Samotáři

Sedm mladých lidí ve věku od 23 do 33 let se na konci devadesátých let ve velkém městě pokouší praktikovat cosi, čemu se dříve říkalo milostný vztah. A tak na sebe milostně narážejí a nechávají se unášet napříč různě dlouhodobějšími, či krátkodobějšími vztahy, které je dovedou zpět do samoty.

Zárukou toho, že filmu jde o víc než o pouhý záznam příběhu lidí tápajících v milostných vodách, jsou jména jeho autorů - scénáristy Petra Zelenky (Mňága - Happy End, Knoflíkáři) a režiséra Davida Ondříčka (Šeptej).

Snímek sleduje životy čtyř mladých párů a vypráví o jejich neschopnosti vytvářet partnerské svazky. Sám autor scénáře Petr Zelenka jej přirovnává k americkému filmu Singles, který byl uveden i v našich kinech.

Autor/Zdroj: /ČNF


Na výběžku do moře stojí několik festivalových budov. Tři metry před kinem kotví lodě. Večer do přístavu padá mlha, kterou prosvětlují reflektory a neony z ulice. Tu a tam pobíhá zatoulaný pes. Tohle všechno ale neznamená, že MFF v Soluni je nepatrná akce utopená v mlze. Právě naopak.

Během své existence prošel festival v Soluni obdobím úspěchu i krize, ale dnes patří k důležitým podzimním událostem ve filmovém světě. Vznikl v roce 1960 jako přehlídka řeckého filmu, to však bylo v době, kdy Řekové natáčeli více než sto titulů ročně. V osmdesátých letech spolu s pádem evropského filmu se festival dostal do úzkých, protože deset domácích filmů ročně znamenalo pro festival krizi. Počátkem devadesátých let nastalo tažení za vzkříšení festivalu ve jménu evropských kulturních tradic. Byla založena mezinárodní soutěž obsahující díla začínajících autorů (první a druhé filmy), vznikla sekce Nové horizonty a festival začal zvát významné osobnosti jako Krzysztofa Kieslowského, Clauda Chabrola, Roberta Bressona nebo Bernarda Bertolucciho.
Osudy emigrantů, neutěšené postavení íránských žen, bombardování Bělehradu vojsky NATO, chudoba a nezaměstnanost, to všechno se stalo pevnou součástí letošního ročníku. Když si k tomu člověk přimyslel velké demonstrace v Soluni proti kapitalismu a pravicové vládě, musel festival vidět jako místo politického jiskření. Není tedy náhodou, že mezinárodní porota, vedená polským režisérem žijícím ve Velké Británii Jerzym Skolimowským, deklarovala, že hodlá ocenit především politické filmy.
Hlavní cenu proto poslala britskému snímku Poslední možnost (režie Pavel Pawlikowski) o ruské emigrantce, která přistane se synem na britském letišti a požádá o politický azyl. Soluňské publikum ale na politiku tolik nehledělo a nejvíc hlasů dalo českým Samotářům režiséra Davida Ondříčka. Po filmu diváky zajímalo, jestli mezilidské vztahy v Česku jsou dnes jiné a lepší než před revolucí. Novináře pak na tiskové konferenci, zda by se David Ondříček pustil do politického filmu. „Ne, i když se o politiku zajímám. Budu se držet toho, co umím, to znamená spojovat komické a tragické. Myslím, že náš český humor je zvláštní tím, že si umíme dělat legraci sami ze sebe. Když se podívám na politické filmy jako třeba J. F. K., které se mi líbí, říkám si, že bych to nedokázal. Také si myslím, že naše politika je chudá," řekl Ondříček. Jeho Samotáři obíhají festivaly a získali několik cen, třebaže v Soluni režisér tak trochu humorně zrekapituloval, že dostává spíš ty druhé, zvláštní ceny poroty, a na ty první pořád čeká. Nejviditelnějšími osobnostmi letošního festivalu byli zřejmě řecký režisér Theo Angelopoulos a americký herec Harvey Keitel. Přijeli k promítání slavného režisérova filmu z roku 1995 To vlemma tou Odyssea (Odysseův pohled). Kvůli natáčení Keitel cestoval do Sarajeva, Vukovaru a dalších měst zničených válkou. „Je to jisté privilegium, mít vlastní zážitky s válkou. Cítím je jako boží příkaz, který mě pobízel a ukazoval, jak mám vyprávět válečný příběh," poznamenal v Soluni Keitel. „Všechny velké příběhy světa vyprávěl už Homér a další významní řečtí autoři. A proto by měli zdejší filmaři čerpat z domácí mytologie a nešilhat po Hollywoodu."
MARTINA VACKOVÁ Premiere 2001/1/25

Autor/Zdroj: Vacková Martina/Premiere


Ocenění domácí: Cena studentské poroty a Zvláštní uznání poroty FICC na Finále Plzeň 2000, Trilobit FITESu za scénář
Ocenění mezinárodní: Cena publika na MFF v Soluni 2000, Zvláštní uznání hlavní poroty, Cena ekumenické poroty a Cena FIPRESCI na MFF v Mannheimu 2000

Kam jsme to dospěli, když lidé kolem třicítky spolu nedokáží žít a dávají
přednost samotě... Psychologická komedie o lásce s prvky černé komedie, zasazená do Prahy konce 90. let, má sedm hlavních, vesměs mladých postav ve věku od 23 do 33 let. . Postavy se pohybují v jakýchsi kruzích a jen občas se jim je podaří prolomit. Ve snímku se zajímavě prolínají charakteristické znaky tvorby obou hlavních tvůrců - scenáristy Petra Zelenky a režiséra Davida Ondříčka.
Program ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Sedm mladých lidí ve věku od třiadvaceti do třiatřiceti let se na konci devadesátých let ve velkém městě pokouší praktikovat cosi, čemu se dříve říkalo milostný vztah. A tak na sebe milostně narážejí a nechávají se unášet napříč různě dlouhodobějšími anebo krátkodobějšími romancemi, které je dovedou zpět do samoty. Vesna (Labina Mitevská) tvrdí, že do Čech přijela proto, že zde nejčastěji přistávají mimozemšťané, ale její důvod je jiný. Robert (Miki Křen) pracuje v cestovní kanceláři a rád zaplétá a splétá osudy lidí. Napomůže rozchodu Hanky (Jitka Schneiderová) a Petra (Saša Rašilov), který se pokouší pochopit život skrze nahrávky „opravdového života" pouštěné do éteru. Zatímco Hanka je pronásledována Ondřejem (Ivan Trojan), do té doby uznávaným lékařem a otcem rodiny, seznamuje se s Jakubem (Jiří Macháček), jehož pozitivnímu pohledu na svět pomáhá marihuana. Na druhé straně způsobuje zhoršování jeho paměti, takže se v jejich vztahu objevují problémy. Hanka hledá pochopení u rodičů (Hana Maciuchová, František Němec), ale doma najde jen dvacet Japonců sledujících „normální rodinku při normální večeři"... Zárukou toho, že v této komedii jde o víc než o pouhý záznam příběhu lidí tápajících v milostných vodách, jsou jména jeho autorů - scenáristy Petra Zelenky (Mňága - Happy End, Knoflíkáři) a režiséra Davida Ondříčka (Šeptej).

Autor/Zdroj: /Kino AERO


Podle Zelenkova scénáře natočil režisér David Ondříček (známe od něho např. Šeptej) další generační výpověď, všímající si tápání odrůstající generace. Film zkoumá její milostné vztahy, hledání vlastní identity, obšírnou galerii rozličně modelovaných postaviček načrtává v širokém žánrovém rozptylu - od bohorovného cynismu dealera drog přes různě vykolejené psychiky až k soucitně vstřícnému postoji makedonské dívky. Stávající svazky se rozpadají, nové se nedař! navázat, mimo jiné i zásluhou až maniakálního vnucování se či nezávazného postoje M a užfť. Jako by střetávaly dva koncepční přístupy: Zelenkův smysl pro nadsázku (stačí si vybavit přítomnost zvídavých japonských turistů v „průměrné české rodině'), paradox, pro svérázné figurky srovnatelné s hrdiny Knoflíkářů, pro rozmluvy směšné svou banalitou, opakováním frází na jedné straně a naproti tomu Ondříčkova snaha vnést stylizující, až jakýsi halucinační rozměr do inscenační složky, opájet se obdobnou „zhuleností" jako jedna z postav, s překvapením zjišfující, že zásluhou marihuany přestává uvažovat v potřebných souvislostech, že dění kolem sebe vnímá v jakémsi oparu, skrze nějž mu probleskují výpadky paměti.

Autor/Zdroj: /Letní filmová škola

Režisér David Ondříček natočil svůj druhý celovečerní film Samotáři podle předlo-hy režírujícího scenáristy Petra Zelenky. Ve snímku se zajímavým způsobem prolínají charakteristické znaky tvorby každého z nich. Tématem jsou citové vztahy mezi dnešními mladými lidmi. Sedm protagonistů prožije několik dnů, během nichž se odehrají události, jež patrně ovlivní jejich budoucnost. Rozhlasový mode-rátor Petr se rozejde se svou dívkou Hankou. Oba však mají o rozchodu pochybnosti. Situaci chce využít zdánlivě vyrovnaný lékař Ondřej, který Hanku patologicky miluje a který je kvůli ní ochoten opustit i rodinu. Jeho manželka Lenka to však nemíní dopustit. Příběhem dále procházejí cynický komentátor i hybatel dění Robert, věčné „zhulený" kamarád Jakub, který má kvůli marihuaně výpadky paměti, a makedonská barmanka Vesna, pátrající v Čechách zdánlivě po ufonech, ve skutečnosti však po svém nepoznaném otci. Do toho navíc vstupují Hančini rodiče a také skupinka japonských turistů. - Dominantou filmu, odehrávajícího se ve velkoměstském prostředí, jsou popisy charakterů a vzájemných vazeb. Hrdinové jsou samotáři uprostřed davu; mohou sami rozhodovat o svém životě, ale nedokáží to. Pohybují se v jakýchsi kruzích a jen občas se jim je podaří prolomit. - Autoři se pokusili zachytit obecný pocit vrstevníků, bez ohledu na konkrétní zemi, kde se příběh odehrává. Učinili tak v poloze smutné komedie, s řadou humorných okamžiků, ale i s romanticko-lyrickými pasážemi. Jejich film je postaven na dialogu a výrazně jej ovlivňuje všudypřítomná hudba. Jan P. Muchow složil pět původních písní a přispěl k výsledku i originální hudební dramaturgii. - Z hereckých představitelů na sebe patrně strhne pozornost Jiří Macháček jako věčně zdrogovaný Jakub a makedonská herečka Gabina Mitevská, která debutovala ve filmu Před deštěm. - Podle storyboardu, zpracovaného Jakubem Šídlem, vydává nakladatelství Crew komiks Samotáři.

Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled