Zítra se bude tančit všude

POZOR SPOILER

V Praze se všude tančí a zpívá, je zde totiž sraz mládeže. Všem se to líbí, až na Rudu Látala a jeho nohsleda Otu Lukáše. Jsou oba studující, ale také se bojí, že by museli pracovat. Mladý muž Pavel provádí „výzkum“. Studuje na lidových tancích zákonitosti pohybu a jejich vznik v závislosti na lidové kultuře. Lojza jej přemluví, aby tanec předvedli na STM. Což se i stane. A z toho důvodu je sem poslána instruktorka Alena, která seděla i v porotě. Nu, a pak hrají před obecenstvem. Tedy mají hrát, jenže se nese zpráva, že se basista Jeníček ožral. A bez basy to nejde, jak tvrdí Pavel. Ale najde se jiný basista. Po návratu je Pavlovi vyčítáno diktátorství, Jeníčkovi opilství a vůbec je „zepsut“ celý kolektiv. Proto si dají slib, že se stanou souborem svazáckým, a kdo není svazák, musí vstoupit. A určí si plán - nastudovat moravské písně, což vítá zejména Lojzík, který si oblíbil Rozárku, ta je právě z Moravy. Tak se jede na Moravu, kde se ti dva setkají. Chodí s ostatními po horách a lidech a sbírají tance i písně. Po návratu na jiné soutěži Ruda nalže Rozárce, že ji již Lojzík nechce. Cestuje se na další soutěž a ve vlaku se řeší to, jak se tehdy basista opil. Vycházejí najevo všechna fakta a skutečnosti. Hlavně to, že Rudův kamarád Oto byl funkcionářem národně socialistické mládeže. Ruda sice ještě zapírá, ale je usvědčen Otou samotným a dopisem. Ruda je ze souboru vyloučen, Ota podmínečně a basista dostává důtku. A teprve pak jim všem Alena sdělí, že byli vybráni na světový festival do Budapešti. Nu, v Budapešti se tancuje všude, jak jinak, ale Rozárka je na Lojzíka neustále naštvaná. Uběhne nějaký čas, Alena je na studiích v Moskvě a Pavel se dozvídá, že Ruda utekl do imperialistické ciziny. Nakonec se celá sestava ocitá v Berlíně. Rozárka se doslechne pravdu o Lojzíkovi a bere jej na milost. A skutečně se tančí, zpívá a jásá všude. Ale pozor! Nedobrý a zlý imperialista i zde roztahuje své pařáty, do kterých se pokouší zlákat Pavla, a to pomocí Rudy a příslibů západní měny. Odolá tento kovaný soudruh svodům kapitalistického pozlátka?

Mladý znalec národopisu je sice příliš zaujatý úzce vědeckou stránkou oboru, ale funkcionářka ČSM Alena ho přesvědčí, aby se věnoval vedení amatérského folklórního souboru, který se brzy proslaví na mezinárodních mládežnických festivalech.
Koncentrovaný socialistický realismus.
Březina Václav/Lexikon českého filmu

I. světový festival mládeže, který se koná v roce 1947 v Praze inspiruje svazáky Alenu, Lojzu, Věru a Mirka k založení tanečního souboru. Odborným poradcem se stane Pavel Hrubeš, student národopisu a vedoucí národopisného semináře na vysoké škole, který s sebou přivede studenty. Alena se stane ideovou vedoucí. Její vzájemný vztah s Pavlem je zpočátku velmi chladný. Při zájezdu souboru k Máchovu jezeru se opije basista Jeníček a Alena za to kritizuje nejenom jeho, ale i Pavla. Na Mirkův návrh vstoupí celý soubor do ČSM. Zástupci souboru odjedou na pozvání nové členky Rozárky na Valašsko, kde získají od starých pamětníků cenné informace o písních a tancích. Radostnou pohodu narušuje jen záludný Ruda, který vydírá Otu a nutí ho k záškodnickým akcím s cílem soubor rozbít. V roce 1949 soubor úspěšně vystoupí na II. světovém festivalu mládeže v Budapešti. Alena s Pavlem se do sebe zamilují. I Lojza s Rozárkou se mají rádi, ale do jejich vztahu zlomyslně zasáhne Ruda. Na III. světovém festivalu mládeže v Berlíně se Ruda, který mezitím emigroval na Západ, znovu marně pokusí soubor rozbít. Rozárka a Lojza se usmíří a uprostřed rozjásaného Berlína všem oznámí svoji svatbu.

Zdroj: NFA

Film Zítra se bude tančit všude natočil Vladimír Vlček jako svůj režijní debut na poli celovečerního hraného filmu. Zároveň tak dal vzniknout 5. domácímu filmu, který využil barevný systém Agfacolor. Scénář k němu ve spolupráci s režisérem a Boženou Šochovou, stejně jako slova titulní písně, napsal známý dramatik Pavel Kohout. Děj se odehrává v letech 1947 až 1951. Během této doby mládežnický soubor provozující lidové písně a tance, v čele s Pavlem Hrubešem (Zdeněk Buchvaldek se po té na dlouhé dvě dekády ve filmu zcela odmlčel) prodělá nutný vývoj od intelektuálsky chladného a neužitečného přístupu k lidovému umění k uvědomění si jeho důležitosti a nutnosti přiblížit se lidu.

Celý soubor je složen z nadšených mladých tváří, které hrají pozdější výrazní umělci jako Jiří Vala, Jiří Adamíra nebo Eva Kubešová (která měla stejně výraznou roli i v Botostroji). Popularizace lidových písní a tanců byla součástí oficiální politiky tehdejšího režimu, jež se tímto způsobem snažil čelit hudbě a kultuře, která byla označovaná jako “kapitalistická“ či “buržoazní“ a podle soudobých komunistických vůdců byla nositelkou negativních západních vlivů. Přestože má film zjevné nedostatky, můžeme v něm dnes díky tematickému propojení s lidovými písněmi a tanci sledovat, jakým způsobem zneužíval soudobý československý totalitní režim právě tento druh umění pro svou vlastní propagandu.

Film "Zítra se bude tančit všude" chce lidovou písní a tancem bojovat za radostný život, za nového člověka, za družbu a přátelství všech národů, za mír. Provádí nás naši krásnou vlastí; s písněmi a tanci naší mládeže se dostaneme až do Berlína, který se stal v roce 1951 na čtrnáct dnů městem světového mládí a ukázal celému světu, že i píseň, tanec a radost bojuje za lepší svět, za mír. Film byl s velkým úspěchem promítán na VII. Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech i na Festivalech pracujících a po zásluze získal cenu přátelství mezi národy za optimistické a radostné vyjádření myšlenky mezinárodní solidarity mládeže a vyzdvižení významné úlohy lidové tvořivosti v této mírové družbě.