Šestapadesát neomluvených hodin

Nuda a šeď. Nevýrazní   herci, byť později slavní.   Prostě jsem se nudil. Snímek   nezasluhuje zvláštní   pozornosti. U mne propadnul.   201107258301/8400++++++++

V podstatě   souhlasím s mým bývalým   komentářem. Ale přesto   zvedám hodnocení alespoň na   těch dvacet, aby to tedy   alespoň něco mělo. Být   zcela bez plusu by si to   nezasloužilo. Něco z těch   dvaceti je i panu   Schelingerovi.

Každý mladý student sní o   cestovatelském   dobrodružství, a nejinak je   to i v tomto snímku   odehrávající se v 60.   letech minulého století.   Tady studentíky napadla   přímo emigrace. Chtěli to   vzít přes Polsko k moři a   dál na západ. Jeden by se   až divil, jak to bylo   jednoduché. Příběh je   vyprávěn až s velkou   jemností, občas   přerušovaný lyrickými a   groteskními scénami. Ty   však vyznívají velice   rušivě a brzdí rytmus   vyprávění. Vlastně   divákovi dávají najevo, že   to nemají brát až tak   vážně. Výchovný koncept   vyznívá jasně. Emigrace   jednoduše jen vypadá.   Příjemná je společná   scéna Dany Medřické se   synem Václavem Vydrou.   Neznám další film, kde by   se setkali. A ono vůbec tu je   zajímavá účast   tehdejších mladých   absolventů, dnes známých   herců. Byť je film velmi   naivní, myslím, že by   nemusel být opomíjen.   Dělali se různé lumpárny,   tak proč ne emigrace.

Film, který jsem už určitě   kdysi viděla, ale ze kterého   mi v hlavě nezůstala ani ta   nejmenší stopa. A na který   asi zase hezky rychle   zapomenu...

Tento film vypadá spíše   jako absolventské dílo celé   jedné generace   začínajících herců -   Dlouhý, Kraus, Kaiser,   Patrasová, Vydra, Hálová a   snad další. Film je takový   nemastný neslaný. Je to   takové úsměvné i vážné   vyprávění o   "pokusu" tří   mladíků o emigraci. Za   kopečky si vyberou cestu   přes Polsko. Jedná se o   retrofilm natočený v roce   1977 a vyprávějící o době   roku 1961. Podle toho to taky   vypadá. Údajný bojovník s   minulým režimem Jan Kraus tu   hrajě v jedné z mnoha   normalizačních filmů.   Ještě se musím podívat,   jak to bylo u nás s   používáním papírových   pivních tácků v hospodách.   Používaly se v roce 1961 už   běžně? A nebo, v této   době, a ještě nějakou dobu   později se pod půllitr   dával talířek? Pokud   papírový tácek se   používal později, pak je to   tip na chybu ve filmu. Pravda   je ta, že papírovému tácku   je už více než sto let.   Kvůli takové blbině se   zajímám o historii   papírového tácku pod pivo.   No. A teď ještě k filmu.  
Dopadne to tak, jak to   má ve správném   socialistickém filmu   točenému pro mládež   dopadnout. Mladíci nakonec   republiku neopustí. Touto   následující větou se už   opakuji ve více   komentářích - film je   zajímavý jako dobový   dokument a doporučil bych jej   pro milovníky a sběratele   československých filmů.

Naivní, nudné, s trapnými   vsuvkami psanými na obraz.   Dokážu pochopit potřebu   mladého jedince zažít   nějaké dobrodružství a   změnit svůj život, ale   tohle byla dost velká   naivita. Jediným kladem   budiž mladičký Dlouhý a   další - Kaiser, Vydra...