Tanec osudu

Do jaké míry se Nicolaescovi   podařilo splnit umělecké   ambice, jejichž snaha je ve   filmu více než lehce   patrná, lze těžko říct.   Film to není vůbec špatný,   ale je zřejmé, že tento   žánr panu režisérovi   nesedí tak dobře jako   historické, dobrodružné či   výpravné drama. Působí   poněkud těžce, podle vzoru:   Když nevím, mrsknu tam   ujetý, divný, snový   záběr, bude to vypadat   umělecky.
Je to občas   mírně překombinované,   nesmí samozřejmě chybět to   rádoby šokující odhalení   tajemství, které skrývá   mladá hezká Madalena, a   které vysvětluje, proč se k   Puiovi chovala tak   zvláštně.
Ale   přesto to na mě ve výsledku   velmi zapůsobilo. Za srdce   mě chytnul obzvlášť   Ştefan Iordache a jeho   tajemný doktor Aloanei.