Srdce v celofánu

Veľmi zaujímavo spracovaný   film. Niektoré časti filmu   sa javili ako nevierohodné,   alebo nepravdepodobné, ale   ako sa hovorí, v živote je   možné všetko. Obsadenie   filmu bolo veľmi dobré. Zita   Kabátová (ako Nina), tu   hrala zápornú úlohu, čo u   nej je skôr výnimočné.   Avšak aj túto úlohu zahrala   výborne. Veľmi dobrý výkon   odviedol Ján Kádner (Jiří   Plachý), ktorý spočiatku   naletel krásnej Nine, avšak   zistil, že jej ide iba o   peniaze a spamätal sa.   Náhodne sa stretol s krásnou   Martou (Marie Glázrová),   dcérou starostu (Jaroslav   Marvan). Bola to láska na   prvý pohľad. Jaroslav Marvan   v úlohe malomeštiackeho   starostu odviedol ako už   tradične svoju vysokú   hereckú úroveň. Veľmi milo   ma prekvapila svojou krásou   aj výborným výkonom Marie   Glázrová. Svojimi   nebojácnymi a vtipnými   hláškami ma upútal aj   Jiří Dohnal, v úlohe   šoféra Pokorného. A   nezabudnuteľnú úlohu zahral   aj Franta Paul v úlohe   tuláka , ktorý sa blysol   niekoľkými krásnymi srdcu   ľahodiacimi hláškami, ako   napr. touto: „Ale když   deš po silnici pěšky, sám,   cítíš jenom sluníčko a   nebe nad hlavou, voní les, na   mezi mateřidouška a najednou   se před tebou zastaví srnka   a dívá se na tebe tak   krásne, až ste sami na   světe. Bez lidi, volní, ...   volní.“

Příjemné překvapeníčko   na to, že prý jde o   zamilovaný film. Ano, love   story zde je a hnedlinko   dvakrát, ale nijak to   nenarušuje i jinou dějovou   osnovu. Body strhávám za   zbytečně němý začátek.   Ten byl fakt zbytečný, ale   jinak to bylo velmi dobré.

Bohužel, ani krásná a   noblesní Zita Kabátové v   menší roli prostopášné   tanečnice Niny tento   poměrně slabý snímek   nezachrání, ačkoliv   obsazení je poměrně   hvězdné - famózní výkon   vyjma Zity Kabátové podává   i Jiří Plachý, ikona   českého klasického   herectví, jehož život   skončil velmi tragickým   způsobem. Marie Glázrová,   herečka jinak výborná, má   zde spíše patetickou roli,   možná až příliš   uplakanou a naivní,   překvapivě příjemně baví   Jiří Dohnal, který nehraje   svého typického usládlého   milovníka, ale   "ukecaného"   šoféra. Dojemná je postava   tuláka v podání Franty   Paula, něžně se   laskajícího se svým   čtyřnohým přítelem. Onen   kouzelný pejsek a láska   člověka a zvířete jsou   možná také hlavním   důvodem, proč mé hodnocení   překročilo hranici 50ti   procent. Jinak - ač jsem   milovník pamětnických   snímků a ráda se k nim   vracím, tak Srdce v celofánu   opravdu asi delší dobu znovu   nepřehraji. Josef Gruss v   roli rozmazleného Martina   brášky Vládi mě vyloženě   nudil svým nepřirozeným   výkonem, nejvíce   přesvědčivý je snad   ještě Jaroslav Marvan v   postavě otce (byť mezi ním   a filmovým synem byl jen   nepatrný věkový rozdíl),   závěr snímku přináší   sice morální poučení, ale   je jakoby useklý a   nedokončený. Dost často mne   mrzí, že jsou mnohé   pamětnické filmy opomíjeny   televizními obrazovky, ale u   tohoto veskrze nudného   snímku se tomu bohužel   opravdu až tak nedivím...

Hned na počátku jsem si   myslel, že se zase budu   dívat na krásný kousek. A   taky že jo. Jen z mého   pohledu se tento krásný   kousek jevil jako pěkná   slaďourská sračka. To jsou   přesně ty sladké filmy pro   služtičky ze třicátých   let dvacátého století. Je   to o tom jak ten miluje ji a   ta miluje jeho. A že ženský   jsou potvory, tedy jen   některé. O tom, jak celé   městečko nemá na starosti   nic jiného než řešit to,   jestli starostova dcera   strávila noc někde jinde,   než se sluší a patří. Pak   jde o nějaké odcizené   peníze, kdy údajného   pachatele opět honí celé   město. Scénář je takový,   že to místy až bolí. Film   se řadí mezi ty hodně   špatné.