříliš družnému panovnickému páru, jeho matka Eliška byla prý docela prchlivou a náladovou ženou a jeho otec Jan zase hledal uspokojení v bitvách mimo České království, čímž si vysloužil nelichotivou přezdívku Král-cizinec. A právě na otcovo přání byl mladý Václav (tak byl ve skutečnosti pokřtěn) od sedmi let vychováván na dvoře francouzském, když už předtím jako batole okusil příkoří vězení na hradě Lokti. Byl to právě disharmonický vztah jeho rodičů a nepokoje vysoké šlechty v Čechách, co způsobilo násilné odloučení od matky a následný pobyt ve Francii, na který však rád vzpomínal a z vděčnosti přijal i jméno svého strýce- krále Karla. Ve vyspělé zemi galského kohouta se mu dostalo vysokého vzdělání- mluvil francouzsky, italsky, latinsky a německy, ale poznal i svou budoucí manželku Blanche z Valois (1316-1348) a díky přímluvě svého strýce se již panovnicky uvedl v italské Parmě, kde se poprvé v životě setkal se svým mladším bratrem Janem Jindřichem, se kterým si ihned velmi porozumněl. Svatba sedmiletých dětí Karla a Blanky byla pouze symbolická, teprve od r. 1330 spolu začínají žít - narodily se jim dcery Markéta (1335-49) a Kateřina (1342-79). Prvním zastavením po návratu do Čech byl Zbraslavský klášter, kde již 3 roky odpočívala jeho milovaná matka, od které byl tak násilně v pouhých pěti letech odvlečen. Předzvěst tzv. Stoleté války mezi Francií a Anglií, totiž bitva u Kresčaku v srpnu 1346 přinesla smrt Karlovu otci, Janu Lucemburskému, tehdy již slepému, který se vrhl do bitevní vřavy s výkřikem: "...toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal..." Osiřelý Karel byl v září 1347 společně s Blankou korunován - začla třicetiletá vláda moudrého a osvíceného panovníka a Čechy zažily největší politický, hospodářský i vzdělanecký rozkvět, Praha se stala nejmocnějším centrem Říše římské. V období 1347-48 založil Karel IV. Univerzitu Karlovu, Nové Město Pražské a především jeden z nejkrásnějších a nejrozlehlejších českých hradů - Karlštejn (červen 1348), sloužící k uložení korunovačních klenotů. Bohužel mu však v tomtéž roku umřela (nejspíš na tuberkulózu) manželka Blanka, ovšem tak mocný panovník se musel co nejdříve znovu oženit, Karel si jako obratný diplomat vybral Annu Falckou (1329-1353), dceru falckraběte Rudolfa II., se kterým byl ve válečném sporu. Krize byla zažehnána, rok po svatbě - v lednu 1350 přišel na svět vytoužený syn Václav, o rok později však on i jeho matka, Karlem nepříliš milovaná manželka, náhle umírají. Císař vdovec se potřetí projevil jako prozíravý politik a v r.1352 se oženil s mladinkou Annou Svidnickou, krásnou dcerou svidnického knížete a dále se zabýval rozvojem Prahy (položení základního kamene Karlova mostu - červenec 1357). Dle dochovaných pověstí tuto svou manželku Karel miloval ze všech nejvíc a nejen proto, že mu porodila dceru Elišku (1358-73) a především vymodleného následníka Václava IV. (1361-1419), ale i pro její rozvahu, inteligenci a dobrotu. Cestu do Itálie, do věčného města - Říma podnikli manželé spolu, tato Anna mu byla velkou oporou. Žel ani toto šťastné období netrvalo dlouho, už v červenci 1362 Anna zemřela při komplikovaném porodu i s novorozencem. Tentokrát zestárlý král a císař truchlil téměř rok, ovšem povinnost k vzkvétající řiši i vlastní dynastii jej přiměla ke čtvrtému sňatku s Eliškou (Alžbětou) Pomořanskou (1346-1393), která proslula neuvěřitelnou silou- prý lámala meče a ohýbala zbroj! Prožili spolu posledních 15 let Karlova života, Eliška ho obdařila dalšími dětmi- Annou (1366-94), Markétou (1373-1410) a především synem Zikmundem (1368-1437), českými dějepisci nazvaný "liškou ryšavou". Eliška byla obdarována obvyklými věnnými městy královen. Mělníkem, Chrudimí, Hradcem Králové a Vysokým Mýtem, císař si tak trochu i vykoupil svůj mimomanželský hřích v podobě levobočka Jana Zhořeleckého (1370-96) a jeho osobní přítel arcibiskup Arnošt z Pardubic (1297-1364) nad klopýtnutím mocného vladaře přimhouřil oko. Doba vlády Karla IV. se však již chýlila ke konci, v r. 1377 se společně se synem Václavem vydal na cestu do milované Francie, po návratu do vlasti však upadl ze schodů (některé prameny uvádějí, že z koně) a zlomil si krček. Dvaašedesátiletému císaři pomalu zhasínala svíčka života a koncem listopadu 1378 nejspíš na následky zápalu plic navždy odešel. Byl nabalzamován, 11 dní vystaven na Pražském hradě a jeho pohřbu, kdy jej přítel-profesor pařížské Sorbonny Vojtěch Raňkův z Ježova nazval Otcem vlasti, se prý zúčastnilo až 7000 lidí... Byl uložen v sarkofágu do královské krypty v chrámu Sv. Víta na Pražském hradě, jím založené stavby a odkaz však přežívají po celá staletí. A obdivovatelům gotické doby režisér Zdeněk Podskalský zanechal úžasnou hudební komedii NOC NA KARLŠTEJNĚ (1973), kdy nám císaře Karla vždy připomene charismatický Vlastimil Brodský a půvabnou Elišku nádherná Jana Brejchová.