Puščik jede do Prahy

V rámci   československo-sovětského   přátelství vzniklo nemálo   projektů, a to i v rámci   československé   kinematografie. Co se týče   dětském filmu, tam   samozřejmě museli být   středem všeho dění   pionýři. A aby toho nebylo   málo, tak po politické   stránce museli být   oslavování i váleční   hrdinové, převážně z řad   partyzánů z dob druhé   světové války. Pro   dospělého diváka příběh   naivní až běda, avšak pro   diváka dětského jen   obyčejné dětské   dobrodružství. Dva   běloruští chlapci se ve   své vlasti vydali na lov   medvěda, kterého slíbili   české dívce na   mezinárodním pionýrském   táboře, která zatím v   Československu za pomoci   kamarádů hledá bývalého   partyzána, který za války   bojoval s otcem právě   jednoho toho běloruského   chlapce. A vše samozřejmě   končí dle daných stanov.   Nic víc, nic míň. Film   natočený barevně a od   obyčejného dětského filmu   se ničím nevymaňuje. Je   jednoduchý, úsměvný ba   přímo zábavný, ničím   složitý. Jediné, co se   musí vytknout, je až   přehnané podání onoho   oslavování partyzánských   hrdinů. Po divácké stránce   něco takového muselo být   trnem v oku už ve své době   uvedení. Tak malé děti   sotva mohli něčemu takovému   rozumět, ale propaganda je   holt propaganda. Zkrátka a   dobře, dobová agitka jak   vyšitá. Snímek je tedy   spíše politický a   obzvlášť v dnešní době   působí jako pěst na oko.

Jura, chlapec z běloruské   Kamenky slíbí Zdeně,   kamarádce, s kterou se   seznámil v Artěku, že jí   do Prahy pošle medvěda. Jura   to bere jako žert, jenže   když mu to Zdena připomíná   obrázky medvědů, odepíše   jí, že jí živého medvěda   pošle, ale má k ní také   prosbu. Má v Praze vyhledat   Jana "Odvážného",   partyzána, jenž byl během   Velké vlastenecké války   raněn a přišel o levé oko.   A tak zatímco Zdena se   spolužáky obvolává   všechny Jany žijící v   Praze, Jura se s kamarádem   Michasem vypraví do pralesa   ulovit medvídě. Pravda,   zápletka je velice naivní   (zejména závěr s vítáním   na letišti), ale to snad je   pravidlem valné většiny   dětských filmů. Pro diváky   neovládající ruštinu   budiž k dobru, že na rozdíl   od jiných filmů natočených   v rámci   Československo-sovětského   přátelství (V šest ráno   na letišti, Přátelé na   moři) v české verzi   neexistuje jazyková bariéra   a i Sověti zde hovoří   česky. Za mě to na ten   průměr 50% rozhodně má.

Nechtěl jsem být příkrý a   minimálním hodnocením   rozhodně tady neplýtvám ale   co je moc to je moc. Vím, že   jde o dětský film a asi mi   ani nepřísluší jej   hodnotit, protože jsem   všechno možné jen ne   cílová skupina ale tohle je   hloupost, která ani nestojí   za komentář.