Prosím, pane profesore

"Prosím, pane profesore". Tato česká veselohra s dvěma docela vážnými dramatickými problémy chtěla snad zachytit ještě zbytky onoho zájmu, jemuž se u obecenstva tešily filmy, převážně to fraškovité veselohry, ze studentského života. Přešly-li tyto "studentské snímky" od sentimentálních příběhů lásek mezi profesory a žákyněmi viz "Sextánka" apod. k veselohrám s převahou fraškovitého humoru, jejichž účelem bylo především rozchechtat obecenstvo drobnými i většími traškařicemi školáků zkarikováním profesorů, kde studentští ulejváci a lajdáci byli povýšeni na hrdiny, kdežto pilní studenti zesměšněni jako šplhouni, tedy u srovnání s těmito hrami laciných prostředků stála nová veselohra výš.

Je bližší skutečnosti, její postavy mezi studenty a profesory byly životnější, nebály se ohrožení svého úspěchu, představí-li i studenty povážlivě pokřivených charakterů bez zavinění školy a jalové a neživotné hezounské panáky, a dává poznávat tu častou skutečnost, že otřesy v životech mladých lidí přicházejí také zvenčí, nejednou z rodinného života, o kterém škola málo ví. Tak tu poctivý a snaživý student prožívá těžkou krizi,když se po ztrátě matky cítí otcem zanedbávaný a dovídá se, že se otec chce znovu oženit. Tato krize zasáhne i do jeho školského života, když naráží na ne- chápajícího profesora a pro spolužačku je nařčený těžkým obviněním od špatného spolužáka.

Mezi profesory vytvořil hlavní postavu profesora, který při zastaralé metodě byl přísný, protože chtěl být spravedlivý, takže si vysloužil přezdívku "Ivan Hrozný" Theodor Pištěk. Byl to bezvadný výkon zkušeného herce, který maskou a pohyby působivý, přesvědčivý v přerodu v dobráka v dobráka, kterým vlastně odjakživa ve svém srdci byl.

V úlohách studentů především Jiří Vondrovič a Rudolf Hrušínský, který zde šťastně unikl standartizovaným úlohám svých "trpitelů". Mezi profesory zajisté zaujali Stanislav Neumann a František Černý. Režisér Gina Hašler propojil různorodý děj školou a vztahy všech osob k ní, takže se mohly uplatnit i osobité drobnější výkony. Tento film bohužel patří k těm, které oko filmového nadšence pro starší československou tvorbu nikdy nespatřilo, neboť žádná z televizí jej doposud neuvedla.

POZOR, SPOILER

Páni profesoři probírají ve sborovně současný vztah studentů ke škole jako takové. Ti o tom nemají ani tušení, jsou u vody. Pak však ve třídě zjistí, že je problém s domácím úkolem a pokusí se jej zcizit spolužačce. V té době sem přichází nový profesor a žák. Učitel se jmenuje Mařík a žák Šmolka. Ten se nerozpakuje příti s profesorem ohledně výuky dějepisu a je za to zapsán do třídní knihy. Také se popere. Zpolíčkuje totiž kluka Antonína Vobořila, který uzmul spolužačce dopis a veřejně jej čtnul.

Blíží se Vánoce, s nimi prázdniny a studenty i profesory čekají jejich mimoškolní záležitosti. Někteří jedou na hory, jiní k rodinám a někteří zůstávají doma. Někdo má starosti jiného rázu. Rodiče studentky Věry Skalské nutí dceru do svatby se Šmolkou. Ne s tím studentem, to by asi dceři nevadilo, ale s jeho otcem. Jen protože jest stavitelem a je hodně zazobaný. Jenže vše má svůj konec, a opět nastává škola. Při výuce je třeba simulovat nemoci, jen aby se nezkoušelo.

Hovoří se o novém řediteli. Má to být Halík, což ovšem štve jeho služebně staršího kolegu. Dochází však k dalšímu konfliktu ohledně dějepisu. Šmolka prý Halíka urazil, a ten jej vede k řediteli. Ředitel v rámci výchovy zakročí, ale také Halíkovi vytkne, že studentům nerozumí, což Halíkem řádně otřese.

Jednoho dne ve třídě tvrdí Voborský, že přišel o peněženku, ta se najde u Šmolky. Ten je ihned obviněn a celá věc se má řešit. Jenže na exkurzi se stane Vobořilovi nepříjemná věc a jeho život je na hraně. Šmolka daruje mu však svou krev a Voborský, když se probere, posílá do školy vzkaz. Ten zní, že si ztrátu zavinil sám a Šmolka za nic nemůže.

Jsou srovnány i vztahy, které se netýkají školy, ale citů. Přichází maturita a s ní i rozhodnutí o dospělosti…