Psohlavci [TV inscenace]

Opera Karla Kovařovice s hrdinským námětem boje Chodů za uznání svobod daných jim českými králi v "patentech" vychází z dokonalé románové předlohy Aloise Jiráska, takže můžeme hovořit o "Psohlavcích" jako zhudebněném románu. Kovařovicova hudba, vycházející z nejčistčích národních tradic a navíc svou dramatičností, dokonalým instrumentačním uměním i využitím nápěvů lidové melodiky posunula vývoj české národní opery kupředu. Proto i její premiéra 24. dubna 1898 v Národním divadle byla významnou událostí v českém kulturním životě. Bylo to dva roky před tím, než se stal Kovařovic šéfem opery Národního divadla, které pak řídil dvacet let - až do svého skonu. Byla to osobnost vynikající - uvedl v ND například všechny opery Smetanovy, Dvořákovy, díla Fibichova a soustavně seznamoval naše obecenstvo se světovým operním děním."Psohlavci" jsou jeho stěžejním kompozičním dílem.

K jeho televizní podobě z roku 1985 si režisér Milan Macků vybral výtečnou nahrávku Čs. rozhlasu, v níž dirigent František Dyk obsadil hlavní role nejvýznačnějšími pěvci své doby - B. Blachuta v roli Koziny, E. Hakena jako Přibka, Z. Otavu jako Lamingera, M. Krásovou jako Kozinovu matku, D. Tikalovou jako Hančí, K. Kalaše jako předsedu soudu atd. V televizním ztvárnění volil režisér Macků komorní pohled s důrazem na jednání postav, na niterné prožití odehrávajícího se dramatu. Zajímavé bylo i herecké obsazení. Tam, kde věk pěvců již neodpovídal jednajícím postavám, volil muzikální herce nebo mladší pěvce. Tak se v roli Koziny setkáte se znamenitým P. Kostkou, Lamingerem R. Tučka, E. Zikmundovou jako Kozinovou matkou, N. Konvalinkovou jako Hančí. Řada rolí zůstala totožná s nahrávkou, například E. Haken jako Přibek, či I. Mixová jako Lamingerova žena apod. Také ostatní složky - výprava architekta M. Ditricha a kostýmy P. Diviše spoluvytvořily vděčný a poutavý hudební obraz naší historie.