Pavučina

Je vidět, že režisér   Zaoral původně film pojal   jako ryze amatérský snímek   a teprve po pár letech ho   dotáčel pro plátna kin.   Film se z velké části   odehrává za zdmi   psychiatrické léčebny,   kterou obývají drogově   závislí, alkoholici a   další podobná vytříbená   společnost. Ve své době   určitě odvazové, nahotu   neskrývající, nicméně   chaotické, ale díky   neznámým tvářím a   skutečným pacientům   léčebny Pavučina vyznívá   autenticky a nejvíc jako   dokument, který se snaží   odhalit temné stránky duše   drogově závislé Radky (Eva   Kulichová), ale nejen jí.   Zvláštní jsou různé   filtry, přes které kameraman   snímá záběry, přes   černobílou až po různé   kolorované zabarvení.

Po dlouhé době jsem měla   možnost opět vidět film   „Pavučina“, který byl ve   své době velmi provokativní   a to nejen kvůli drogám, ale   i otevřené nahotě. Hlavní   roli Radky si zahrála Eva   Kulichová, která byla   předtím známá snad jen   návštěvníkům divadla v   Hradci Králové. Příběh   narkomanky, která se   nedobrovolně ( v rámci   podmínky) ocitá v   léčebně. ...„ Je to tady   příšerný, nejradši bych   se vším skoncovala a utekla,   musím se hrozně přemáhat,   musím doufat, že zítra to   bude lepší, že budu lepší   i já. Moc sil už nemám, ale   chci ještě zkusit žít   normálně“. Místo, kde ji   v noci budí mučivé sny   pacientek (alkoholičky,   narkomanky), každá je   přesvědčená, že zrovna   ona měla důvod začít. A   přes den se s ní zachází   jako s póvlem ...„Mám   strach z každého dne, bojím   se dlouhý doby, kterou tady   budu muset prožít.   Nevěřím, že se budu   pořád probouzet na stejným   pokoji v tomhle blázinci, já   přece dokážu mít ráda.   Tady mě to úplně zničí,   chtěla bych žít, kdybych   byla svobodná, ale taková   možnost už pro mě asi   neexistuje“. I po 20 letech   je to velmi působivé a   děsivé. Myslím si, že je   velká chyba, že film je dnes   zapomenut !!!