Ilja Prachař

Ilja Prachař patřil dlouhodobě k významným osobnostem divadla, na svém kontě má i desítky filmových rolí, v paměti diváků ale zůstává nezapomenutelný postavou lakotného a zlotřilého statkáře Trautenberka v legendárním večerníčku KRKONOŠSKÉ POHÁDKY (1974, 1977, 1984). Narodil se v Malenovicích na Zlínsku a pocházel z rodiny úředníka, herectví se později věnoval i jeho mladší bratr Kamil Prachař (*1931), který se ovšem před kamerou objevoval jen výjimečně. Po studiích na gymnáziu ve Zlíně prošel totálním nasazením v Baťových závodech, po skončení války chtěl původně studovat medicínu, ale základní vojenská služba strávená v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (1945-1947) změnila jeho plány a rozhodl se pro hereckou dráhu. Profesionálnímu herectví se začal věnovat na scéně Divadla pracujících ve Zlíně (později Gottwaldově, 1947-1952), kde již předtím studoval a pracoval. Svému levicovému politickémiu zaměření dal průchod i jako autor divadelních her (Tři únorové dny, 1949), dobový úspěch pak zaznamenal s inscenací Hádajú sa o rozumné, za niž v roce 1951 získal Státní cenu. V letech 1952-1954 působil Ilja Prachař ve Státním divadle v Ostravě, kde se znovu pokoušel prorazit i jako autor (Zlatá srdce, 1953). Od roku 1954 byl Ilja Prachař trvale spjat s Prahou, prvních pět let zde hrál na jevišti Divadla S. K. Neumanna (1954-1959), nejdůležitější část své herecké kariéry strávil na scéně Vinohradského divadla, kde působil až do svého odchodu do penze (1959-1991). Výrazné kreace předvedl v představeních Král Krysa, Dobrý voják Švejk, Tři sestry, Caesar a Kleopatra nebo Nora. Jako host vystupoval i na dalších pražských scénách. S příchodem do Prahy přišly také první příležitosti před kamerou a poprvé se objevil v menší roli lékaře v dnes již zapomenutém dramatu BOMBA (1957). Prvním větším úkolem byl pověřen v diskutabilním filmu KRÁL ŠUMAVY (1959), kde sehrál postavu velitele SNB. Role v uniformách nebo úlohy funkcionářů jej pak provázely i v dalších letech v různých žánrech, připomeňme spolupráci s Martinem Fričem (KRÁL KRÁLŮ, 1963) nebo Zdeňkem Podskalským (BÍLÁ PANÍ, 1966; ŽENU ANI KVĚTINOU NEUHODÍŠ, 1966; SVĚTÁCI, 1969). Výrazné vedlejší role mu přinesly i umělecky hodnotné snímky šedesátých let (… A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH, 1964; VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI, 1968), často jej bylo možno vidět i v kriminálním žánru, kde mu několikrát připadla role vraha. S uniformou byla spjata i Prachařova poslední výrazná role generála ve válečném dramatu SIGNUM LAUDIS (1980). Od počátků své herecké dráhy v Praze spolupracoval Ilja Prachař také s televizí, objevil se mimo jiné v historicky prvním seriálu RODINA BLÁHOVA (1959), v 60. letech pak hrál v řadě televizních inscenací, v jeho práci pro televizi vyniká ale především již zmíněná postava Trautenberka v legendárním večerníčku KRKONOŠSKÉ POHÁDKY (1974), který se kvůli mimořádnému úspěchu dočkal dvojího pokračování v letech 1977 a 1984. Z žánru televizních seriálů se sluší připomenout TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1974), kde ve dvou epizodách hrál továrníka Čadka, hrál také v dalších době poplatných titulech, ale i dodnes divácky vděčných seriálech (CHALUPÁŘI, 1975). Významné bylo působení Ilji Prachaře v oblasti dabingu, kde se výrazněji uplatňoval od sedmdesátých let. Jeho hlas zazníval ve velkých i menších rolích desítek zahraničních filmů i seriálů. Za svůj dlouholetý přínos v tomto oboru získal v roce 1997 Cenu Františka Filipovského. Po prodělané mozkové mrtvici musel v devadesátých letech své umělecky aktivity velmi omezit a před kamerou se objevoval již jen výjimečně, například v seriálu NÁHRDELNÍK (1992), jeho posledním vystoupením ve filmu byla bezejmenná postava funkcionáře v PEVNOSTI (1994). Ilja Prachař zemřel 10. srpna 2005 v Praze ve věku 81 let. Jeho manželkou byla loutkoherečka Jana Prachařová, rozená Kalistová (*1937), která pocházela ze slavného divadelnického klanu Želenských. V herecké tradici pokračuje syn David Prachař (*1959) a vnuk Jakub Prachař (*1983).