Snídaně u Tiffanyho

Je to jistě neobvyklé, madam, ale firma Tifany má velké porozumění.

Dialog z filmu „Snídaně u Tiffanyho“ na mejdanu u Holly
- Halejďte se Fredoušku..,
- Né, já jsem Oloušek!
- Vážně? .. Myslel jsem že Fredoušek, tak řekněte konečně! Je nebo neníí!?
- Je nebo není co?!
- Komediantka.
- Řekl bych, že ne!
- Tak podle Vás, né … hmmm … mýlíte se, hraje to, ale svým způsobem máte pravdu, bere tu hru vážně!
Ona totiž bere vážně všechny ty hrozný nesmysly, kterým věří. Fakticky! Mám tu malou rád, a to velice upřímně. Vážně! Víte mám totiž cit. Člověk musí mít cit, aby jí pochopil. Musí mít duši milovníka.
- Znáte ji dlouho.?
- Jsem Bermen. Já jsem jí objevil!
Před pár roky v Kalifornii.
Měla svůj styl, úroveň, chápete.
- Měla co??
- Úroveň.! Áno ohromnou. Bohužel, když otevřela pusu, tak bylo všechno úplně ztracený. .. Víte, jak dlouho jsem jí učil mluvit.?
- Ne.
- To se podržte. Celej rok. A víte jak?
- Hmm (s podivem se ušklíbne Oloušek, zatím co Bermen pokračuje ve výkladu)
- Učila se francouzky. Jó, aby jí to pak pomohlo snadněji imitovat angličtinu. A nakonec jsem domluvil kamerovou zkoušku.
No a večer před ní, víte nejradši bych se oběsil. Ten večer zvoní telefon, ohlásí se a slyším: „Tady Holy“. „Co je Holy? Od kud voláš?“ a ona „Jsem v NewYorku“, já na to „Cože? Jak to, zítra máš kamerovku!“ Ona na to: „jsem v NewYorku, protože jsem tam, ještě nikdy nebyla!“ Povídám: „Ihned se vrať“ ale ona na to že ne, že nechce. „jak to myslíš, že nechceš?“ a ona, že nechce, „Co teda chceš?“ a ona „Až na to příjdu, tak ti dám vědět!“ prásk!!!
Tak hale Fredoušku, ..
- Jmenuji se Oloušek!
- Oloušku, neříkej mi že není komediantka, teda né mě!!