Zapomenuté světlo

POZOR, SPOILER

Farář Jan Holý křtí cikánské dítě v ruině kostela. Tento kostel k němu nepatří, je to jen zřícenina. Jeho kostel není od stejného stavu daleko. Když začne pršet, teče do něj ze všech stran. Proto bere Jan s sebou ke střeše pana Kinského a spolu upravují plachtu proti dešti.

Honza shání peníze na opravu, kde se dá. Neuspěje ani u církevního tajemníka. Proto navštíví pana Klímu a prosí jej, aby vyrobil napodobeninu dřevěné sochy. Tu chce prodat movitému zahraničnímu zájemci.

Honza se občas stýká s paní Marjánkou, která je velmi těžce nemocná. Ona mu dává mírně najevo, že má jiné starosti. Její manžel však svou nechuť k faráři dává najevo až příliš okatě.

Při shánění peněz na opravu se farář dostává až k doktorce Prokopové, která mu předhodí chování faráře Kubišty. Ten se kamarádí s komunisty, proto má, co potřebuje. Opravu střechy slíbí parta klempířů, pokud si s nimi ovšem farář vypije, což se také stane.

Střecha je hotová, ale Jana v kostele napadne pes místního příslušníka VB, který psa zastřelí. Vina je ovšem kladena faráři. Ten prosadil, aby se mohla Marjánka vrátit z nemocnice ke své rodině.
Kostel je obehnán plotem a uzavřen. Holý pak navštíví jednoho vysoce postaveného papaláše, který mu nevyhoví, a ještě mu předá papír o odejmutí státního souhlasu, za což je následně Holým inzultován.

Jako kněz tedy skončil. Druhá socha je již vyřezána a Kinský vzpomene na svou tetičku, která by mohla pomoci. Tak ji vyvezou k zámku, kde žila. Jenže ona pak umírá. Její známost s arcibiskupem je však přeci jen ku prospěchu, a to kvůli jejímu pohřbu. Zavřený kostel je plný lidí k poslednímu rozloučení. Kostel pak zůstává otevřen a farář má vrácen státní souhlas. Když pak chtějí Holý a Klíma z kostela odnést sochu, najdou v ní poklad. A už je tu člen VB a oba je zatýká.

Po měsíci je Holý bez vysvětlení na tlak doktorky Prokopové propuštěn. Tak farář zjistí, že se opravuje kostel a navštíví i paní Marjánku, s kterou je to již moc a moc špatné.

A pak vyhoří opravovaný kostel a Marjánku nalézá Jan mrtvou. Sám to sdělí jejímu muži v hospodě, kde jsou všichni po potom požáru.

Jak už v sobě skrývá název filmu, je příběh faráře Holého (kterého skvěle ztvárnil Bolek Polívka) příběhem člověka, který by chtěl rozdávat světlo v dobách, kdy to není zrovna lehké. Píše se rok 1987 a komunistická mašinérie, která je právě u moci, církvi pěkně zatápí. Kostely se zavírají, kněží jsou pod stálým tlakem. Mnozí z nich to řeší tak, že začnou se systémem sympatizovat. Ne však farář Holý, který chce s čistým štítem zachránit alespoň poslední kostel, který mu ještě zbyl (v ostatních už JZD skladuje pneumatiky). I když jde svým počínáním proti režimu, může se opřít o přátelství zapřísáhlého ateisty pana Klímy i pana Kinského. Zasáhne ho ale těžký zdravotní stav jedné z mála spřízněných duší Marjánky.

Ačkoliv je farář Holý ve snímku vykreslen jako prototyp, jak by se členové církve měli chovat v těžkých dobách, není jeho postava nijak nesmyslně zveličena. Není znázorněn jako hrdina, který hýbe masami, ale jako obyčejný člověk, který jde za svými ideály.

Jeden lidský život a jeden kostel uprostřed tenkého přediva mezilidských vztahů v roce 1987. Jeden neobyčejný farář, který se původně vyučil mechanikem, na vojně svářel tanky a pak se stal duchovním, řeší svůj vztah k režimu, Bohu, církvi a především sám k sobě. Všechno to vypadá, že malinkou vesničku kdesi na severu dech čeká docela normální podzim, jaký tu byl léta předtím a jaký zde bude nejspíš i po mnoho let následujících. To by však farář Holý nesměl začít konečně jednat...

Jemně kreslený příběh je situován do soumraku socialistického Československa a pohybuje se na motivicky tenké půdě státem trpěných duchovních, zakázaných hrabat a všemocných stranických tajemníků. Přesto nesklouzne k laciné prvoplánovitosti, ale z ožehavého tématu vybalancuje (v čele s nezvykle uměřeným Bolkem Polívkou) jako příjemně čistý, lidsky obyčejný film, který je schopen vás oslovit nejen příběhem, ale i svou poetikou a myšlenkou. Vznikl tak malý
a drobný skvost, který je docela půvabný ve své nenápadné křehkostí a neokázalosti.

Příběh vesnického faráře, který bojuje se státními úředníky i vyššími církevními představiteli za záchranu kostela, se odehrává na sklonku osmdesátých let. Pro faráře Holého představuje víra v Boha neotřesitelnou hodnotu a navíc zápasí s pocitem vlastní zbytečnosti a bezmocnosti při setkání s chorobou milované Marjánky. Stejně bezmocný je i před socialistickým režimem, který arogantně likviduje hmotné i duchovní hodnoty.

Film režiséra Vladimíra Michálka podle scénáře Mileny Jelinek (na motivy prózy Jakuba Demla) získal řadu cen na významných mezinárodních festivalech a ve třech kategoriích ocenění Český lev: Boleslav Polívka za hlavní roli, Veronika Žilková za ženský herecký výkon ve vedlejší roli a cena za zvuk.

Zdroj: ČT

Druhý celovečerní film Vladimíra Michálka Zapomenuté světlo vznikl podle stejnojmenné prózy českého básníka, spisovatele a katolického kněze Jakuba Demla (1878-1961). Motivy z knihy, vydané v roce 1934, přesadila Čecho-američanka Milena Jelínek do druhé poloviny osmdesátých let. Ve spojení se skutečnými událostmi tak vznikl melancholicky laděný příběh vesnického fa-ráře, bojujícího se státními úředníky i s vyššími představiteli církve za záchra-nu "bezvýznamného" kostela.

Michálkův snímek zaujme už netypickým obsazením Boleslava Polívky do psychologicky náročné role; oblíbený komik a známý představitel české pantomimy dokázal zkáznit své expresivní herectví, a ztvárnil faráře Holého jako "obyčejného" muže, jenž si povoláni duchovního zvolil víceméně náhodou. Víra v Boha pro něj ovšem představuje neotřesitelnou hodnotu, přestože kvůli ní přichází do konfliktu jak s pozemskou láskou k ženě, tak se světskou a dokonce i s církevní mocí Holý nadto zápasí s dvojnásobným pocitem vlastní zbytečnosti: je bezmocný při sezónní se zhoubnou chorobou milované Marjánky, jíž nedovede pomoci ani ulevit. Stejně bezradný je před socialistickým režimem, který arogantně likviduje hmotné i duchov-ní hodnoty, a který prostřednictvím komisí dokonce rozhoduje "o bytí či nebytí Boha".

Vedle existenciálního pocitu úzkosti osamělého jedince, a vedle symbolického využití snových vizí (ztvárněných verbálně, růsty hlavní postavy), využila Milena Jelínek z Demlovy prózy i rozporuplný motiv knězova vztahu k mladé ženě. Ten ovšem tvoří ve filmu poněkud osamělou dějovou linii.

Velkou hodnotou kultivovaného snímku je přesné obsazení hlavních postav a herecké výkony; vedle Boleslava polívky si pozornost zaslouží Veronika Žilková v roli umírající Marjánky, a Jiří Pecha jako svérázný žákovský sochař Klíma. Postavu farářova šlechtického přítele si zahrál skutečný hrabě Antonín Kinský.

ZDROJ: Filmový přehled

Příběh vesnického faráře, který bojuje se státními úředníky i vyššími církevními představiteli za záchranu kostela, se odehrává na sklonku 80. let. Pro faráře Holého představuje víra v Boha neotřesitelnou hodnotu a navíc zápasí s pocitem vlastní zbytečnosti a bezmocnosti při setkání s chorobou milované Marjánky. Stejně bezmocný je i před socialistickým režimem, který arogantně likviduje hmotné i duchovní hodnoty.
18. Febiofest 2011