Vzpomínky na Hvězdný prach

Netypický Allenův film s hlubší a   introspektivnější reflexí slávy, umění a   osobního života. Nebo, jak by se dalo   zjednodušeně říci, o těžkém životě   režiséra. Film se nedrží tradiční dějové   struktury, a tak se může zdát poněkud   neuchopitelný svou roztříštěností a   nepřístupností. To by však z filmu Woodyho   Allena nedělalo tak ohromující filmové dílo.   Způsob, jakým diváci a kritici tento film   vnímají a hodnotí, je velkým přínosem   tématu o tvorbě režiséra, kterého   samozřejmě hraje sám Woody Allen. Mimochodem,   tento fakt je také použit, a to ve scéně   tiskové konference, kde se na to ptá jeden z   novinářů. Woody Allen neudělal nic jiného,   než že spojil realitu s filmovým tvořením.   Mistrně natočil film s účelovou filozofickou   poetikou, jako by tento film byl filmem, na   kterém režisér pracuje ve filmu, a na konci po   projekci zazní kritika v podstatě stejná, jako   bychom film kritizovali my diváci po jeho   zhlédnutí. Film tak záměrně nemá jasné   rozuzlení, což může některé diváky i   frustrovat. Jsou skuteční diváci se svými   smíšenými pocity na stejné vlně jako diváci   ve filmu? Jako by skuteční diváci tohoto filmu   byli součástí diváků ve filmu, kteří   sledují stejný film. Je to složitý a   náročný Woodyho film, který se záměrně   nesnaží být pro každého. Nabízí však   krásnou vizuální stránku, silné herecké   výkony a hluboké myšlenky o umění, slávě a   lidské existenci v melancholickém a   introspektivním tónu. Celkově se tedy jedná o   náročný film, u kterého je třeba během   sledování přemýšlet nad každou scénou, ale   na druhou stranu je to film podněcující k   zamyšlení a filozoficky obohacující, který   spíše osloví náročné diváky, kteří   dokáží ocenit Woodyho inteligenci, originalitu   a uměleckou vizi. Je to ten typ filmu, který se   netočí každý rok.

Pokud člověk vidí první film od Woody Allena,   je nadšen. U druhého je pokojený, že je to   stále tak dobré, pak je třetí, čtvrtý...   prostě zjistíte, že u mnoha z nich je to stále   stejné, dokola se opakující. Plusem ale   samozřejmě je, že on o tom ví a sebeironicky   se vůbec nešetří.

Přišlo mi to jako další epizoda mého   oblíbeného seriálu s názvem "Woody".   A jak už to u většiny seriálů bývá -   některé epizody jsou zdařilejší, některé   méně. Tuto, s názvem Stardust Memories, bych   spíše zařadil do té druhé skupiny. Klasická,   roztržitá, nervní postavička řešící   milostné trable. Tentokrát mi přišla režie   více zmatečná, i když se zajímavými momenty   (za všechny uvedu Sandyho rozkošnické   studování polehávající Dorrie za   pochutnávání si na jogurtu, nebo co to právě   jedl - tehdy pro něj bylo všechno naprosto   fajn). Film často prudce zahýbá tu sem, tu   jinam, úsměvných citováníhodných hlášek   či bonmotů jsem zde tentokrát také nenalezl   tolik. Ani žádnou zajímavou postavičku,   jednoduše - slabší chvilka Woodyho povětšinou   skvělých děl.