Tma, světlo, tma

Etuda o "sebestvoření člověka" znovu ukazuje Švankmajerovu schopnost dokonale realizovat vlastní představu pomocí "neživého" materiálu (tentokrát opět plastelíny).

V malé místnosti se rozsvítí světlo. Je zde jedna hliněná ruka, která si vzápětí nasadí do dvou prstů oči, jež se přikutálely dveřmi. Pak se objeví druhá ruka a brzy i uši, jako můra bušící do okna. Ruce vtáhnou za nos do místnůstky hlavu. Oči a uši se ocitnou na správných místech. Přibude jazyk, zuby a mozek. Později nohy a mužské pohlaví. Pak se do místnosti vyvalí hlína, z niž hbité ruce udělají trup. Člověk jc hotov. Vyplňuje celý prostor místnůstky a je přitom celý zkroucený. Jeho ruka, která na počátku rozsvítila, zase zhasne...
Zvláštní uznání na 40. MFF v Západním Bertině 1990, Hlavni cena Zlatý drak na 27. MFKF v Krakově 1990, Čestné uznání na 9. MFAF v Záhřebu 1990, Velká cena na 14. MFAF v Espinhu 1990, Cena společností Cínéntagram na 11. MF komediálních filmů ve Vevey 1991.
Filmový přehled 1994/12/41

O muži, který obrovitým tělem přeplní prostory svého malinkého „příbytku“. Jeho existence je však vratká a dočasná, a jak ze tmy přišel, tak se do tmy ponoří.

Autor/Zdroj: /Kino AERO