Slaměné zvony

Film scenáristy, kameramana a režiséra Jurije Iljenka Slaměné zvony je inspirován prózami ukrajinského spisovatele Jevhena Hucala. V hlavním dějovém pásmu evokuje tragický prožitek ukrajinské vsi za války, kdy jedni kladli odpor a bojovali, druzí se stávali trpnými oběťmi teroru okupantů a třetí se snažili přežít kolaborováním. V rámcovém pásmu z roku 1970 autor dokládá, jak kdysi spáchané zlo, skrývané a utajované, dochází odplaty, i když ve své agónii strhne s sebou další obětí. Rámec má až příliš tradiční dramaturgii v charakteristice starého Vilgoty, z něhož egoismus a potřeba prosperity za každého režimu zformovaly člověka bez cti a svědomí. Filmařsky invenčnější je vnitřní, válečné pásmo, kde Jurij lljenko hledá poetické i naturalistické formy pro výraz tragikomických situací svých dětských a dospělých protagonistů. Citlivě tu využívá zimní scenérie a dekorace interiérů chalup a starého mlýna, míst, kde se odehrávají klíčové scény jeho epického martyria. Působivě tvoří atmosféru kolem některých postav, zejména mladé Motrji s mošnou, partyzánské spojky, která motivačně spojuje nejexponovanější postavy a dramatičnost situací. Iljenko, který se programově hlásí k Dovženkovu odkazu, v snových vizích takřka doslovně používá metaforiku svého oblíbeného filmaře, dodává epizodám folklórní rysy, aby dosáhl baladického efektu. - Snímek připomíná svým námětem i způsobem zpracování Klimovovu fresku Jdi a dívej se, nedosahuje však jejích kvalit. - Na XXVI. MFF v Karlových Varech 1988 získal Les Serd'uk Cenu za mužský herecký výkon.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled