Vozka smrti

V takzvané zlaté éře švédského filmu – v době ohraničené přibližně léty 1913 až 1923 – poskytovala filmovým autorům častokrát inspiraci domácí literatura, především díla Selmy Lagerlöfové. Tak tomu bylo i v případě jejího románu Vozka smrti, který převedl na plátno Victor Sjöström. Film se proslavil působivým použitím dvojexpozice pro „duchařské“ scény; tento postup by sice známý už v prvních letech kinematografie (Meliés), ale teprve Sjöström z něj vytěžil tak silnou emoci a poetičnost. K nesporným a trvalým hodnotám snímku patří i bezpečné zvládnutí vyprávěného příběhu, vyprávěného náročně s pomocí retrospektiv. Kritizovat lze jen určité rysy díla, poplatné době vzniku, jež dnes působí příliš mravokárně a křečovitě – hlavně celé moralistní pojetí. Přesto není důvod odporovat švédskému historikovi Runemu Waldekranzovi, který napsal: „Vozka smrti byl mistrovským dílem Sjöströmovým, ale znamená i vrchol švédské němé kinematografie."
Kino Aero

V prosinci 1919 se společnost Svenska Bio spojila s Filmindustri AB Skandia, čímž vznikl pro pozdější švédskou kinematografii tak důležitý produkční subjekt Svensk Filmindustri. Jeho prvním snímkem se stal Vozka smrti, adaptace stejnojmenného románu Selmy Lagerlöfové z roku 1912. Knihu autorka koncipovala z pozic okultismu, mystiky a nadpřirozených sil. Victora Sjöströma s kameramanem Juliem Jeanzonem více než rozměr spirituality na námětu zaujaly jeho obrazově fantaskní možnosti.

Hlavní postavou snímku je alkoholik Holm, jenž opustil ženu s dětmi. O novoroční noci vypráví svým kumpánům legendu o vozkovi smrti. Poslední člověk, jenž zemře před úderem půlnoci starého roku, musí řídit kočár Smrti a po dobu celého následujícího roku sbírat duše zemřelých. Mezi muži dojde k hádce a Holm je zabit. Stane se duchem, vozkou smrti. Od tohoto okamžiku děj zaplňují nereálné bytosti, postavy bez fyzické substance.

Působivé zvláštní efekty jsou postaveny na vícekrát opakované expozici v kameře, dodržení stejné rychlosti negativu v kameře, přesné choreografii pohybu herců, snímání (exteriérů) v noci s neutrálním pozadím tmy, zvláštním nasvícením postav a neméně neobvyklém vyvolávacím procesu v laboratořích. Cílem bylo dosáhnout věrohodně trojrozměrných postav duchů, skrze něž je vidět vše, co je za nimi, zatímco všechny objekty před nimi je přirozeně zakrývají.

Ve své režii stejně jako v interpretaci hlavního protagonisty Sjöström souzněl s tématem „slabosti“ v mužích a „síly“ v ženách – až příliš totiž souviselo s jeho vlastní minulostí. Vozka smrti představuje opus magnum jeho tvorby.

Věroslav Hába
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

Nejslavnější němý film švédského herce a režiséra Victora Sjöströma. Vypráví o opilci potrestaném tím, že se vrací na místo svých zločinů jako duch.