Pět holek na krku

Musím pochválit mistrně   vymyšlený tah s operou. V   okamžicích, kdy divák nudou   usíná, začne ječet   nějaká osoba operní   pasáže. Výborný nápad!   Proto kdož neusnete, mějtež   ruku na knoflíku od   hlasitosti, jinak vám to urve   uši i s hlavou. A pozor,   přichází to bez varování,   ani se nemusí „děj“   odehrávat v divadle.   Psychosonda která rozhodně   nebyla pro mne. Žádná   scéna nezaujala. Zápletku s   dopisy jsem nepochopil, totiž   nepochopil jsem to, co na nich   bylo tak závadného. O konci   ani psát nebudu. Děs běs.

Dívčí příběh na   základě povídky autorky Ivy   Hercíkové, která byla po   autorské stránce na dívčí   příběhy zaměřená.   Vypráví přirozený pohled   do světa dívek a jejich, jak   se jednoduše říká,   blbnutí. Krapet to má i   moralizační aspekt, ale jen   okrajově. V hlavní roli   trošičku plaché dívky   Nataši se představila Andrea   Čunderlíková, která po   herecké stránce podala   úctyhodný výkon. Ve svých   patnácti letech to byla její   první velká herecká   příležitost a tak se   nenechala zahanbit. Dala do   toho všechno a je to   skutečně vidět. Nataša se   k vrstevnicím chová   přátelsky, ale ty se na ní   dívají přes prsty a   nevynechají jedinou   příležitost, aby jí mohly   dělat všelijaké naschvály   a aby ji všemožně   ztrapnily. Děti prostě v   tomto věku takové jsou a to   bez ohledu na to, jestli se   jedná o dívky či o chlapce.   Příběh se velmi opatrně   dívá na hloubku duše   Nataši a jejího vnímání   lidských povah. Překoná   společenskou bariéru a nebo   vlivem zklamání života   provede nějakou hloupost?   Možná dojde i k   překvapení. Psychologická   sonda je opravdu velmi   opatrná ve své   sounáležitosti, neb je   snímek určen především   pro věkově stejné dívky k   jejich poučení. Něco může   vypadat jako legrace, ale i ta   má své hranice. Někdo se   ptá, proč je do toho takřka   až násilně naroubovaná   opera. To už jen umělecký   dojem vytváří něco jako   kontrast s určitou postavou,   v rámci morální proměny   naivní hrdinky v zahořklou   manipulátorku, v opeře   ´Čarostřelec´ Carla Marii   von Webera, který je   považován za zakladatele   německé romantické opery.   Jestli je to vhodné či ne,   je už na diskuzi.   Každopádně má snímek co   do sebe a ukazuje dívčí   svět takový, jaký prostě   je a nezaškodí ani dnes. A   to v rámci každé generace.   Bohužel se jedná o další   šedesátkový snímek velmi   opomíjený.