Zabíjení

Perfektně zrežírovaná   krimi Stanley Kubrickem,   který do černé série   přidal nový rozměr. Nijak   hlavní hrdiny filmu   nepřikrašluje a líčí je   jako lidi, k jejichž   slabostem on sám nechová   žádné sympatie.

Ještě než se Kubrick   proslavil kuriozitami jako   "Mechanický   pomeranč" nebo   "2001: Vesmírná   Odysea" natočil   brilantní film-noir, ve   kterém použil novátorské   postupy, které se   používají dodnes. Film se   točí kolem loupeže peněz   na dostihovém závodišti,   která i když je dokonale   naplánovaná, zákonitě   nemůže dopadnou podle   představ zlodějů.   Režisérův přístup k   příběhu je skutečně   prvotřídní a hodně často   používá "skoky" v   čase, kdy různou událost   ukáže očima několika   zúčastněných, tudíž je   důležité celý film   sledovat pozorně, jelikož je   jednoduché se v příběhu   ztratit. Díky své krátké   stopáži se zde pořád něco   děje a režisér se   nezdržuje zdlouhavým   vysvětlováním. Jako   třešnička na dortu vedle   dokonalého scénaře a   prvotřídní gradace filmu   pak působí výborné   herecké obsazení, skvělá   hudba a konec, který ani   nemohl být lepší.   Nadčasová klasika.

Ještě, že jsem seděla,   vám řeknu - díky   komentářům, které jsem si   na různých serverech   prozřetelně četla před   projekcí, což běžně   nedělám... Termín   komentář bych v těchto   případech změnila na ódu,   už jen pro abúzus slůvka   geniální, které mě v   panice donutilo pátrat v   záhlaví, zda se proboha   nejedná o žánr! Takže já   se teď podělím o své   dojmy, kde na "g"   budou začínat jen výkony   herců - tedy gumové... ani   plán loupeže mně nepřišel   nijak perfektní, ale zato   celkem odpovídající   skutečnosti, proto taky   většina lumpů končí za   mřížemi, ještě v tom   lepším případě, že.   Lineární neuspořádanosti   nechci upírat prvenství,   sofistikovanost však ano. Po   nějakém tom odlehčení   vtipem ani stopy, pokud k   němu neměla posloužit   krása pokladníkovo sviňské   ženy nebo úsměv   čarostřelce Nikkiho.   Největším krachem se ale   ukázalo být soupeření   vypravěče a hudby o to, kdo   je rušivější - a nemůžu   se rozhodnout. Nezklamala noir   atmosféra a stylizace   padouchů (prostě padouši ze   starých časů mně přijdou   mnohem víc   padouchovitější, než ti   současní), jakož i staré   dobré propriety typu futrál   na hudební nástroj a nakonec   i vcelku napínavý průběh   loupeže. Můj verdikt beztak   nemůže znít jinak, než -   dalo se. I s přihlédnutím k   době vzniku.