Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky

Policejní komisař, který se marně pokouší dostat před soud palermského mafiánského bosse, se nakonec rozhodne všemocného zločince zastřelit. Politické drama Damiana Damianiho konfrontuje protichůdné postoje dvou státních úředníků ve vysokých funkcích, kteří se pokoušejí bojovat s organizovaným zločinem.
Ve filmu Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky se Damiano Damiani zabývá tematikou sicilské mafie v Palermu, ke které se posléze znovu vrátil o čtyři roky později v dramatu Proč se vraždí soudce (Perché si uccide un magistrato, 1974). Režisér tentokrát konfrontuje střet protichůdných postojů dvou vysokých státních úředníků, kteří se pokoušejí bojovat s mafiánskou chobotnicí.
Stárnoucí policejní komisař se marně snaží dohnat k odpovědnosti mafiánského zločince, nad nímž drží ochrannou ruku vysocí hodnostáři v Palermu. Jelikož ho již třikrát zatkl a poté ho musel vždy propustit kvůli nedostatku důkazů, rozhodne se vzít spravedlnost do vlastních rukou. Komisařovým protihráčem je mladý prokurátor, který je idealisticky přesvědčen, že tuto kauzu lze vyřešit zákonnou cestou.
Politické drama ve své době otevřelo choulostivé celospolečenské otázky, jakými prostředky je možné čelit organizovanému zločinu a jaké jsou limity pravomocí policejních a justičních činitelů. Snímek, jakkoliv na dané téma nahlíží z levicových pozic, je reprezentativním zástupcem žánru poliziesco all´italiana. Podobně analytickým pohledem na organizovaný zločin se vyznačují i další Damianiho dramata Vyšetřování skončilo - zapomeňte (L'istruttoria ? chiusa: dimentichi, 1971) nebo Sicilská spojka (Pizza Connection, 1985), ale i mezinárodně úspěšná televizní minisérie Chobotnice (La piovra, 1984).
Italský filmový kritik Guglielmo Biraghi ve své recenzi Damianiův snímek Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky charakterizoval následujícím postřehem: „Je to příběh o poněkud naivním soudním úředníkovi a až příliš zkušeném policistovi, kteří se místo toho, aby se bok po boku postavili společnému nepříteli, naopak začnou vzájemně podezřívat. A tento stav přetrvává až do chvíle, kdy už nelze dát průchod spravedlnosti."

Jan Švábenický
LFŠ 2015