Srdce je šílené

Nisha: "Rahule, nemáš žádné způsoby! Máš zaklepat, než vejdeš do dívčího pokoje."
Rahul: "Tady je nějaká dívka"
Nisha: "Já... Nech toho, myslím to vážně!
Rahul: "Ušetři mě těch holčičích výlevů. Taky jsi vlezla do mého pokoje, když jsem na sobě nic neměl. Tak co?"
Nisha: "To bylo jiné."
Rahul: "Co bylo jiné? Já se nestydím?"

Anjali: "Už nejsme děti, Poojo. Je čas opustit říši snů. Jsme indické dívky. Naši životní partneři nejsou muži z našich snů.
Ani si je nevybíráme. To dělá někdo jiný. Naučíme se je milovat. Taková je pravda a čím dříve to přijmeš, tím lépe."

Pooja: "Jsi zamilovaný? Lháři. Znám tvůj druh lásky. Každý týden se mění."
Ajay: "Tohle není můj druh lásky, ale tvůj."
Pooja: "Myslíš tím svatební druh?"

Ajay: "Je to osm let, co jsem odešel z Indie. Vydělal jsem si dost úcty i peněz. Mám už dost hektického života. Chci skončit. Chci se usadit. A kdykoliv zavřu oči a představím si, s kým bych chtěl strávit zbytek života, je to tvoje tvář, co vidím.

Rahul: "Víte, dělám hudební show a potřebuji zvláštní tanečnici
pro zvláštní roli. Když jsem vás včera viděl tančit pomyslel jsem si, že byste pro to byla ideální. Tak co myslíte? Máte zájem?"
Pooja: "Ne."
Rahul: "Zatraceně!"

Rahul: "Poojo, můžu něco říct?"
Pooja: "Co?"
Rahul: "Když se směješ..."
Pooja: "Já vím. Vypadám dobře."
Rahul: "Když se směješ, tak prší."

Nisha: "Měli bychom si přestat hrát na schovávanou. Oba víme, jaký je tu problém."
Rahul: "Jaký problém?"
Nisha: "Problém je, že tě miluju a ty mě nemiluješ."

Rahul: "Trochu se stydím přiznat, že jsem začal věřit v lásku. V tu lásku, kdy ústa nehovoří, ale oči ano. V lásku, která sváže dva lidi
k sobě navždycky."

Rahul: "Jaký je tu problém? Řekni. Chci vědět, proč jsi tak neklidná."
Pooja: "Není žádný problém."
Rahul: "Je tu problém. Vážný problém. Problém je, že se oba velmi milujeme. A nemůžeme si to říct."

Nisha: "Ne, Rahule, ty nevíš, že nejsem hodné děvče. Víš, miluju jednoho kluka. A vždycky jsem ho milovala. A dnes si uvědomuju, že on mě nemiluje. Miluje někoho jiného. Je mi špatně, jsem raněná, jsem rozčílená a žárlím. Neměla bych se takhle cítit.... Je to můj nejlepší kamarád. Dnes poprvé jsem viděla v jeho očích lásku. Celá ta léta jsem ji tam nedokázala dát. Ale ta druhá dívka ano. Možná jsou pro sebe stvořeni. Možná mi nikdy nebyl souzen. Možná její láska k němu je ta pravá. Takže bych měla být kvůli svému příteli šťastná. Jeho štěstí má být moje štěstí. Ale já nejsem šťastná. Nejsem!"

Ajay: "Moje jméno je Ajay. Jsem Poojin kamarád už od dětství. A protože nenašla vhodného kluka, slitoval jsem se nad ní a vezmu si ji."

Nisha: "Nedělej tuhle chybu, Poojo. Jen málo lidí má to štěstí milovat a být milováni. Nemůžeš zlomit pouto, které On předurčil.
Nemůžeš ho zlomit. Strávila jsem roky tím, že jsem lásce dávala jméno přátelství. Ty teď strávíš zbytek života tím, že budeš přátelství říkat láska."

Hlas: "Co je láska?"
Pooja: "Láska? Láska je život."
Rahul: "Láska? Co to je? Proč to je? Kde to je?"
Pooja: "Věřím, že Bůh předurčil všechny naše vztahy. Ale pak nechal na nás, abychom se našli. Stvořil nás všechny jako dvojice a každý tak má spřízněnou duši."
Rahul: "Spřízněnou duši? To jsou nesmysly! Tomu nevěřím."
Pooja: " Jsem si naprosto jistá, že někde, někdo je stvořen jen pro mě a jednoho dne jej dozajista potkám."
Rahul: "No dobrá, ale mohl by mi někdo vysvětlit jak poznám tu, která je pro mě stvořená? Bude držet desku s mým jménem? Až ji spatřím, zaduní bouře, nebo se zablýskne? Co? Jak ji poznám?"
Pooja: "Nevím, co udělají ostatní, ale já to určitě budu vědět. On mi napoví. On mi dá znamení a mé srdce to pozná."
Rahul: "Co to má být?"
Pooja: "To je láska."

Kamarád: "Máš na mysli nějakou dívku, která je jako Maja?"
Rahul: "Zatím je jen v mé fantazii."

Ajay: "Hej, tlusťochu! Jak se máš?"
Pooja: "Sklapni! Nejsem tlustá!"