Vysoká zeď

Další Kachyňova lyrika,   tentokrát o dívce citově   spjaté k ochrnutému muži a   touhou mu pomoci. Lítost a   síla ducha překonat   zoufalství a nechuť k   opětovnému řádnému   životu ji stále táhne lézt   na zeď sanatoria a hloubat   nad osudem staršího muže   upoutaného na vozíčku.   Kouzlo nechtěného ji stále   nutí jít za svým cílem.   Přesvědčit ho o síle   plnohodnotného života a   překonat své smíření s   osudem. Citová stránka   nabývá na rozměrech a   graduje životní školou,   která ji taktéž poučí,   že i ona má v životě své   místo. Kachyňa byl v lyrice   vždy kouzelník. Dokázal   plně vystihnout podstatu   věci a přesvědčit o ni   diváka. Je to taková jeho   osobní filozofie, která je   neoddiskutovatelná a která   stále přitahuje hlavně po   stránce filmového umění.

Vysoká nemocniční zeď. Ta   v tomto filmu symbolizuje   hranici mezi dětstvím a   dospíváním. Na její vrchol   občas vyleze mladá   jedenáctiletá dívka a   navazuje kontakt s mladíkem   zraněným po autonehodě.   Vedou spolu různé rozhovory,   občas se pohádají a zase   udobří. Přítomnost dívky   mladíkovi pomáhá k   uzdravení. Film je lyrickým   příběhěm jenž doprovází   krásná hudba, tuším, že   se jedná o náznaky   "Klavírní skladby pro   Elišku".

No to byla obr blbina. Opravdu   bych tohle chtěl vidět ve   skutečnosti. Nebudu se ani   rozepisovat. Blbý příběh a   ještě blběji podán. Velké   zklamání od pana Kachyni. I   ta kradená hudba tam hraje   zbytečně dlouho.