Smaragdový les

Silně ekologický film o devastaci přírody   člověkem pro své potřeby, který však záhy   zjistí, že příroda má svá vlastní pravidla.   Jak už to bývá, příběh je založený na   skutečné události a jedná se o únos chlapce   domorodci, kteří ho dle svých způsobů začali   vychovávat To se odehrálo na místě stavby   přehrady, kvůli které musel ustoupit ohromný   kus porostu. A samozřejmě nejen kvůli   přehradě. Po onom únosu se děj odehrává   především na straně domorodců, kdy poznáme   jejich způsob života, rituály a vůbec   životní zvyky. Sledujeme, jak se z městského   chlapce postupně dle domorodých pravidel stává   muž. V koncepci příběhu je zasazena nejen   ekologická moralizace, ale hlavně ukázat   domorodce v jejich světlé stránce a hlavně   fakt, že to jsou taky lidi, které vyspělá   civilizace utlačuje a bere jim domov. Hodně to   je podobné s tématikou westernů ohledně   indiánů, jako je třeba ´Malý velký muž´   (1970) či ´Tanec s vlky´(1993). Co se týče   onoho otce, v rámci jeho charakterizace se jedná   docela o překvapení. Nejen že je odhodlaný   chlapce najít, ale dokonale dokáže sehrát   svoji roli nejen v rámci své profese, ale i   divočiny. Powers Boothe svou roli pojal až   neskutečně věrohodně, neboť právě ta   věrohodnost tu byla hodně důležitá. Musel   totiž naprosto přesvědčivě ztvárnit muže,   který musí jít proti zájmu své profesní   obživy v zájmu záchrany svého syna. A to se   povedlo. Jedná se o přívětivý ekologicky   založený moralizační snímek, stále nic   neztrácející na své hodnotě. Kdo se setká se   skutečným světem, vždy se jím nechá okouzlit   a smekne klobouk, než aby zarputile prosazoval   svůj způsob života. Kéž by to tak i   skutečně bylo právě v oblasti deštných   pralesů.

Po přečtení obsahu o čem film bude, se mi   dostalo něco jiného. Čekal jsem napínavé   pátrání po ztraceném chlapci kde bude   napětí, lekačky, deprese, střety s indiány   atd. ale tohle je spíše takový odlechčený   dobrodružný film, poplatný svému vzniku. Né   vše úplně špatně, ale nijak zvlášť mně   snímek neoslovil.

Brazília, štát Pará, 1974-1984. Kým americký   strojvedúci stavia priehradu na rieke v Amazonke,   jeho syna unesie domorodý kmeň nazývaný   Neviditeľní ľudia. Otec ho hľadá v džungli   10 rokov, ale keď ho konečne nájde, jeho syn je   asimilovaný indián, rešpektovaný lovec vo   svojej osade. Otec si postupne uvedomuje, že jeho   syn sa nikdy nevráti do civilizácie. Spolu s   jeho skupinou idú vyslobodiť dievčatá z   kmeňa, ktoré boli zajaté na prostitúciu gangom   Brazílčanov. Otec počas jeho pobytu v osade   spoznáva život domorodcov, ktorí sú   presvedčení, že únosom syna zachránili, a   presviedčajú ho, aby sa ani on nevracal na tie   "strašné miesta". Uvažuje, čo   urobí, aby voda z priehrady nezatopila aj zvyšok   územia kmeňa jeho syna. Vo filme vidíme 3   fiktívne kmene, a ich kultúru a reč založenú   na iných Amazonských kultúrach, no pointa je   plne založená na skutočných udalostiach z   rokov 1976-1984, keď bolo zaplavených 2200 km²   pralesa kvôli vodnej elektrárni Tucurui.

Zajímavý, i když značně zidealizovaný a tak   trošku kýčovitý snímek o životě uprostřed   amazonského pralesa. Mladičkému Charley   Boormanovi to sice s holým zadečkem moc   slušelo, otázkou ale zůstává, na jak dlouho   se jeho kmeni ještě podařilo přežít.   Nicméně určité poselství film nese a jeho   sledováním určitě čas jen tak zbůhdarma   nepromarníte.

Film, který je částečně zatížený   ekologickým tématem záchrany deštných   pralesů, se ale celkem povedl. V hlavní roli   Powers Boothe si to užívá, záběry z pralesa   výborné, pralesní lid   "Neviditelných" také.

Trochu vykonstruovaný příběh bělošškého   mladíka, kterého vychovají pralesní indiáni a   který se v dospělosti vrací do civilizace, se   dá s lehkým přihmouřením obou očí strávit   večer u televize. Od Johna Boormana, tvůrce   kultovního Excalibura, bych čekal rozhodně   víc.