Krkonošské pohádky [TV seriál]

Trochu nostalgie tu je, ale víc jak na 30% se to   nevyhrabe. Komunistická propaganda do malých   dětských hlaviček o zlých boháčích a tady   ještě šlechtického původu.

Když se na to dívám s odstupem času, je to   krásný případ dobové agitky podané dětem.   Krakonoš všechno Trautenberkovi zakazuje,   trestá ho a vše patří všem a samozřejmě ani   práskač nesmí chybět. Stejně se na to i dnes   občas podívám.

Jediný hraný večerníček, (Vydrýsek a   podobné nejsou hrané), s hláškami, které   zlidověly. "Kubo, Anče, hajnej...",   případně "to kyselo je moc kyselý, ten   bramborák je moc bramborovej."   Vykořisťujícího feudála jsem ve svém   dětství v Trauntenberkovi neviděla, šlo o to   fandit Kubovi a Ančeti a těšit se, co   Trauntenberk zase vymyslí za lotrovinu. To, že   binec, který se tím způsobí, bude vlastně   uklízet Anče s Kubou, mi došlo až teď, po   přečtení komentářů.

Obsahem i jednou z nejlevnějších výprav v   historii Československé televize ukázková   proletářská agitka, ale všichni to milujeme   :-)

Jedna z nejoblíbenějších pohádek, respektive   večerníčků. To byl můj každodenní   podvečerní program spolu s Brankami, body a   vteřinami :-)

Pohádka
Naše asi nejlepší filmová   pohádka(seriálová).Tady je pro změnu koncert   naší herečky paní Maciuchové, pana Řehoře a   dalších.. Nezapomenutelná sojka se svým   Ťanťberk nebo jak to volá-prostě legrace a   nádhera, kde dobro zvítězí nad zlem.

KRKONOŠSKÉ POHÁDKY

V Krkonoších vládne   horám od nepaměti Krakonoš. Zatímco pod horami   se páni střídají, Krakonoš je stále jen   jeden – spravedlivý pán hor. A přestože v   chudém horském kraji jsou páni jen větší   sedláci a žijí v obyčejných chalupách,   poroučet umějí náramně. A vzorem je pán z   Trautenberka.

Tak se vracíme do doby, kdy   pán, i ten sebemenší, byl pořád pán a co   poručil, to bylo svaté a to platilo. Nikdo se   ani neopovážil protestovat a nikdo se nestavěl   na odpor. To už muselo být něco, aby se   čeládka odvážila něco říct. A tak Kuba,   Anče i hajnej sloužili skoro zadarmo a nechali   si líbit zacházení pána z Trautenberka. Ale   paradoxem bylo, že Trautenberk sice byl zpravidla   za své nekalé činy potrestán, ale stejně se   nepoučil a příště vymýšlel zase jak   Krakonoše přelstít. A jeho věrní sloužící   dál trpělivě snášeli pánovo chování a   spolu s ním snášeli i Krakonošovy tresty. Ve   většině případů to byli právě oni, kteří   to nakonec odnesli. To se lehce udělá binec v   chalupě, když bouchnou kamna plná Krakonošova   dřeva, ale myslíte, že ten nepořádek uklízel   Trautenberk, určitě ne.

A z toho plyne   poučení, že chudý a obyčejný člověk se má   zle tak či tak. Nezbývá mu než poslouchat a   snášet manýry nadřízených a výše   postavených. Páni spolu válčí, ale opravdová   práce zbude stejně jenom na ty chudáky.   Poučné i v dnešní době. Jen ať děti vidí,   jak to v životě chodí doopravdy. A kytička   lesních jahod to nespraví…

Pohádkové souboje Krakonoše s chamtivým   feudálem jsou sice klasikou, ale na můj vkus   příliš na jedno brdo. Trautenberk vždy   vymyslí lotrovinu, sojka ho svědomitě   napráší a Pán hor ho rafinovaně ztrestá.   Mezitím se pohybují hodní, avšak zbaběle   poslušní poddaní, kteří veškerou práci   nechají oddřít Krakonoše. Neříkám, že to   není fajn večerníček, ale po pár dílech a   stejném množství závěrečných životních   mouder, mne zkrátka přestává bavit.

Trautenberk na Hrad!
Notoricky známý pohádkový seriál,který nás   bavil jako malé děti a baví určitě   dodnes:-)Takové věci se už netočí a pokud   nikdy nebudou mít takovou kvalitu!!

Pro mě nehodnotitelné.
A přitom to je neuvěřitelný fenomén, podle   výsledků letošního hlasování v ČT dokonce   prý nejlepší večerníček. To beru. Pro mraky   lidí je to ta nejkrásnější pohádka jejich   dětství. Ve které ovšem, slovy Mirky   Spáčilové: „ubozí poddaní trpí ve   službách kapitalistického bařtipána“. A o   tom to je.

Tahat komunistickou propagandu do   pohádky, byť sebekouzelnější, mi prostě   vadí. A ano, jako dítě jsem to samozřejmě   sledoval s nadšením i já a držel jsem Kubovi a   Ančeti vší silou palce. Těm, sice do sebe   zamilovaným, ale bohužel jen nebohým,   vykořisťovaným poddaným. A ve své dětské   hlavičce jsem si říkal, jaká to je strašná   nespravedlnost, že někdo má majetku hanebně   málo a jiný ho má nezaslouženě moc. Čistá   práce, páni tvůrci. Teď už jen s tou   vrchností pořádně zatočit, že?