Zaostřit, prosím!

Politická atmosféra koncem   padesátých let minulého   století dodalo filmovém   tvůrcům odvahu se   pomaloučku vrátit k filmové   satiře ohledně   společenských a hlavně   pracovních poměrů. A tak   vznikl tento povídkový film,   který se snaží prezentovat   projevem sebekritičnosti. Že   se to vůbec nepovedlo, muselo   být jasné už tehdy. Takže   co se týče samotných   povídek, jedná se jen o   obyčejné úsměvné   příběhy s výdobytky dodnes   známé, což je snaha   dosáhnout své kariéry,   pokrytectví a hlavně   pracovní ulejvání. To, co   je prezentací, s jinak   výborným, Ladislavem   Peškem, ve snaze povídky   spojit, se spíše honosí až   neskutečnou trapností.   Režisér Martin Frič, který   má ve své filmografii   plejádu dodnes výborných   snímků, se tedy sice, jako   vždy, snažil s námětem   poprat, ale houby víme, jaký   byl nad tím vším stranický   dohled. A tak to dopadlo, jak   to dopadlo. Nevalně. Nejvíce   ale asi potěší účast již   nemocného Vlasty Buriana, pro   kterého se tímto jednalo o   poslední filmovou roli. Pro   něj typické energie se   vlivem zdravotního stavu sice   již nedočkáme, ale svým   typickým projevem přesto   nezklame. I když už to na   druhou stranu také není   úplně ono. Na snímku se   tedy stále podepsala doba,   ale snaha se zase cení. Proto   se zřejmě snímek nestal   pozapomenutým.

Jakási povídková   komediálně-agitační   satira. Už to samo o sobě   dává tušit malér ale   polovina 50.let takové věci   přinášela a to nejen ve   filmu. Ani tak schopný   režisér jako Mac Frič   obklopený předními herci   několika generací si   nedokázal poradit s tímhle   zapeklitým zadáním. O   satirické hodnotě nehodlám   spekulovat ale k smíchu tento   film tedy není. Daleko spíš   k pláči a ještě víc k   zamyšlení.

Ikdyž jsem se u tohoto filmu   místy nudila, tak jsem si ho   o tři dny později   uspořádala v hlavě a musím   říci že nebyl vůbec   špatný. Nejvíce mě   rozesmál Josef Kemr. Jinak se   mi moc líbily ty speciální   efekty, co dělali herci   lusknutím prstu.

Agitka jako řemen. Poslední   povídka je nej a to ne jen   kvůli panu Burianovi. Ten zde   však ze svého umění   nepředvede zhola nic.   Poslední mistrova role v   hraném filmu. Druhá povídka   je taková pomalá a první v   mezích průměru. Celkově   dohromady nic moc.

Komedie snažící se být   satirickou. Film o ničem,   avšak plný velkých   českých herců. Těch v   podstatě začínajících a   těch, kteří se svoji   hereckou kariérou končili.   Věřím tomu, že ve své   době pobavil. I dnes budí   úsměv, jehož přičinou   však není satira.

Film velmi poplatný době   svého vzniku,tzv komunální   satira se tomu   říkalo,pranýřování   problémů té doby hlavně   pracovních,s komentářem   pana Peška,jinak obsazen   skvělými herci.Film je v   podstatě téměř   zapomenutý,jeho název je   znám pouze díky tomu,že je   to nenávratně poslední   filmová role krále komiků   Vlasty Buriana.