Prší nám na lásku

Jeden z prvních filmů   Ingmara Bergmana. Romantický   příběh lásky dvou   životních outsiderů,   kteří se setkají na   nádraží, působí skoro až   naivně, ale už zde   probleskují Bergmanovy   pozdější kvality zobrazit   ve filmu vztahy mezi mužem a   ženou. Bezvadně vystižené   charaktery vedlejších   postav, zejména šejdíře   Häkansona anebo jedubaby   zahradnice Anderssonové.   Optimisticky působí závěr   filmu, který připomíná   naše budovatelské filmy s   kráčející dvojicí ke   světlým zítřkům.   Příběh mě zaujal a doplnil   jsem si téměř kompletní   filmografii slavného Švéda.

HLOUPÝ SCÉNÁŘ
Podívaná podle tohoto   scénáře se nedá: ona   oblečená jak hollywoodská   dáma u okénka smlouvá na   lístek na vlak – takže z   bodu A nepojede do bodu B, ale   o tři zastávky méně,   protože nemá na lístek   prachy. Člověk si říká   – a jak se do toho bodu B   dostane? Pěškobusem? –   při tom je zřejmé, že   ostatní jedou do práce atd.   No dobře. Doba byla těžká   i ve Švédsku. Probudí se ve   vlaku a obtěžuje ji mladík   tak vehementně, že tomu   jeden nemůže uvěřit. Lehce   ji přemluví, že když   nebude mít kde přespat, má   on jakousi slevu na nocleh v   církevní ubytovně, která   ovšem pak vypadá jak   špičkový hotel. Přestože   ji mladík předem slíbí,   že se jí ani nedotkne, na   pokoji se na ni vrhne přímo   násilnicky a nutí jí k   líbání…ona dělá chvíli   drahoty a pak mu dá… No   prostě nedávám to –   možná že takové poměry ve   Švédsku v té době byly,   ale pro mě nestravitelné,   když film pro pamětníky,   dám přednost české   provenienci.