Sen noci svatojanské

Jedné májové noci se v lese poblíž athén odehraje příběh dvou nešťastně zamilovaných párů, divadlem posedlých řemeslníků a nadpřirozených bytostí, kterým nechybí četné lidské nectnosti. Filmový tvůrce a výtvarník Jiří Trnka si vybral pro svůj poslední celovečerní loutkový film mezinárodně známou předlohu zcela záměrně. Chtěl na velké ploše ukázat světu virtuózní mistrovství české animátorské školy, která v té době byla na svém vrcholu. Realizačně mimořádně náročný projekt vyvolává i po letech úctu a obdiv. Film byl souběžně natáčen na širokoúhlý i klasický formát. Obě verze se v několika sekvencích postřehnutelně liší. Dokumentarista Václav Táborský zaznamenal průběh příprav a natáčení v krátkém filmu Skutečnost noci svatojánské.

Autor/Zdroj: /Popis


Trnkova cesta k Shakespearovi

Jiří Trnka je společně s Karlem Zemanem nesporně nejvýraznější osobností tzv. poválečné školy české animace a věhlas jeho loutkových filmů daleko přesáhl hranice naší země. Je světově uznávaným klasikem této tvorby. Celovečerní snímek Sen noci svatojánské byl jeho nejnáročnější a nejambicióznější projekt, ke kterému směřoval řadu let.
Kořeny všeho našeho konání hledejme v dětství. Touha dovést dřevěné herce až do oblasti nejvyššího umění se u Trnky zrodila možná už v době, kdy jako jedenáctiletý školák začal pracovat ve Skupově plzeňském loutkovém divadle. Tam vyřezal své první aktéry, navrhl první výpravu, odtud pochází jeho neobyčejné zaujetí a láska k loutkám, která se táhla celým jeho životem jako osudová nit. Jak sám vzpomínal, tam si také uvědomil dvě základní věci, které vysvětlují, proč se loutkám začal věnovat. Za prvé: že loutky nejsou jen dětská hračka, ale že mohou být zdrojem zábavy i pro dospělé diváky. Za druhé (a to bylo podstatnější): že je jimi možné vyjádřit lidské city, vášně i bolesti. To se pro něj stalo objevem i zázrakem, který mu nejvíce utkvěl v paměti. (...)
V době, kdy byl Jiří Trnka.vyzván, aby stanul v čele nově vzniklého studia kresleného filmu Brati v tuku, neměl vůbec zapotřebí pouštět se do práce na novém, pro něj zatím úplně neznámém poli.Byl už velmi uznávaným, slavným a obletovaným ilustrátorem, malířem a scénografem. Přesto nabídku přijal. (...)
Trnkova loutková tvorba se stala známou a slavnou po celém světě, kolektiv ~ dostal do vrcholné formy - nastal tedy čas nasadit tomuto úspěšnému tažení korunu vrcholným d1em, které by obstálo i v konkurenci nejlepších filmů hrané kinematografie. A Trnka sáhl po Snu noci svatojánské (1959). Shakespearova komedie, ve které se stýká svět lidí se světem pohádky, obsahovala jistě vše, co Trnku vždy lákalo: kontrast prosťáčků z lidu a dvorské společnosti, přírodu s tajemnými silami, skutečnost střídající snění. Sen noci svatojánské je příběh plný záměn, u němž skupinka milenců, hledající daleko od lidí útočiště pro svou lásku, je křížově promíchána - a kromě toho se ještě lesem plným kouzel potulují vystrašení ochotníci, připravující divadelní představení k oslavě svatby svého vladaře s královnou Amazonek. Zásluhou Puka, uličnického sluhy pána lesa Oberona, prožijí všichni řadu bláznivých příhod, ze kterých je vysvobodí až ranní slunce. Mohl si Trnka vůbec vybrat lépe? Snad protože sám měl touhu povýšit svoje loutky na úroveň "velkých herců", měl větší pochopení pro Shakespearovy ochotníky a - tak jako ve Špalíčku - proměnil v očích diváků nemotorné představení potulného principála ve velkou podívanou: a i tady dopřál řemeslníčkům vysněný úspěch. Pomocí jednoho Pukova kouzla se navíc jejich komické snažení zahrát divákům tragédii změní v opravdu prožitý dojemný výstup.
Trnka pojal Sen noci svatojánské jako svůj „Gesamtkunstwerk". V ohromující výpravě se střídá pompézní palác Thesea s dílnou řemeslníků a kouzelným lesem Oberona, Puka a Titanie s množstvím skřítků, elfů a zvířat. Všechno je umocněné nádhernou hudbou Václava Trojana, geniálního Trnkova souputníka, rozvíjející baletní a hudební pantomimu. Loutky tančí a hrají, každá podle svého charakteru a požadavku, situace, ať už je dramatická, lyrická či komická. Oproti minulým Trnkovým filmům bylo použito mnoho postupů vůbec poprvé. Natáčelo se několika kamerami současně, základní verzi na široké plátno - právě vynalezený cinemascop - a vedle toho na standardní formát. Také zvuk byl snímán stereofonně i monofonně. Poprvé byl využit pro natáčení „Eastman color" a mnoho nových materiálů v technologii loutek: modurit na hlavičky, latex pro nahá těla, ruce a krky... Poprvé byli přibráni dva animátorští elévové. Film měl také zatím největší počet triků a od doby Ptuškova Nového Gullivera (1935) největší počet loutek. Jenom v průvodu a závoji Titanie jich bylo přes sto. Ve filmu se také objevil zaručeně nejdelší záběr v dějinách animace - úvodní scéna má na cinemascopu kolem sto dvaceti metrů, což znamenalo naanimovat asi šest tisíc okének s pěti aktéry „v jednom kuse". (. . .)

Autor/Zdroj: Pojar Břetislav/


Loutková féerická adaptace slavné Shakespearovy hry. Jedno z vrcholných děl českého výtvarníka, animátora a loutkaře Jiřího Trnky je situováno do červnové noci, kdy se poblíž Atén odehraje příběh dvou nešťastně zamilovaných párů, divadlem posedlých řemeslníků a nadpřirozených bytostí. Tyto odlišné světy se střetnou v lese plném kouzel a všechny postavy tu prožijí svá snová dobrodružství. Mimořádný projekt, realizovaný po dobu dvou roků, vyvolává i po letech úctu a obdiv.
Program ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


První širokoúhlý loutkový film na světě si vyžádal několik let příprav a práce, výsledek však ještě po více než čtyřiceti letech dokáže diváky nadchnout. Jiří Trnka (viz článek o výstavě z jeho prací) zde zúročil zkušenosti z předchozích filmů a plně využil schopnosti týmu animátorů, který vychoval. Dvěma technickými experimenty však byly širokoúhlý formát obrazu a barva. Pro snímání z někdy doslova několikacentimetrové vzdálenosti musely být z Francie dodány upravené objektivy systému Totalvision. Snímání probíhalo na tehdy nejkvalitnější barevný negativ Eastmancolor. Vznikaly zároveň verze na širokoúhlý i klasický filmový formát, materiál byl zpracováván v Paříži a premiérová širokoúhlá kopie měla zvuk zapsaný v magnetických stopách. Děj vychází ze stejnojmenné hry W. Shakespearea a rozvíjí fantaskní situace, které nelze doslovně realizovat na jevišti. — Athénský vládce Theseus chystá svou svatbu s královnou Amazonek Hippolytou. Do pompézních oslav se chystají zapojit i ochotníci mistra tesaře Kdouličky s příběhem o Pyramovi a Thisbe. Pravé drama se však odehrává u domu starého Egea. Jeho dcera Hermie uprchla s flétnistou Lysandrem do kouzelného lesa, ačkoliv ji má za ženu dostat voják Demetrius. Toho by zas chtěla žárlivá Helena. Lidský mumraj pozoruje z lesních houštin důstojný a mužný král elfů Oberon doprovázený hravým Pukem. Oberon se uchází o královnu vil Titanii a vyšle Puka pro kouzelnou květinu lásky na mořský ostrov. Květ však způsobí mnoho zmatků. Vyvrcholením všech událostí je svatební slavnost, kde v ochotnickém představení si nejlépe zahraje mladý tkadlec Klubko. Jiří Trnka ve filmovém ateliéru] Fantaskní lesní svět Oberona a Puka filmu umělecky dominuje, pověstný je rej lesních elfů a plášť Titánie složený z hemžích se malých lesních stvoření. Problémy se zaplněním prostoru širokoúhlého plátna se Trnka snažil řešit nápaditou kompozicí, detailem, děleným obrazem a dynamickým pohybem kamery. Vynikající jsou davové scény i jednotlivé herecké výstupy loutek (poprvé v Trnkových filmech mají realistické proporce latexových těl a pět prstů). Výborná hudba Václava Trojana vhodně ilustruje příběh, místy ji však ruší čtený komentář, který v původně ryze pantomimickém filmu nebyl Trnkou zamýšlen, nakonec ale byl doplněn pro lepší orientaci diváků v ději. Díky komentáři v podání jednoho herce film ovšem snadno plnil i exportní úkoly (anglickou verzi četl Richard Burton). Sen noci svatojanské zůstal dodnes ojedinělým dílem české i světové kinematografie. K podobně rozsáhlému dramatickému tvaru se již Trnka v další tvorbě nevrátil, i když nabytých zkušeností využil, např. v středometrážním loutkovém filmu Archanděl Gabriel a paní Husa (1964). Uměleckého vrcholu posléze dosáhl úsporným výrazem a myšlenkovou hloubkou ve svém posledním filmu Ruka (1965). O natáčení Snu noci svatojanské vytvořil pětiminutový dokument Skutečnost noci svatojánské režisér Václav Táborský. Nová kopie Trnkova filmu vyrobená pro Projekt 100 je zhotovena z původního negativu na moderním pozitivu Kodak a svou barevností (zejména správnou sytostí tmavých nočních odstínů) se blíží původnímu originálu.

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Jedno z vrcholných děl Jiřího Trnky, širokoúhlý loutkový film Sen noci svatojan ské (1959), je svébytnou adaptaci známé hry Williama Shakespeara, situované do červnové noci, kdy se poblíž Athén odehraje příběh dvou nešťastně zamilovaných párů, divadlem posedlých řemeslníků a nadpřirozených bytostí. Tyto odlišné světy se střetnou v lese plném kouzel a všechny postavy tu prožiji své snové dobrodružství. - Jiří Trnka s pomocí Jiřího Brdečky upravil dramatickou předlohu pro potřeby loutkové hudební pantomimy. Oproti původnímu záměru však byl nakonec nucen doplnit místa se složitým dějem komentářem (pozdější verze pro USA z roku 1961 byla doplněna o kompletní dialogy a komentář namluvil Richard Burton) Obtížný úkol - vytvořit Shakespeara téměř beze slov - se podařil i díky hudbě Václava Trojana, který pracoval už na hudebním doprovodu k představení této hry v divadle Uranie (1943) a na její rozhlasové dramatizaci (1952). Hudba Z filmu později posloužila i pro baletní představení (za balet lze ostatně považovat i Trnkův film) Státního divadla v Brně, zachycené později ve filmu Sen noci... (1985). - Mimořádný projekt vyvolává i po letech úctu a obdiv. Samotné natáčení trvalo téméř dva roky a jde o realizačně nejnáročnější u nás vzniklý animovaný film. Obsahuje výpravné, převážně exteriérové scény s četnými detaily (například na plášti královny Titánie se pohybuje více než sto drobných objektů), velký počet triků a množství tanečních scén. Sen noci svatojanské byl natočen na formát CinemaScope (přičemž souběžně vznikala pro jistotu i klasická verze) a stal se tak prvním širokoúhlým loutkovým filmem na světě. Navzdory počáteční skepsi se snažil Trnka nezvyklého formátu tvůrčím způsobem využít a podtrhnout výtvarnou monumentalitu díla. Zajímavé je časté rozehrávání paralelních dějů v různých částech plátna, nebo naopak "zamaskování " částí obrazu. Použity byly i nové, realističtější materiály pro výrobu loutek. V Trnkové studiu se opět sešli nejlepší čeští animátoři, v té době většinou už pracující na vlastních projektech. Jako elévka mezi nimi začínala i pozdější významná animátorka a režisérka Vlasta Pospíšilová (za svobodna Jurajdová). - Dokumentarista Václav Táborský Zaznamenal průběh příprav a natáčení v krátkém snímku Skutečnost noci svatojánské, který je nyní připojen jako předfilm.

Autor/Zdroj: Hokr Ondřej/Filmový přehled


Inscenačně nejnáročnější a nejambicióznější projekt Jiřího Trnky je svébytným příspěvkem ke sporům o filmové adaptace Shakeapearových děl. Letní vyprávění plné záměn, v němž skupinka milenců i vystrašení divadelní ochotníci zbloudí v nočním lese plném matoucích kouzel. Trnka pojal jako výsostně poetickou podívanou. Dílo umocněné nezapomenutelnou hudbou Václava Trojana bylo na jedné straně obdivováno, na druhé však osočováno z nesrozumitelnosti. Proti autorově vůli byl proto do filmu dodatečně dodán komentář básníka Josefa Kainara, namluvený Rudolfem Pellarem, Kdo ví, zda pak pracující masy film pochopily lépe…

KOUZLA Z TRNKOVA FILMU
Trnkovu Snu noci svatojánské patří v českém i světovém filmu řada historických prvenství. Natáčelo se několika kamerami současně: na standardní formát i pro široké plátno (nedávno vyvinutý CinemaScope). K výrobě loutek byly poprvé využity "moderní" materiály modurit a latex. Vedle nebývalého množství triků a loutkových protagonistů film odborníky fascinoval také tehdy nejdelším záběrem v dějinách animace (úvodní scéna má na CinemaScopu kolem 120 metrů, což znamenalo naanimovat asi šest tisíc okének s pěti aktéry "v jednom kuse").

Autor/Zdroj: /Cinema