Poslední bohém

Málo známý film o Jaroslavu   Haškovi, který snad ani   nebyl v ČT vysílán, dnes   premiéra na CS filmu. Drobné   epizody ze života slavného   spisovatele, kamera Jana   Stallicha a stará Praha, v   neposlední řadě hudba Járy   Beneše. Pro staromilce jako   jsem já balzám na duši.   Vynikající Saša Rašilov,   ideální představitel   Haška. Je to dobře, že   máme možnost vidět i   takové filmy, které leží v   archivu řadu let.

Saša Rašilov byl ideálním   představitelem Jaroslava   Haška. Neznám nikoho   dalšího, kdo by ho ve filmu   zastoupil lépe. Tenhle film   mapuje Haškovo období   těsně před vypuknutím   první světové války a   končí jeho narukováním do   armády. Docela věrně   zobrazuje proměnu Haška do   své největší literární   postavy Švejka. Veselé   příhody a epizodky se   střídají se smutnějšími   a celkové vyznění snímku   je spíše na dramatické   úrovni, i když některé   scény vyloženě pobaví   (doma u statkáře a jeho   rodiny, v hospodách, nebo   když se svým kamarádem   Kvíčalem pořádají   představení   "Největší švindl   světa"). Musím říct,   že Poslední bohém na svou   dobu vzniku v roce 1931 nijak   výrazně nezestárl a   natočen je bezvadně. V   dnešní době je jistě   zajímavostí, že snad v   devadesáti procentech   záběrů je všude   cigaretový nebo lulkový dým   :). Zmínil bych roli Franty   Sauera (tajnej policajt),   který byl ve skutečnosti   Haškovým blízkým   přítelem a prožíval   podobný bouřlivý život a   roli Trudy Grosslichtové   (vychovatelka u statkáře),   jejíž krásný obličej,   postava i hlas byly   okouzlující a kdyby v roce   1937 rolí Advokátky Věry   nesekla s herectvím, byla by   podle mě na špici mezi   nejlepšími českými   herečkami.