Obsah filmu U nás si tykáme, miláčku
Režijní debut německého scenáristy Marca Meyera vychází z absurdní premisy, která se opírá o tradiční mýtus o rodině coby základu štěstí. Jednoho večera krátce před Vánocemi unese čtyřicátník Oliver několik lidí různého věku a zabarikáduje se s nimi v nejvyšším patře opuštěného paneláku ve východní části Berlína. Velmi dobře jim vaří, snaží se o ně pečovat a nikterak jim neubližuje. Pouze po nich chce, aby přijali své role v jím předestřené rodině. Postupem času si nedobrovolní účastníci této neustále krachující hry na pospolitost a harmonii začnou na své vězení zvykat. Současně se ukazuje, že ani jejich reálný život zdaleka není ideální....
Režijní debut německého scenáristy Marca Meyera vychází z absurdní premisy, která se opírá o tradiční mýtus o rodině coby základu štěstí. Jednoho večera krátce před Vánocemi unese čtyřicátník Oliver několik lidí různého věku a zabarikáduje se s nimi v nejvyšším patře opuštěného paneláku ve východní části Berlína. Velmi dobře jim vaří, snaží se o ně pečovat a nikterak jim neubližuje. Pouze po nich chce, aby přijali své role v jím předestřené rodině. Postupem času si nedobrovolní účastníci této neustále krachující hry na pospolitost a harmonii začnou na své vězení zvykat. Současně se ukazuje, že ani jejich reálný život zdaleka není ideální. Bláznivá situace se tak stává katalyzátorem pro jejich osobní problémy a motivací se jim postavit. Prosté, až činoherní vyprávění pro šest postav, jednoho kojence a psa zasazené do několika málo interiérů a jednoho exteriéru uhrane svou nápaditostí a schopností vystihnout lidské charaktery. Výsledkem je nápaditá hříčka, kde na první pohled za vlasy přitažené východisko ústí do zábavné komedie, jež se netradičně dívá na témata rodiny, mezilidských soužití i definice štěstí.
V německém znění s titulky.
Zdroj: ČT < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (1)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 1 / 10
Přidáno: 7.4.2013
Na toto "cosi" jsem přepnul po skončení francouzské komediální klasiky "Zvíře" s Belmondem. Kontrast byl zdrcující, šokující, nemilosrdný. Z poctivé filmové veseloherní klasiky střemhlavý pád rovnou na tvrdou půdu čehosi velmi odporného, čemu se snad jednou bude muset říkat "barbarství a úpadek umění 21. století". Opět "plující" záběry z ruční digitální kamery (aspoň kdyby si koupili stojan, nestojí to moc peněz) a jakýsi nezáživný, nehumorný, psychologicko-perverzní dialog o ničem v nějakém stísněném umaštěném kutlochu. Stačil mi jeden necelý záběr, a už jsem měl mínění o tomto mizerném domácím videu hotovo. Chtěl bych vzkázat touto cestou své pohrdání tvůrcům takovýchto nejmodernějších zpackanin: "Běžte se bodnout s takovými reportážemi! A až se půjdete bodnout, proboha to nenatáčejte!"