Rio das Mortes

Dva mladí kamarádi Michael a Günther vlastní mapu Peru, na níž je u řeky Rio das Mortes zakreslen zakopaný poklad. Sní o tom, že jim jeho nalezení umožní vymanit se z obyčejného života a nudné práce. Nakonec se jim podaří najít mecenášku ochotnou financovat jejich podnik, ale to zkříží životní plány Michaelovy dívky. Přemýšlí, jak jejich plán překazit, dokonce se chystá oba dobrodruhy zastřelit, ale nakonec jí nezbude než smířit se s tím, že sen o rodinném hnízdečku vzal za své kvůli nereálné vidině jejího partnera.
„Ve filmu jsme přehráli všechno, co jsme se až dosud naučili," říká RWF. „Produkt sám o sobě není významný ani podstatný, ani nebyl zas tak důležitý pro další vývoj antiteatru nebo mě samotného. Ale mně se docela líbí a mám ho moc rád, protože je přesně tím, co mu kritika vytýkala: že nenastoluje žádný problém, že v něm není nic, co řešil antiteater nebo moje předchozí filmy. A to je vlastně na něm to pěkné, že je to takový jednoduchý naivní příběh, který lze vyprávět vesele i smutně..."
Z rozhovorů o tomto filmu můžeme nabýt dojmu, jako by se za něj Fassbinder vskrytu omlouval, že nedostál závazkům pasovaného kritika společnosti. Že si dopřál radost ze samotného filmování, kdy není zas tak podstatné, co se točí. Na druhou stranu neměl nálepku intelektuála a rozhodně o ni nestál. Problémy si vybíral sám a řešil je po svém. Na rozdíl od leckterých svých současníků neměl nutkání každou pronesenou větou demonstrovat světový názor a každým metrem celuloidu otřásat základy prohnilé společnosti. Fassbinderova svobodomyslnost se projevovala i tím, že se nestyděl traktovat příběhy někdy až na pomezí kýče nebo natočit film „jen tak na podívání".
V kontextu celého díla jsou to pochopitelně odbočky, nabírání dechu pro věci zásadního významu. I ty se však dotýkají neuralgických bodů, protože ani při natáčení „relaxačního" filmu RWF nemohl úplně vypnout nebo odstavit sám sebe.
Vítězslav Čížek, 36.LFŠ 2010