Soumrak bohů

Píše se rok 1933. Rodina von Essenbecků se schází k oslavě narozenin jednoho ze svých členů. K moci se nezadržitelně dere Hitlerova NSDAP a je třeba reagovat na novou dějinnou situaci. Všichni členové rodiny touží po moci a první vražda na sebe nenechá dlouho čekat. Nakonec už onen pomyslný zvrácený kolotoč nejde zastavit a soumrak lidské civilizace se zdá být nevyhnutelný.
Tak jako u většiny předchozích snímků Luchina Viscontiho musíme hledat kořeny Soumraku bohů, prvního filmu z tzv. Viscontiho německé trilogie, v klasické literatuře. Rodina ocelářských velkoprůmyslníků von Essenbeck na první pohled nemůže nepřipomenout Mannovy Buddenbrookovy, ačkoliv jejich úpadek je interpretován v kontextu doby, do níž je příběh situován. Visconti navíc sám přiznal, že se kromě toho při psaní postav opět inspiroval i svým vlastním rodinným zázemím. Von Essenbeckovi se ale nezadržitelně řítí do pekel především kvůli tomu, že nedokážou tak jako Shakespearův Macbeth odolat vábivému pokušení moci. Visconti svůj záměr vysvětloval takto: „Chtěl jsem ukázat hranice, za nimiž se Sodoma a Gomora obracejí v popel. Nestaral jsem se o realismus, spíše jsem měl na mysli alžbětinské tragédie, jejichž hrdinové se dopouštěli zločinu - a v naprostém odevzdání se zlu dospívali k určité neblahé velikosti."
To vše se Viscontimu podařilo, navíc ve strhující paralele s neúprosným tokem dějin. Právě politická atmosféra doby je zjevně hlavním faktorem, který dovedl Essenbeckovy až k nelidským zločinům. Právě oni a jim podobní svým přitakáním novým pořádkům po smrti Výmarské republiky umožnili bezproblémové zrození Hitlerovy třetí říše jako zdánlivě právního státu, ačkoliv v Berlíně hořel Říšský sněm a v ulicích umírali lidé, ať už ti nevinní, nebo ti slabší z členů nové vládnoucí vrstvy perverzních kriminálníků.
Visconti opět dokázal zdánlivě nemožné. Nevratný úpadek moderní západní civilizace přibližuje za pomoci shakespearovských charakterů, které v dekadentně-kabaretní stylizaci rozehrají takové představení lidské bestiality, že na něj prostě nelze zapomenout. Alespoň doufejme.

Aleš Říman
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

Film zachycuje mravní a společenský úpadek mocného ocelářského rodu von Essenbecků v období Hitlerova nástupu k moci.
Vášně a zločiny hrdinů snímku vylíčil Visconti ve stylu Wagnerových oper, v pochmurné barevné tónině tmavomodré, hnědé a fialové, jejímž výsledkem je pak tíživý pocit hrůzy. Je to až apokalyptický obraz, v němž není místa ani pro konvenční psychologické portréty jednotlivých příslušníků rodiny. Film klade důraz na patologické instinkty, které se objevily ve chvíli Hitlerova nástupu k moci a ovládly všechny hrdiny i celý jejich svět. „Chtěl jsem předvést zavrženíhodné, hrůzné výjevy,“ prohlásil tvůrce, “chtěl jsem ukázat hranice, za nimiž se Sodoma a Gomora obracejí v prach a popel. Rozhodl jsem se vyprávět o extrémních situacích, abych poskytl představu o filosofii, o jisté odrůdě lidí a prohnilosti, která se tenkrát šířila v Německu… Soustředil jsem se na rodinu von Essenbecků jako na snůšku neřestí jen proto, abych ukázal bahno, ve kterém a z kterého se zrodil nacismus - že kořenil a rozrůstal se ve vraždění, zvrácenosti a neřesti…“
Hrají Dirk Bogarde, Ingrid Thulinová, Helmut Griem, Helmut Berger, Charlotte Ramplingová, Florinda Bolkanová aj.
Film získal na IV. MFF v New Delhi 1969 Velkou cenu – Zlatého páva a Ingrid Thulinová (jedna ze slavných bergmanovských hereček) obdržela Zvláštní cenu indického ministra informací za herecký výkon.
Kino AERO

Chtěl jsem předvést zavrženíhodné, hrůzné výjevy; chtěl jsem ukázat hranice, za nimiž se Sodoma a Gomora obracejí v prach a popel. Rozhodl jsem se vyprávět o extrémních situacích, abych poskytl představu o filosofii, o jisté odrůdě lidí a o prohnilosti, která se tenkrát šířila v Německu... Soustředil jsem se na rodinu von Essenbecků jako na snůšku všech neřestí jen proto, abych ukázal bahno, v kterém a z kterého se rodil nacismus - kořenil a rozrůstal se ve vraždění, zvrácenosti a neřesti...“, uvedl Luchino Visconti na adresu filmu s mezinárodním obsazením, v jehož názvu reflektoval roli, jakou nacisté přisoudili Wagnerově hudbě v Třetí říši. Hudba samotná zazní ve filmu jen jednou, a to u klavíru v "předvečer" Noci dlouhých nožů, jež vedle zapálení Říšského sněmu tvoří podstatnou součást vyprávění. V centru pozornosti stojí osud jedné rodiny, jejíž předobrazem byly pravděpodobně mocné promyslové rody Kruppů a Thyssenů. Von Essenbeckové vlastní ocelárny v Porůří, které se vlivem událostí zapojí do výroby válečných zbraní. Než se tak stane, dojde v rodině k událostem, jež dalekosáhle ovlivní její vývoj. Intriky, podlost a vůle k zločinu se šíří mezi jejími členy jako mor a dlouhou dobu se zdá, že pomyslné trumfy drží v ruce Friedrich (Angličan Dirk Bogarde) ředitel oceláren a milenec snachy majitele podniku Sophie (Švédka Ingrid Thulinová). Závěr filmu však ukazuje, že se nevyplácí podceňovat mladou generaci, zde představovanou Sophiiným synem Martinem. Zahrál si ho Rakušan Helmut Griem, v jehož "kráse" jako by Visconti našel náhradu za Alaina Delona, s nímž naposledy spolupracoval na Gepardovi (1963). Film získal na IV. MFF v New Delhi 1969 Velkou cenu - Zlatého páva a Ingrid Thulinová (jedna ze slavných bergmanovských hereček) obdržela Zvláštní cenu indického ministra informací za herecký výkon.
Seminář italského filmu 2003

Autor/Zdroj: /