Zabíjení

Skupina mužů plánuje přepadení pokladen, umístěných poblíž dostihové dráhy. Marvin Unger - alkoholem zničený zlodějíček, Mike 0'Reilly - barman zaměstnaný u dostihové dráhy, policajt Ranily Kennan - hazardní hráč, který potřebu peníze na splácení dluhů a Johny Clay, autor plánu na přepadení, jenž byl propracován do nejmenších podrobností a v němž každý ze zúčastněných má sehrát svoji úlohu. Útočníci angažují ještě Maurice - zápasníka, který má zahájit bitku, odvracející pozornost hlídačů a Nikkiho - elitního střelce. Přichází dostihový den. Zpočátku všechno probíhá podle plánu, ale v určitém okamžiku se precizně připravený scénář bortí; zahyne Nikki, do akce za zamíchá Val, milenec ženy jednoho z útočníků, který téměř úplně překříží jejich plány. Clay se pokouší zachránit situaci a s kufrem plným peněz jede na letiště. Když přichází k pasové kontrole. zahlédne oknem, jak se vozidlo se zavazadly náhle otáčí, zavazadla z něj vypadávají, jeho kufr se otvírá a na letištní plochu padá déšť bankovek.
Projekt 100 - 2000

V Zabíjení nejde o zabíjení. Originální název filmu znamená „senzační úlovek". Bývalý vězeň, uvědomující si tíži narůstajícího věku, se chce na stáří zajistit, proto plánuje poslední velkou akci. Chytrým tahem má být složení gangu, jeho členové nemají mít kriminální minulost, nicméně každý z nich musí vykazovat nějakou slabinu na hraně zákona, aby byl manipulovatelný. V tomto kriminálním dramatu odvážné a „dokonalé" loupeže na dostihovém závodišti Kubrick zpracovává své oblíbené téma lidské omylnosti, násobené ironií osudu (objevuje se také např. v jeho pozdějších filmech Dr. Divnoláska/Dr. Strangelove, 1963 nebo 2001: Vesmírná odysea/2001: A Space Odyssey, 1968). Ve stylu typickém pro černý film tu používá ke skládání epizodického příběhu flashbacky (a jak je díky příkladu Asfaltové džungle příslovečné pro 50. léta, i pohled zevnitř zločinu), nicméně zvláště originální je jeho práce s časem. Děj se neodvíjí lineárně, ale postupně v již zmíněných epizodách jednotlivých aktérů, v jednotlivých dějových výsecích. První část pouze představí plán a postavy, ve druhé pak každá z nich plní přidělený úkol. Tak se postupně skládá mozaika celé akce až k okamžiku samotné loupeže, která probíhá před očima diváka jakoby v reálném čase. Jde o skladbu, jež navozuje dojem „hmatatelné" autenticity, dokonale simuluje dojem souběžného sledování více dějů v jednom čase na různých místech, což výrazně přispívá ke gradaci napětí. Kubrick věnuje soustředěnou pozornost i prostředí děje. Z velice nízkého rozpočtu 320 000 dolarů učinil ctnost. Laciné stavby interiérů snímá ze všech možných úhlů tak, aby doslova vynikla jejich ponižující omšelost a ubohost a dotváří tak deprimující charakteristiku polosvěta, jež se nutně prolíná do životních postojů postav. Oproti svému předchozímu filmu stejného žánrového řazení Polibek vraha (Killer's Kiss, 1955) Kubrick „senzační úlovek" sám nestříhal, ale v duchu svého přesvědčení a hlavně noirové stylistiky mu určil silně fatalistické vyznění.

Věroslav Hába, 36.LFŠ 2010