Poslední tango v Paříži

Paul přebírá vedení malého hotelu v Paříži. Jeho žena, udržující poměr s jiným mužem, spáchá sebevraždu. Přijíždí Paulova tchyně, pátrá po okolnostech dceřiny sebevraždy a zařizuje pohřeb. Ve stejnou dobu natáčí Tom se svou přítelkyní Jeanne filmový dokument. V souvislosti s jejich nadcházející svatbou si Jeane vybírá byt, v jednom z nich potkává Paula, a ač se neznají, dojde mezi nimi k vášnivému sexu. Aby se Paul mohl s Jeane vídat i nadále, byt pronajme a zařídí ho. Při občasných schůzkách dochází ke stále divočejšímu a násilnějšímu sexu. Jeane opět přichází do bytu, v něm však nikdo není a veškeré zařízení je pryč. Následně navštěvuje se svým přítelem, jemu se ale nelíbí. Za čas náhodně potkává Jeana s Paulem, i přesto její sdělení, že je mezi nimi konec s ním odchází do tančírny, kde ji Paul vyzná lásku. Jeane ho odmítá a odchází, Paul ji však pronásleduje až do jejího bytu a dotírá na ni. Jeane vezme revolver a Paula zastřelí, policii pak sděluje, že zastřeleného muže vůbec nezná a jednala v sebeobraně. Pro svoje otevřené sexuální scény je film považován za první tzv. arthouse-eroticon, umělecky ztvárněná pornografie, a v době svého vzniku, bylo jeho promítání v mnohých státech zakázáno.

Po uvedení na filmovém festivalu v New Yorku v roce 1972 způsobilo "Poslední tango v Paříži" Bernarda Bertolucciho velký mezinárodní rozruch. Navzdory krajně kontroverznímu pojetí sexuality byl tento film přivítán jak kritiky, tak publikem na celém světě. Je to jedno z mála uměleckých děl, které oslovily i řadového diváka. Tvůrci se zaměřili na zvrácené zneužívání jednoho člověka druhým a zabývají se též tématem smrti, sexu a kultury. "Poslední tango v Paříži" odhaluje lidskou přirozenost, jako žádný film předtím.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora


Ocenění: nejlepší režie roku v Itálii, dvojnásobná nominace na Oscara
Ve své době skandální eroticko-existenciální film o lásce, sexu a smrti.
Snímek vypráví o vášnivém, svou živočišností zničujícím milostném poměru mezi postarším Američanem Paulem a mladičkou dívkou Jeanne. Režisérovi však nejde o vylíčení jedné banální erotické zápletky, ale ve svém příběhu sleduje citovou otupělost, vybíjející se v mechanickém sexu, který však ničí jakékoli očekávání. A také pojednává o tom, jak pozdní prohlédnutí již nespraví, co bylo jednou zničeno.
Kino ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Společensky silně kritické a zřejmě i proto také velmi kontroverzně přijímané psychologické drama si ve své době vysloužilo pověst skandálního díla kvůli perverzně erotickým scénám a provokativním výjevům. S odstupem času však zřetelně vynikají umělecké kvality filmu (např. ve srovnání s love story 9 1/2 týdne, která z příběhu Posledního tanga vychází). Milostný poměr mladičké Pařížanky Jeanne (Maria Schneiderová) a sedmačtyřicetiletého Američana Paula (Marlon Brando), kteří se tajně scházejí v pronajatém podkrovním bytě, je brilantním filmovým portrétem dvou odlišných přístupů ke světu, střetávajících se a nacházejících prostředek k vyjádření v anonymním mileneckém vztahu. Premiérově byl nejproslulejší snímek italského filmaře Bernarda Bertolucciho (nar. 1941) uveden 14. října na závěr newyorského filmového festivalu. Sám režisér zkrátil ovšem svůj film právě po newyorské premiéře ještě o jednu sekvenci (původní délka byla víc než 3 hodiny). Scénář napsal Bertolucci ve spolupráci s Francem Arcallim, mnohé scény jsou však plodem úchvatně jedinečného improvizátorského umění Marlona Branda, který tu vytvořil do značné míry autobiografický charakter.
Brando i Bertolucci byli za Poslední tango v Paříži sice nominováni na Oscara, v rodné Itálii vynesl ovšem Bertoluccimu tento snímek podmíněný trest vězení a odnětí občanských práv na pět let. Při sledování filmu na plátně můžeme konečně také plně docenit svébytný estetický půvab kameramanské práce Vittoria Storara. Poslední tango v Paříži jsme totiž v Čechách mohli vidět do dnešního dne pouze ve dvou zprzněných verzích - jednou byl smysl d1a do značné míry poničen neadekvátním dabingem do češtiny na videokazetách firmy Warner Home Video (vpravdě příšerný český překlad šel ruku v ruce s patetickou dikcí Aloise Švehlíka a Jany Paulové), podruhé neohrabanými a významově hodně nepřesnými českými titulky při uvedení snímku v České televizi. V této souvislosti stojí za ocenění kvalita nových, adekvátně syrových titulků Petra Šarocha.

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Jedno z nejskandálnějších děl světové kinematografie Poslední tango v Paříži (1972) kontroverzního Itala Bernarda Bertolucciho se nikdy nedostalo do naší distribuce (jako ostatně mnoho podobných, morálku nebo politické přesvědčení "pobuřujících" filmů režisérových kolegů - např. Marca Ferreriho nebo Liliany Cavaniové). Scény, jež na sebe strhávaly pozornost svou erotickou odvážnosti, byly však už dávno "překonány", a tak vynikají nesporné umělecké kvality snímku. Režisér nechtěl samoúčelně šokovat popisem nekonvenčního milostného vztahu francouzské dívky z dobré rodiny Jeanne a zkrachovalého staršího Američana Paula a neměl ani v úmyslu pouze kritizovat dekadentní buržoazní vztahy, redukující lásku na sadomasochistický sex. Přestože prvky obojího v jeho filmu nacházíme, vyniká nad ně Bertolucciho dovednost vyprávět brilantně napsaný psychologický příběh s obecnějším přesahem, prakticky se dvěma protagonisty a v několika málo interiérech. Projevuje také mimořádný cit pro krásu obrazu a svébytnou atmosféru. - Do hermeticky uzavřeného světa jednoho pokoje, který si nerovná dvojice pronajme, aby se zde mohla oddávat "anonymním" milostným hrám, přerůstajícím proti vůli obou v bouřlivý destruktivní milostný cit, vstupuje třetí postava, dívčin snoubenec. "Módně" levicový intelektuál Tom. Ten dává svými postoji vztahu mimo čas a prostor konkrétní dobový rozměr, přestože jeho hlavní snahou je zaznamenat svou intimní (ve skutečnosti konvenční a zkreslenou) představu o milované dívce filmovou kamerou. - Nutno poznamenat, že filmy, které z Bertolucciho snímku vycházely (mj. i slavný 9 1/2 týdne), postrádají harmonickou vyváženost jeho dramaticky sevřeného vyprávění, hereckou přesvědčivost (Marlon Brando a Maria Schneiderová), stejně jako spontánní odvahu hovořit o "zakázaných" věcech; tu nahrazují jen chtěnou "skandálností ".

Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Filmový přehled


Náhodné setkání muže a ženy v jednom pařížském bytě vyústi v silný milostný vztah, který je zatížen vzpomínkami na smutnou minulost. Bertolucciho interpretace citového vzplanutí obou protagonistů i originální významotvorné erotické scény vynesly režisérovi nejenom uznání, ale také mnohé kategorické odsudky.
Cinema 1991/7/46

Autor/Zdroj: /Cinema