Pornografický vztah

Muž a žena. Každý má své vlastní sexuální touhy a představy. Rozhodnou se je sdílet. Nejdříve jednou, potom stále častěji. Jde o fyzickou přitažlivost. Přesto se mezi ně začíná vkrádat láska. Vztah se prohlubuje, city se probouzejí...

Kdo kdy nepřemýšlel o „dokonalém vztahu" založeném na absolutní anonymitě a nedostatku citů. 0 vztahu, v němž byste se mohli bez obav úplně otevřít, protože by vám za zády zela snadná ústupová cesta.
Něco takového měla na mysli Ona, když si dávala inzerát do erotického časopisu, On s její představou v kavárně (s hotelem za rohem) souhlasil. Oba si řekli, že nejdůležitější je zůstat na sobě nezávislí, že to dělají všechno jenom pro dobrý sex, že oba v minulosti někdo citově zranil a žádný z nich si to nechce znovu zopakovat. Od té doby se vždycky ve čtvrtek pravidelně scházeli - v té samé kavárně - a pak šli do hotelu užívat si divokého sexu zbaveného studu, který občas cítíváme s člověkem, jenž nám není cizí. Jenže pak se do sebe zamilovali. A tak začal konec pornografického vztahu.
Člověk, který vyrazí na film nominovaný na Zlatého Iva v Benátkách v domnění, že uvidí nějaké porno, to nemá v hlavě v pořádku, takže ho tu nebudu varovat ani litovat. Pornografický vztah režiséra a scenáristy Frédérika Fonteyna je předvídatelně pravým opakem toho, co slibuje jeho název.
V Americe ho přeložili „Milostná aférka", protože nechápali hloubku ironie, s níž režisér titulem ponížil lásku svých milenců, Jeho a Jí. V hotelu s červenými koberci se odehrává ten nejpodivnější a možná i nejpravdivější milostný příběh, který jste v našich kinech v posledních letech mohli najít.
V logice pornofilmů je neskrývat vůbec nic. Pornografický vztah je na hře s tajemstvím založen a velkou část pravdy si pro sebe ponechává, jeho hrdinové nemají jména, příběh je dávkován tak obezřetně, že se v křesle přímo zmítáte a snažíte se odhadnout, jak bude dál pokračovat. Ale pokud zapátráte někde v zadních regálech svého srdce, leccos vytušíte sami. Konec vám ale Fonteyne prozradí hned na začátku. Rozejdou se, samozřejmě.
Při natáčení Pornografického vztahu se sešlo všechno, co dělá z filmu skvělý film. Kromě nadprůměrného příběhu a režiséra, který dokáže se dvěma herci a dvěma prostředími natočit vizuálně strhující podívanou, aniž byste měli pocit, že vás tahle divadelní situace o něco ochuzuje, jsou to hlavně herci. Slavná francouzská herečka Nathalie Bayeová (znáte ji z Truffautovy Americké noci) dala všanc „vážnou" kariéru a ve dvaapadesáti letech natočila svůj nejodvážnější film - a to se netýká jen erotických scén, ale s prominutím i myšlenkového dosahu. A Sergi López je jí víc než důstojným partnerem.
Takže až se Ona a On usadí v křeslech a začnou vám vyprávět o tom, co se dělo v kavárně a v hotelu za rohem, poslouchejte je pozorně. Nebudete litovat.
TOMÁŠ BALDÝNSKÝ Premiere 2001/2/43

Autor/Zdroj: Baldýnský Tomáš/Premiere


Frédéric Fonteyne tvrdí: „Můj film není o sexu."
Sotva který film vzbudil na loňském festivalu v Karlových Varech takový poprask. Na promítání Pornografického vztahu se pokusilo dostat dvakrát tolik diváků, než jich kino mohlo pojmout. A představení se málem změnilo v demonstraci proti opoziční smlouvě, když nevpuštění diváci, kteří zjistili, že v publiku sedí i Václav Klaus, začali skandovat: „Klaus ven, jeden dovnitř!"
„Takový zájem mě samozřejmě nadchnut," říká režisér inkriminovaného díla, dvaatřicetiletý Belgičan FRÉDÉRIC FONTEYNE. „Ale na druhou stranu jsem se cítil i trochu v ohrožení: kdyby se můj film nelíbil, kino bylo plné netrpělivých diváků."
Se scenáristou Phllippem Blasbandem jste nerozlučná dvojice. Napsal scénář k vašemu debutu Max et Bobo a teď spolu sbíráte vavříny za Pornografický vztah. Vydrží vám spolupráce až do smrti?
Zajímavá otázka. Známe se dlouho a pracuje se nám dobře. Třeba v Pornografickém vztahu jsem v jeho scénáři nemusel měnit až na úplné detaily nic. Všechno drželo krásně pohromadě. Ale nevím, co bude dál. Třeba se rozhodnu začít ještě studovat, třeba zkusím sám něco napsat, třeba...
Hvězdou Pornografického vztahuje dvaapadesátiletá herečka Nathalie Bayeová. Proč jste jako ústřední dvojici filmu nezvolil raději mladé tváře bez vrásek?
I když to název popírá, ten film není o sexu, je o komunikaci mezi mužem a ženou. Proto jsem chtěl, aby hlavní hrdiny hráli lidé, kteří už mají se sexem zkušenosti, kteří se nestydí dělat to, co chtějí.
A Nathalie je úžasná, strávili jsme spolu před začátkem natáčení deset dní a mám ji od té doby moc rád.
Jaký jste vlastně režisér? Vypadáte jako flegmatický dobrák, vás asi na place nepřepadají silné emoce.
Já že nemám silné emoce? To byste se divila. Prožíval jsem během natáčení velké vzrušení, fascinovalo mě sledovat Nathalii a Sergiho při hraní, protože jsem jejich příběh osobně prožíval. Jednou jsem četl větu, kterou napsal Stanislavský: Když někdo pláče, je to smutné. Když vám ale v klidu a zdánlivě bez emocí vypráví o tom, proč plakal, je to mnohem silnější. Tohle mě na scénáři Pornografického vztahu tak fascinovalo - jedině divák může pochopit všechno, hrdinové znají z příběhu každý jen tu svou subjektivní část. Tak vzniká obrovské napětí. Taková je láska.
Jste zamilovaný?
Teď? Teď právě nejsem.
Trochu jste se začervenal. Dokázal byste se - tak jako hrdina vašeho filmu - seznámit se ženou jenom kvůli sexu?
Umím si to představit. Proč ne, žijeme jeden jediný život. Ale teď se na nic takového nechystám.
HANA MALANÍKOVÁ Premiere 2001/2/43

Autor/Zdroj: Malaníková Hana/Premiere


Ocenění: Cena za ženský herecký výkon (Volpiho pohár) pro N. Bayeovou na MFF v Benátkách 1999
Příběh muže a ženy, z nichž každý má své sexuální touhy a představy, které se rozhodnou sdílet. Nejdříve jednou, pak stále častěji. Do fyzické přitažlivosti se však začne vkrádat láska. Sex už není jedinou spojnicí, jejich vztah se prohlubuje a rodí se cit... Pornografický vztah je triumfem vypravěčského minimalismu, možná volně inspirovaného hrou na filmařskou čistotu dánských „dogmatiků".
Komorní psychologický snímek líčí křehký milostný příběh. Vše se děje na omezeném prostoru kavárny, hotelu a jednoho pařížského bulváru v rozmezí šesti vesměs sychravých měsíců. D1o, postavené na vynikajících hereckých výkonech obou protagonistů, pracuje obratně s minimem prostředků přesně v duchu děl „intimního realismu" francouzských režisérů Erica Rohmera a Clauda Sauteta.
Kino ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Komorní psychologický snímek Frédérica Fonteynea (nar. 1968) je křehkým milostným příběhem dvojice na prahu středních let, ve kterém se původní, ryze sexuální setkání mění ve vzájemný cit. Žena a muž nezávisle na sobě vyprávějí neviděnému tazateli o tom, jak se seznámili, jak se milovali, jak se rozcházeli a zase setkávali. Dominantní ve vztahu byla zjevně žena, která se rozhodla uskutečnit své sexuální představy, a podala si proto inzerát. Setkala se s mužem, který na něj odpověděl, šla s ním do hotelu a tam svůj záměr skutečně realizovala. Oba se začali scházet, nadále však zůstávali jeden pro druhého anonymní... Tvůrci dovedně pracují s tajemstvím, film je však zároveň až překvapivě vyzrálou, nemilosrdnou i neokázale poctivou sondou do smyslu vztahu moderní partnerské dvojice. Jednomu z nejhodnotnějších dnešních evropských filmů, který se dotýká přímo podstaty partnerské koexistence, dominují vynikající herecké výkony Nathalie Bayeové (na MFF v Benátkách 1999 získala za roli právem Volpiho pohár za ženský herecký výkon) a španělského herce Sergiho Lópeze.

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Žádné city, žádné závazky, žádná jména jenom sex. A to hlavní: nezamilovat se.

Někdo o tom jenom sní. A někdo to udělá. Stačí si dát inzerát v té správné novinové rubrice nebo zapíchnout svůj virtuální surf na kterékoli z širých seznamkových pláží. Onahledájeho/onhledáji/zkušená/zkušený, věk: střední, účel: sex. Pak už zbývá jen domluvit si schůzku v bistru poblíž anonymního hotýlku na dobu, kdy děti budou ještě ve škole a manžel/manželka v práci.
Ti dva to všechno udělali a ted' sedí proti sobě, muž a žena středních let, kteří uzavřeli jasnou dohodu a nakrátko tak utekli svým jménům i životům, rodinám i práci, a také Paříži kypící v nejasné roční době za oknem bistra. Chvíle rozpaků, ale couvnout už nejde. Ji už jen zajímá, jestli je muž chlupatý (je) - a pak už zbývá nechat přede dveřmi hotelového pokoje ty rozpaky. A také nažhaveného diváka: navzdory pikantnímu názvu totiž o žádný pornografický film nejde. A vlastně nejde ani o žádný „pornografický" vztah; to se ukáže, když se režisérovi Frédéricu Fonteyneovi časem zlíbí pozvat diváka dovnitř.
Víc než hodiny promilované během stále častějších schůzek v neosobním hotelovém pokojíku nás totiž začnou zajímat „předehry" v kavárně. City jsou intimnější než sex. Ona, nejspíš dobře situovaná, je kurážnější, objednává si většinou červené víno. On si dává kávu nebo čaj, asi nakupuje spíš v obchod'áku než v butiku, je asi přísně vychovaný Španěl a ta drzá Pařížanka ho děsí i baví. Jsou okouzleni svobodou a pečlivě ji střeží před čímkoli konkrétně osobním. Jenže ouha - nejzákladnější z dohod je porušena: zamilovali se do sebe...
Muži a ženy jsou - navzdory emancipaci, internetu a klonování - uzpůsobeni tak, aby vždycky znovu spadli do té nešťastné, bolestivé věci zvané láska. Tihle dva naštěstí mají dost rozumu, aby se v poslední chvíli spasili. Čekání na happy end se tentokrát nekoná. Výjimečně totiž nejsme v Hollywoodu, ale na domácí, žhavě evropské půdě. Od začátku je jasné, že tenhle „pornografický' vztah je minulostí, oba protagonisté o něm přece už jen vyprávějí do kamery zvídavému tazateli...
0 „venkovních" životech dvojice se nedozvíme nic. I tak ovšem máme po ruce všechno, co potřebujeme vědět o naruby obrácené, vyzrálé, velkoměstsky cynické variantě příběhu „chlapec potkal dívku". Od legendárního Posledního tanga v Paříži(1972) Bernarda Bertolucciho se v městě nad Seinou zase tolik nezměnilo. To, co bývalo skandální chuťovkou, se sice stalo všednodenní realitou přístupnou komukoli, ale stále platí, že chtít škrtnout city se nevyplácí. A nic na tom nemění skutečnost, že tentokrát je to jasně muž, kdo pláče a poddává se emocím, a žena, která rozhoduje. Vztah se dá jemně nakousnout recitací veršů a žmouláním rukavičky, nebo se může bez váhání začít chroustat v posteli. Pornografický vztah Frédérica Fonteynea zůstává ovšem nakonec přece jen romancí, i když svéráznou a načatou z právě opačné strany, než bývá zvykem. Podle autora, který vede experimentální studio na herecké škole Parallax v Bruselu, se prostě rukaviček ve filmu už sežmoulalo příliš mnoho. Také se příliš mluvilo, příliš odbočovalo, moc často se dveře zavíraly a zase otevíraly. Pornografický vztah je triumfem vypravěčského minimalismu, možná volně inspirovaného hrou na filmařskou čistotu dánských „dogmatiků" sdružených kolem Larse von Triera. Fonteyne zůstává důsledně komorní (stačí mu kavárenský stolek, hotel a pár scén na ulici, to vše rámované bytovým interview). Obdiv si zaslouží i jemnost, s jakou autor do vyprávění vplétá kontrastní motiv zestárlého manželského páru, „smrtelně" zasaženého citovou závislostí. Ten do příběhu jemně vsouvá téma touhy uniknout zodpovědnosti za minulost i budoucnost a žít pouze ve „fyzické" přítomnosti.
Úkol věrohodně uhrát v dialozích i v mlčení tuhle zvláštní story na sebe vzali Sergi Lopez a Nathalie Bayeová (jež za svůj výkon právem získala Volpiho pohár na MFF v Benátkách). Povedlo se: Pornografický vztah nabízí přesvědčivý „základní" příběh - a zároveň široširý prostor k dalším úvahám. Kdo jsou ti lidé, jejichž jména se nikdy nedozvíme? Jak žijí? Co dělají? Proč si dali ten inzerát? Chtěli uniknout z každodenní nudy nebo z pekla nešťastného manželství? A jak byli vlastně potrestáni za svou drzost a tajnůstkářství? A kde, propánajána, zůstala mravnost?
Ta řádí, zaplaťpámbu, v docela jiných filmech. Tady potřeba není. Nemusíte si hned dávat inzerát - tohle není návod. Je to jen takový malý, pornografický film. Někdo o něm jenom sní. A Frédéric Fonteyne ho udělal.
Alena Prokopová Cinema 2001/1/94

Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Cinema


Komorní psychologický snímek Frédérica Fonteynea Pornografický vztah má zavádějící název. Neznalý divák, očekávající přinejmenším sexem nabitý snímek, bude zcela jistě zklamán. Namísto toho totiž uvidí křehký milostný příběh dvojice na prahu středních let, v němž se původní, ryze sexuální setkání proměňuje v hluboký vzájemný cit. - Žena a muž nezávisle na sobě vyprávějí neviděnému tazateli o tom, jak se setkali, jak se milovali a jak se rozešli. Dominantní ve vztahu byla zjevně žena, která se rozhodla uskutečnit své sexuální představy, a podala si proto inzerát. Setkala se s mužem, který na něj odpověděl, šla s ním do hotelu a tam svůj záměr opravdu realizovala. Dohodla se s ním na dalších schůzkách, během nichž se oba do sebe zamilovali. Nadále však zůstali jeden pro druhého anonymní. Jejich láska byla tak hluboká, že se jí kvůli mužovým obavám z budoucnosti vzdali. Rozchod však byl vlastně jen nedopatření, způsobeným jejich vnitřní čistotou, ostýchavostí a uzavřeností. - Děj se odehrává ve dvou rovinách: ve výpovědích obou protagonistů, jež si v některých detailech protiřečí, neboť vzpomínky jsou subjektivní, a v retrospektivách, zachycujících situaci jakoby zvnějšku. Vše se děje na omezeném prostoru kavárny, hotelu a jednoho bulváru v rozmezí šesti vesměs sychravých měsíců (zřejmě od podzimu do jara). - Tvůrci dovedně pracuji s tajemstvím (nikdy nevyjde najevo, co milenci dělali v hotelu při prvních dvou schůzkách, do hotelového pokoje kamera nahlédne až napočtvrté, postavy zůstávají anonymní i pro diváka). Vycházejí ze schématu použitého například v Posledním tangu v Paříži (1972). Obratně pracují s minimem prostředků přesně v duchu děl intimního realismu Clauda Sauteta nebo Erica Rohmera. V takto vypjatém díle jsou však nakonec samozřejmě nejdůležitější vynikající herecké výkony Nathalie Bayeové a španělského herce Sergiho Lópeze.
Tomáš Bartošek Filmový přehled 2001/1/17

Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled