Svatý Václav

Děkuji České televizi
za krásný sváteční   večer. Smekám před výkonem   orchestru. Hudba nádherná.   Nevím, co ještě dodat, na   Šumavě jsem byla před   týdnem, Boubínem jsem se   prošla, točit před 80 lety   v těchto podmínkách s   tehdejší technikou, výkon   obrovský. Film mne hluboce   dojal, plejáda oblíbených   pánů herců v čele s panem   Štěpánkem, pro mne   obrovský zážitek. Film, na   který budu dlouho vzpomínat.

Dodal bych ještě Ódu k   vynikajícímu,   vyčištěnému obrazu, nato,   že se to natáčelo před 80.   lety, smekám klobouk.

Zdeněk Štěpánek je v   českém klasickém filmu co   se týče historických postav   nejvíce spjat s rolí Jana   Husa a posléze Jana Žižky.   Už se ale takřka vůbec   neví, že si ještě v   dobách němého filmu zahrál   z dnešního pohledu českého   patrona národa a symbol   české státnosti, českého   knížete a světce Svatého   Václava, svým celým jménem   Wenceslaus I, Duke of   Bohemia.. Snímek vznikl za   velmi přísného dohledu k   tisícímu výročí jeho   vražedné mučednické smrti   a tak se na něm v žádném   případě nešetřilo, což   je hlavně na výpravě hodně   znát. Z tohoto hlediska se   tedy dá tento snímek   považovat za první   vysokorozpočtový historický   velkofilm. Svým vyzněním   měl uspokojit jak   republikánské, tak i   církevní kruhy, takže   Václav musel být   prezentován nejen jako   válečný hrdina, ale také   jako humanistický   intelektuál. A tak do výroby   zasahovala komise akademiků i   politické tlaky. Nakonec to   dopadlo tak, že byl ve   finále příběh značně   rozvleklý snahou do něj   nacpat co nejvíce událostí,   čímž vznikla značná   dějová roztříštěnost.   Samozřejmě se to hlavně   svedlo na režiséra Jana   Stanislava Kolára, který byl   najednou považován za   nezkušeného. A to už měl   přitom za sebou asi něco   kolem šestnácti filmů.   Každopádně se jedná o   jediný plnohodnotný film,   jehož kopie naštěstí   nebyla ztracena. A co víc,   film byl rekonstruován,   takže na den státnosti   může být v televizi   vysílán stejně pravidelně,   jako na konci roku jistá   ruská filmová pohádka. Že   se tak neděje vztyčuje   varovný prst. O lecjaké   filmové dílo se tedy   nejednalo už v době vzniku,   takže z dnešního pohledu   už teprve ne, ale jako   česká filmová skvost by   měl být ve státním zájmu   chráněn stejně tak dobře,   jako jsou např. korunovační   klenoty Karla IV.