Tři přání

Petr:
"Jaký já býval charakter, dokud jsem chodil pěšky...!"

pohádkový dědeček:
"Víš, to máš tak, milej Petře, každá pohádka je v podstatě krutá; tu a tam někoho odmění za dobrej skutek, ale jinak: co je jí do lidí? Já přece nemohu odstranit všechny křivdy na světě, abys ty mohl být spokojený."
Petr:
"Ale kdyby každý, rozumíte, dědo, kdyby každý vždycky a všude promluvil otevřeně..."
dědeček:
"Psst!"
Petr:
"...tak si u nás za pár let všichni žijeme jako v pohádce."
dědeček:
"Začíná ti to myslet, chlapče, a já tu začínám být zbytečný."
Petr:
"Ale právě naopak, dědo, právě teď je vás nejvíc zapotřebí."
dědeček:
"A to je právě tvůj největší omyl, hochu. Jsou věci, které zázraky nevyřeší."