Vzpomínky na Hvězdný prach

Netypický Allenův film s   hlubší a   introspektivnější reflexí   slávy, umění a osobního   života. Nebo, jak by se dalo   zjednodušeně říci, o   těžkém životě režiséra.   Film se nedrží tradiční   dějové struktury, a tak se   může zdát poněkud   neuchopitelný svou   roztříštěností a   nepřístupností. To by však   z filmu Woodyho Allena   nedělalo tak ohromující   filmové dílo. Způsob,   jakým diváci a kritici tento   film vnímají a hodnotí, je   velkým přínosem tématu o   tvorbě režiséra, kterého   samozřejmě hraje sám Woody   Allen. Mimochodem, tento fakt   je také použit, a to ve   scéně tiskové konference,   kde se na to ptá jeden z   novinářů. Woody Allen   neudělal nic jiného, než   že spojil realitu s filmovým   tvořením. Mistrně natočil   film s účelovou filozofickou   poetikou, jako by tento film   byl filmem, na kterém   režisér pracuje ve filmu, a   na konci po projekci zazní   kritika v podstatě stejná,   jako bychom film kritizovali   my diváci po jeho   zhlédnutí. Film tak   záměrně nemá jasné   rozuzlení, což může   některé diváky i   frustrovat. Jsou skuteční   diváci se svými smíšenými   pocity na stejné vlně jako   diváci ve filmu? Jako by   skuteční diváci tohoto   filmu byli součástí   diváků ve filmu, kteří   sledují stejný film. Je to   složitý a náročný Woodyho   film, který se záměrně   nesnaží být pro každého.   Nabízí však krásnou   vizuální stránku, silné   herecké výkony a hluboké   myšlenky o umění, slávě a   lidské existenci v   melancholickém a   introspektivním tónu.   Celkově se tedy jedná o   náročný film, u kterého je   třeba během sledování   přemýšlet nad každou   scénou, ale na druhou stranu   je to film podněcující k   zamyšlení a filozoficky   obohacující, který spíše   osloví náročné diváky,   kteří dokáží ocenit   Woodyho inteligenci,   originalitu a uměleckou vizi.   Je to ten typ filmu, který se   netočí každý rok.

Pokud člověk vidí první   film od Woody Allena, je   nadšen. U druhého je   pokojený, že je to stále   tak dobré, pak je třetí,   čtvrtý... prostě zjistíte,   že u mnoha z nich je to   stále stejné, dokola se   opakující. Plusem ale   samozřejmě je, že on o tom   ví a sebeironicky se vůbec   nešetří.

Přišlo mi to jako další   epizoda mého oblíbeného   seriálu s názvem   "Woody". A jak už   to u většiny seriálů   bývá - některé epizody   jsou zdařilejší, některé   méně. Tuto, s názvem   Stardust Memories, bych   spíše zařadil do té druhé   skupiny. Klasická,   roztržitá, nervní   postavička řešící   milostné trable. Tentokrát   mi přišla režie více   zmatečná, i když se   zajímavými momenty (za   všechny uvedu Sandyho   rozkošnické studování   polehávající Dorrie za   pochutnávání si na jogurtu,   nebo co to právě jedl -   tehdy pro něj bylo všechno   naprosto fajn). Film často   prudce zahýbá tu sem, tu   jinam, úsměvných   citováníhodných hlášek   či bonmotů jsem zde   tentokrát také nenalezl   tolik. Ani žádnou zajímavou   postavičku, jednoduše -   slabší chvilka Woodyho   povětšinou skvělých děl.