Poslední motýl

POZOR SPOILER

Antoine Phillipe Moreau je mim. Zrovna jej opouští milenka. Na své vystoupení se opět opozdí, což se vedení nelíbí. A nelíbí se ještě více mimická scénka se psem bez psa. Mim zde ukazuje, jak vysoko by mohl skočit, jenže vztyčená ruka v legrační scénce v této době je na pováženou. Nota bene, když je v hledišti půlka pařížského gestapa. Skoro ihned po vystoupení jej gestapo vyhledá s tím, že hledají jeho holku. Ta na útěku padá z balkonu a je mrtvá. Antoine končí na gestapu. Zde je mu po dost těžkém výslechu „nabídnuto“ angažmá v židovském městě. Chtějí po něm jen jedno jediné - vystoupení pro děti. Když to vezme, bude okamžitě propuštěn. A on, protože již poznal, co je to výslech, přijímá. V městě samotném je ihned okraden o brašnu. Pak začíná chystat vystoupení a poznává při tom velkou spoustu nových lidí, ale i město samotné. Když se po něm prochází v noci se zapálenou cigaretou, dostane nakládačku. Ukradenou brašnu mu přináší malá holčička Stela. Velitel města mu navrhuje hrát pohádku o Šípkové Růžence. Antoine poznává, že jeho vystoupení bude hodně ovlivněno. Dokonce musí vybrat publikum, a to děti, které se umí hlasitě smát. On to zpočátku odmítá, ale pak seznává pravdu o transportech. Začíná se konečně zkoušet. Herci jsou samozřejmě také děti. Tedy přímo ve hře. Mimo ni hrají i dospělí, a to pro červený kříž. Jejich „šťastný život“ ve městě totiž bude natočen kamerou. Antoine poznává pravdu a dobře mu z toho není, ale chce pokračovat s jinou pohádkou. Herci jediní mají jistotu, že neskončí v transportu. Tedy v nejbližší době. Malá Stela Antoina špehuje, a když u něj vidí nahou Věru, hodně to s ní pohne. Na zkoušce trucuje a nechce hrát. Později se objevuje u Antoina dotlučená a špinavá. Přináší mu zvonek na zvonění k začátku představení. Za to, že jej ukradla z kostela, je potrestána transportem. Když se to Antoine dozví, dojde si pro ni až přímo k vlaku. Jen zázrakem se mu podaří Stelu zachránit. Následně si pohádku upraví podle sebe. Místo aby ježibabu do pece vsadily děti, vsází tam ona je. Paralela je každému jasná, proto někteří muzikanti z doprovodného orchestru dobrovolně odcházejí. Pak tedy přijíždí zástupci červeného kříže a vše je jak má být. Divadlo pro ně jede naplno. Nakonec se usadí na představení velkého mima i s nacisty. A on jim přehrává pohádku, ovšem tu upravenou. On i dospělí v orchestru vědí, že je to pravděpodobně jízdenka ke smrti.

Paříž, druhá světová válka. Francouzský mim Antoine Moreau je zatčen gestapem. Jeho milenka spolupracovala s protinacistickým odbojem, čehož chtějí jednotky SS využít k tomu, aby se v židovském ghettu podílel na kruté komedii. Dostane za úkol připravit dětské divadelní představení, které by inspekční delegaci Mezinárodního červeného kříže přesvědčilo o spokojenosti a štěstí života v terezínském ghettu. Moreau se však dokáže vzepřít nechutné objednávce a pojme inscenovanou hru O perníkové chaloupce jako podobenství o skutečnosti, jež měla být utajena. Vystoupení, které pak celý svět uvidí, bude krutým podobenstvím o zvěrstvech, jichž byl svědkem...
V mezinárodním obsazení vytvořil Milan Kňažko další postavu v uniformě (po Zániku samoty Berhof), tentokrát se však jednalo o muže z "druhé strany", důstojníka SS. Režisér Karel Kachyňa, jenž tento přece jen staromilsky, ba místy až sterilně pojednaný snímek natáčel v mezinárodní koprodukci (a hlavní roli ztělesnil Tom Courtenay), se pokusil vylíčit sílu svědomí: ani nátlak a hrozby nepřimějí čestného umělce, ale se zpronevěřil svým zásadám. Pantomimické kreace vedl Boris Hybner.

Česko-francouzský koprodukční film Poslední motýl natočil režisér Karel Kachyňa podle námětu Michaela Jacota a ve spolupráci se scenáristou Otou Hofmanem s internacionálním obsazením. V úvodu ke scénáři autoři napsali: „Jména a národnosti hrdinů filmu jsou vytvořeny volně a jakákoli podobnost je čistě náhodná. Historická fakta, byt' se zdají součástí zlého snu, jsou však skutečností." V tragickém příběhu slavného francouzského mima (titul filmu evokuje jeho proslulou kreaci umírajícího a znovuvzkříšeného motýla) je zachycen nehorázný podvod, jehož se nacisté dopustili v terezínském ghettu při ohlášené inspekční návštěvě delegace Mezinárodního červeného kříže. To, že jim jejich prolhaná inscenace „spokojenosti" a „štěstí" židů v ghettu nevyšla, bylo zásluhou mima Antoina Moreaua, který se dokázal vzepřít nacistickému diktátu, překonat strach ze smrti, a prostředky sobě vlastními - upravenou pantomimickou pohádkou o Perníkové chaloupce - ukázal delegaci syrovou a surovou skutečnost, jež jí měla být utajena.
Film upomíná na dva starší vynikající české filmy z prostředí ghetta: Radokovu Dalekou cestu z roku 1949 a o třináct let pozdější Brynychův Transport z ráje. Specifikou Posledního motýla je pozornost, upřená k životu dětí v přízračném „městě".

Autor/Zdroj: /Filmový přehled