Tma, světlo, tma

Etuda o "sebestvoření člověka" znovu ukazuje Švankmajerovu schopnost dokonale realizovat vlastní představu pomocí "neživého" materiálu (tentokrát opět plastelíny).

V malé místnosti se rozsvítí světlo. Je zde jedna hliněná ruka, která si vzápětí nasadí do dvou prstů oči, jež se přikutálely dveřmi. Pak se objeví druhá ruka a brzy i uši, jako můra bušící do okna. Ruce vtáhnou za nos do místnůstky hlavu. Oči a uši se ocitnou na správných místech. Přibude jazyk, zuby a mozek. Později nohy a mužské pohlaví. Pak se do místnosti vyvalí hlína, z niž hbité ruce udělají trup. Člověk jc hotov. Vyplňuje celý prostor místnůstky a je přitom celý...